Nejste vy Jarešův?“ otázala se dívka, začínajíc sympatisovat s neznámým vojáčkem.
„Jsem.“
„A kterýho Jareše, toho z Krče u Protivína, nebo z Ražic?“
„Z Ražic.“
„Ještě rozváží pivo?“
„Pořád.“
„Ale on už musí mít hodně přes šedesát.“

Na Havlíčkově náměstí, dnešním Senovážném, strávil Švejk čas v příjemném rozhovoru se služkou obršta von Zillerguta. Jediný cíl bylo vyzvědět co pes žere a jak se jmenuje. V rozhovoru využil Švejk své znalosti jižních Čech. Ty měl oblíbeny zcela jistě i Jaroslav Hašek. Zde prožíval své prázdninové pobyty v Krči u Protivína s matkou, dědečkem Antonínem Jarešem i s příbuznými z otcovy strany z Mydlovar a Zlivi. Proto se v románu objevuje několikrát, stejně tak jako v jeho povídkách, jméno baštýře Jareše z Ražic. Vždyť Jarešovi byli předci Jaroslava Haška z matčiny strany. Jeho matka, Kateřina, rozená Jarešová se narodila v Krči u Protivína, právě na baště Schwarzenberského rybníka, Antonínu Jarešovi, knížecímu baštýřovi. Bohužel jsem v matrikách nenalezl, odkud Antonín Jareš pocházel. Hledal jsem v Protivíně, Krči i Ražicích, ale bezvýsledně. Tady ponechávám prostor pro další badatele. Bašta v Krči ještě existuje, ale v Ražicích již není. Dokazují to následující obrázky. Na prvním je mapa z roku 1837 Josefského katastru, kde je bašta zakreslena, ale rybník zde v té době neexistoval. Ale ještě před tím zde být musel. Proč by stavěli rybníkářskou baštu uprostřed polí? Je docela možné, že právě proto se Jareš z Ražic musel živit rozvozem piva, protože nemohl vykonávat profesi baštýře. Na současném, leteckém snímku, stejné oblasti je tomu naopak: rybník byl obnoven, ale bašta vzala za své. 

 

Z Havlíčkova náměstí šel Švejk za Blahníkem, aby mu sdělil výsledek výzvědné akce. Bohužel není zjištěno, kde  se v té chvíli Blahník nalézal, proto uvažuji pouze délku cesty tam a zpět to je 3,32 km.

A inseráty se nečtou. To bych mohl inserovat sto let, že se mně ztratil pes. Dvě stě let, tři sta let!“........
„Proč jste mně vodil ukradenýho psa, proč jste mně tu bestii nasadil do bytu?“ „Abych vám udělal radost, pane obrlajtnant.“

 

V následující části románu nazvaný Katastrofa  Josef Švejk necestuje.Touto kapitolou končí jeho šťastný život v zázemí a začíná jeho frontová pouť. Kniha první končí doslovem, kde se zmiňuje Hašek o svém osobním setkání s Palivcem a Katzem. Opět jedna z mistrovských mystifikací, když víme, že hostinský Palivec a snad i Otto Katz  neexistovali. Tím se uzavírá kniha první "V ZÁZEMÍ".

---

Další badatelské téma do budoucnosti: jakýsi Zillergut byl, podle Radko Pytlíka, Haškovým spolužákem na obchodní akademii v Resslově ulici v letech 1899 až 1902. Bude nutno ověřit.

A ještě pár slov k "básníkovi", kterým se manlichertrottel Bedřich Kraus von Zillergut určitě inspiroval, o tom svědčí jeho prohlášení: „K čemu vozit zajatce? Postřílet se mají všichni. Žádné slitování. Tancovat mezi mrtvolami. Všechny civilisty v Srbsku spálit do posledního. Děti ubít bajonety!“

Onen umělec se jmenoval Heinrich Vierordt a jeho dílko se jmenovalo "Německo nenáviď!" V podstatě to byl jeden arch papíru s těmito verši:

 

Heinrich Vierordt: Deutschland, hasse!  

 

O du Deutschland, jetzt hasse mit eisigem Blut, Hinschlachte Millionen der teuflischen Brut, Und türmten sich berghoch in Wolken hinein Das rauchende Fleisch und das Menschengebein !		O du Deutschland, jetzt hasse geharnischt in Erz! Jedem Feind ein Bajonettstoß ins Herz! Nimm keinen gefangen! Mach jeden gleich stumm! Schaff zur Wüste den Gürtel der Länder ringsum!
O du Deutschland, jetzt hasse! Im Zorn glüht das Heil, Und zerspalt ihre Schädel mit Kolben und Beil. Diese Räuber sind Bestien, sind Menschen ja nicht. Mit der Faustkraft vollstrecke des Herrgotts Gericht.

A zde český překlad:

Německo nyní nenáviď! A hrdlo prořízni nepřátelům tvých milionů. Nechť hromady mrtvol se velkolepě tyčí do nebes. [Ať až k oblakům nad hory  hromadí se lidské kosti a kouřící se maso.....  takto zní překlad ve Švejkovi]

Německo nyní nenáviď! Oblékni měděné brnění a bodák vetkni  do srdcí nepřátel tvých. Netřeba zajatců. Ubíjej je. V poušť proměň zem kolem tebe.

Německo nyní nenáviď! Vítězství přinese tobě tvůj hněv. Příkladně rozbíjej jim lebky ranou kopí. Zbabělá je banda lupičů před tebou. To nejsou lidé. A nechť svůj osud tvou rukou Hospodin završí.

 A tento básník si vysloužil v Palmbachu to, že po něm pojmenovali ulici.