VÁLEČNÝ DENÍK JANA VAŇKA

	ke stažení ve formátu pdf
	Zdroj osobní archiv © Hana Svobodová, transkripce ©Jaroslav Šerák 2014
	VÁLEČNÝ DENÍK JANA VAŇKA
	takto drogisty z Kralup
	S laskavým svolením paní Hany Svobodové, pravnučky Jana Vaňka, za pomoci mých kamarádů z kralupské G4, mohu na stránkách virtuálního muzea Jaroslava Haška & Josefa Švejka zveřejnit rukopis válečného deníku Jana Vaňka, účetního šikovatele a spolubojovníka Jaroslava Haška, který měl tu čest, že se dostal jako jeden z mnoha lidiček do Haškova románu "Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války". Deník popisuje Vaňkovo působení v rakousko - uherské armádě v době první světové války od 30.6.1915 do 14.12.1918. Mimo to, že Vaněk zachytil v deníku období, kdy spolu s Haškem odjíždí na haličskou frontu, je deník důležitým dokumentačním materiálem Haškova díla, protože jen díky Vaňkově pečlivosti jsou zde zachyceny některé básně, které by jinak zmizely kdesi na haličských pláních. V první části této stránky naleznete transkripci právě té části deníku, kde je zahrnuto období, které Jan Vaněk prožil s Jaroslavem Haškem a ostatními spolubojovníky u XII. pochodového praporu na cestě z výcvikového tábora v Brucku nad Litavou až do Chorupan, kde Hašek upadl do ruského zajetí. V druhé části jsou naskenované stránky celého Vaňkova deníku. V závěru je několik fotografií z období Vaňkova působení v armádě. Jaroslav Šerák

	Transkripce části deníku od 30.6.1915 - 25.9.1915

	OBSAH: 30.6.1915 - 2.7. - 4.7. - 10.7. - 14.7. - 17.7. - 18.7.- 19.7. - 22.7. - 24.7. - 26.7. - 28.7. - 31.7. - 3.8. - 5.8. - 8.8. - 13.8. - Válečná báseň o vších - 18.8. - 25.8. - 27.8. -
	- Bez nadpisu - V rezervě - 29.8. - 3.9. - 7.9. - 8.9. - Pláč gefreitra - Píseň o latrině - 11.9. - 14.9. - 17.9. - 21.9. - Dopis - 24.9. - 25.9.

