Osiřelo dítě

MAPY

Osiřelo dítě

Lidová balada, hudba Otakar Ostrčil

„Jen pijte, vojáčku, kdoví jestli se ještě sejdem. Mám vám dát něco zahrát? Máte rád ,Osiřelo dítě’?“ To byla totiž píseň plešatého dědka a opravdu již za chvíli housle i harmonika zakvílely, přičemž dědkovi vstoupily slzy do očí a on zpíval třaslavým hlasem: Když už rozum bralo, na mámu se ptalo, na mámu se ptalo... Od druhého stolu ozvalo se: „Nechaj si to. Jdou se vycpat. Pověsej si to na hřebík. Odprejsknou s tím sirotkem.“


flv	Osiřelo dítě o půldruhém létě. Když už rozum bralo, na matku se ptalo. – Ach táto, tatíčku, kde jste dal mamičku? – Tvá matka tvrdě spí, žádný jí nevzbudí. Na hřbitově leží blízko samých dveří. Jak dítě slyšelo, na hřbitov běželo. Špendlíčkem kopalo, prstíčkem hrabalo. Když se dohrabalo, smutně zaplakalo. – Ach mámo, mamičko, promluvte slovíčko. – Mé dítě, nemohu, mám na hlavě hlínu. A na srdci kámen – hoří jako plamen. Jdi, dítě, jdi domů, máš tam jinou mámu. – Ach není tak milá, jako vy jste byla. Když má chleba dáti, třikrát jej obrátí. Když vy jste dávala, máslem jste mazala. Když hlavičku češe, krev potůčkem teče. Když vy jste česala, vy jste objímala. Když nožičky myje, o škopíček bije. Když vy jste mývala, vy jste je zlíbala. Když košilku pere, div mne neprokleje. Když vy jste právala, vy jste si zpívala. – Jdi domů, mé dítě, zejtra na úsvitě přijdu, vezmu si tě. Dítě přišlo domů, položilo hlavu. – Ach táto, tatíčku, už vidím mamičku. Má mamička milá, celá pěkně bílá. – Co, dítě, co děláš? Vždyť mamičku nemáš! Vždyť nikdo tu není, marné tvé vidění. – Ach táto, tatíčku, chystejte rakvičku. Má dušička Bohu, mé tělo do hrobu. Do hrobu k mé matce, ať jí zplesá srdce! Jeden den stonalo, druhý den skonalo, třetí pohřeb mělo.