V TÁBOŘE

Na nádraží v Táboře tráví Švejk příjemné chvíle v nádražní restauraci nejprve s pánem který zaplatil pokutu....a odvedl si Švejka do restaurace třetí třídy, kde ho pohostil pivem, a zjistiv, že všechny průkazy i vojenský lístek na dráhu nalézají se u nadporučíka Lukáše, velkomyslně dal mu pětku na lístek i na další útratu.
Když odcházel, řekl důvěrně k Švejkovi: „Tak vojáčku, jak vám povídám, jestli budete v Rusku v zajetí, tak pozdravujte ode mne sládka Zemana v Zdolbunově.

Toto je obrázek z Hodíkovy a Landovy encyklopedie [3]

 K tomu uvedl ukrajinský švejkolog a haškolog Alexandr Drbal tyto výsledky svého bádání:

Zeman Václav (*11.11.1864 Městec Králové, †24.8.1938 Luck [Луцьк], Polská republika, nyní Ukrajina; je pravděpodobně pohřben v obci Kvasilov [Квасилів], nyní Rivnenská oblast), sládek, podnikatel, činitel české menšiny v Polsku. Do Ruského císařství přijel s rodiči v září r. 1870. Studoval v Kyjevě, kde pak pracoval v jednom pivovaru. Spolu s bratrancem Josefem Zemanem (*?, †1892), bratrem spisovatele Antala Staška (*1843,†1931)[vlastním jménem Antonín Zeman], vystavěl pivovar v Kvasilově (1880). Pak se osamostatnil a vystavěl „Czeski Browar parowy Wacława Zemana w Lucku“ (1888-90), kde vyráběl pivo značek „Sakura“, „Stolní“, „Ležák“, „Extra“, „Zdroj“, „Granat“, „Porter“ a „Bok-Bir“ a vyvážel ho do velkých měst v Polsku a Rusku a do Francie. Byl činný v českém krajanském hnutí v Polsku. Za První světové války v r. 1915 v pivovaru pracoval Jaroslav Hašek. Josef Zeman, o kterém jsem se zmínil v textu, byl bratranec Václava Zemana a syn spisovatele Antala Staška. O jeho otci můžu jen říci, že určitě byl statkářem vedle Lvova a v Kvasilově a pravděpodobně také členem České besedy ve Lvově, tedy nikoliv sládkem. Ale Jarda Hašek určitě znal pravě Václava Zemana a ne jeho otce nebo bratrance. Kdo je na fotce se musí ještě zjistit. Vždyť se ani neví přesně kde to je: v Zdolbunově nebo Lucku. Je také možně, že Václav Zeman měl v Zdolbunově filiálku! Řekl bych, že na fotce je Václav Zeman, ale to chce analýzu.

Zemanův pivovar v Lucku

Ale nastal konec idylky ve chvíli: "Ihre Dokumentem vaši tokúment?" tak pěkné začal na Švejka velitel vojenské kontroly, šikovatel, provázený čtyřmi vojáky s bajonety, "já fidět, šédet, nicht fahren, šédet, pit, furt pit, burš!"..... a následným vyhazovem z Tábora načíná slavná Švejkova budějovická anabáze. 

 

Na nádraží se Švejk také seznámil s plakáty s tématikou vzácných vzorů zmužilosti. Zejména ho zaujal hrdinský čin Josefa Bonga:

Kůň vozatajce Josefa Bonga od c. a k. 3. vozatajské švadrony byl usmrcen střepinou granátu. Bong bědoval: „Ubohý můj bělouši, je veta po tobě!“ Vtom sám zasažen byl kusem granátu. Přesto vypřáhnul svého koně a odtáhl trojspřeží za bezpečný úkryt. Nato se vrátil pro postroj svého usmrceného koně. Rusové stříleli stále. „Jen si střílejte, zpropadení zuřivci, já postroj tady nenechám!“ a snímal dál postroj s koně, bruče si ona slova. Konečně byl hotov a vláčel se s postrojem zpět k vozu. Zde mu bylo vyslechnouti hromobití od zdravotních vojínů pro jeho dlouhou nepřítomnost. „Nechtěl jsem tam nechat postroj, je skoro nový. Bylo by ho škoda, pomyslil jsem si. Nemáme nazbyt takových věcí,“ omlouval se statečný vojín, odjížděje k obvazišti, kde se teprve hlásil jako raněný. Jeho rytmistr ozdobil později prsa jeho stříbrnou medalií za statečnost. 

Téměř stejný případ zmužilosti byl popsán v deníku Pester Lloyd dne 28.2.1915:

 

Trainsoldat Josef Bong der 3. Traineskadron. Im'
größten Artilleriefeuer hat er als Stangenreiter einen mit Ver ­
wundeten beladenen Blessiertenwagen zum Verbandplatz zu
führen. Selbst schwer verwundet, fällt auch sein Sattelpserd.
Ungeachtet des Blutverlustes und der Schmerzen, wechselt er die
Beschirrung des gefallenen Pferdes und es gelingt Hm, den
Blefsiertenwagen zur Sanitätsanstalt gu bringen. (Silberne
Tapferkeitsmedaille zweiter Klasse.)