1	30. června 1915 Dnes jedu po druhé do pole. Konec všemu strádání a běhání po kumpanii a také konec na nějaký čas tomu přec jen volnému životu, kde člověk neslyší hvízdání kulek a bručení šrapnelů. Částečně jest to chvíle ulehčení a zase chvále nových starostí a trampot. Kéž se zase šťastně vrátím zpět.
1	2. července Když jsem v březnu putoval do špitálu, nepomyslel jsem si, že v červenci se budu zase těmi samými místy vracet do pole. Vyjeli jsme 30. června večer o 1/4 9 hod. z Brucku. Chtěli nám ten těžký moment loučení osladit. Znají dobře svoje lidi, co žádají a co na ně platí, Dali nám na nádraží—muziku—. Konečně za burácejícího volání „Hoch“ atd. (také bylo nějaké to nazdar, které jsme ovšem sami vyvolali, křiknutí) a za řinčení naší muziky opouštěli jsme Bruck. Vlak nás unášel přes Raab, Budapest, Miskolc do Humeny [Humenné], kde nyní stojíme.
2	4. července Stále jedeme. Krmějí nás prabídně. Jsme v Haliči na blízku Samboru.
2	10. července Od 5. července namáhavé pochody. Ze Samboru do Rudki , duhý den do Sczerčesu [Szczerzec] , pak do vesnice, jejíž jméno si nepamatuji a pak do Vankovce [Wankowce], odtud do Lahodovce [Lahodów] a nyní jsme v Jaktorově [Jaktorow]. Odpoledne budeme již u pluku. Zde slyšíme již hřímání děl.
2	14. července byl jsem dekorován.
2	17. července Od 10. jsme spojeni s plukem. Přišli jsme odpol a hned nás rozdělili. Jsem přidělen k 11. setnině. Druhý den jsme šli do dekunku. Byli jsme jako rezerva. Ale ne dlouho—za 2 dni jsme byli vytřídáni a do dneška děláme denně veliké pochody. Dnes jsme ubytování ve vesnici Dalnič [Dalnicz], kde se nám dosti dobře daří. Jest sobota a jak to u nás obyčejně bývá, asi půjdeme na neděli do boje.
2	18. července Dnes ráno jsme měli polní mši a kázání. Užívali jsme té boží neděle klidně v tom domnění, že ještě tu noc se hezky v chalupě vyspíme. Ale nebylo tomu tak— v 6 h přišel rozkaz „marschbereit“ a za 1/2 hodiny jsme byli sestaveni na louce v kolonách. Teď očekáváme další rozkazy. Silnice, která vede vesnicí se netrhne. Jedou zde dělostřelba, pěchota, train atd. Živo jest zde jako před nějakým významným okamžikem. Kde budeme zítra a příští dny? a kolik jich bude mrtvo, raněno ? Těžké otázky a ještě těžší odpověď—zda uvidím ještě moje drahé ?
3	19. července Včera při odchodu z vesnice, kde jsme tak dobře byli ubytováni, jsem myslel, že jdeme přímo do „štelunků“ ale nebylo tomu tak. Po 2 hod pochodu jsme přišli do vesnice Batěrteč [Batiatycze], kde jsme byli ubytováni. Našel jsem pro nás pěkný příbytek. Spali jsme znamenitě až do rána a celé dopoledne. Stále pršelo tak se výtečně spalo.
3	22. července 19. jsme k večeru opustili obec, kde jsme tak dobře spali. Šli jsme za deště a v noci. Pak jsme na železničním náspu udělali dekunky a za svítání teprve ulehli. Pršelo a země se na nás sesypávala. Byli jsme promoklí a umazaní až běda. Tak jsme se tam trápili až do večera a pak nás konečně zavedli na nocleh do vesnice. Ulehli jsme a hned každý spal. Ale náhle nás probudili „alarm“ - a bylo po spaní. Zase pochod—od 2 h v noci celé dopol do 1/2 pak oběd a ve 2 hod další pochod do 6 hodin. Pak jsme lágrovali na louce. Ve 3 hodiny pak zase Tagvach [Tagwache-budíček] a ve 4 další pochod do Opulska. Tam jsme dorazili v 5 h odpol. Měli jsme pak rast až do druhého dne do 4 hod. Pak zase maršbereit“ a pochod do štelunků.
3	24. července Sedíme v zákopech a posloucháme muziku děl a pušek. Zle nám není—potravu dostáváme pravidelně.
3	26.[července] Včera odpol přišel rozkaz „Ku předu“ na ruské zákopy. Nejdříve bombardovalo naše dělostřelectvo a pak jsme šli. Ale bylo to hrozné. Sotva naši lidé vyskočili na náspy, již se jich mnoho a mnoho válelo na zemi dílem mrtvých a raněných. Hrozná to byla hodinka. Postoupili jsme o 100 kroků do předu a dále to nešlo. Byli jsme seslabeni. K tomu ke všemu pršelo jen se lilo. Bláto zamazalo pušky, takže nebylo možno střílet. Trnuli jsme strachy a kdyby rusové udělali protiútok, že to nezadržíme. Ale nestalo se tak—do rána jsme se urželi a pak jsme pokračovali. Zajali jsme spousty Rusů. Nyní sedíme za vcí a sušíme se na slunci. Tak jsme po velkých namáháních a ztrátách dobili vesnici Poturzice [Poturzyca]. Naše setnina čítá nyní 58 mužů.
4	28. července Jsem se svým velitelem v zámku Poturzyca. 3 noci jsme nespali. Chodili jsme z místa na místo. Všude dost práce. Rusů jest zde všude plno. Dělají na nás časté útoky. Naše setnina leží před vesnicí. My jsme zde, aby jsme se trochu umyli a odpočinuli.
4	31. července Předvčírem jsme opustili těžce dobyté pozice. Byli jsme v nemožné situaci. Nebylo možno dovézti ani munici ani jídlo raněné nebylo možno taktéž odvézt. Ze všech stran jsme byli ohroženi. Večer dne 29. byl dán rozkaz k ústupu. Znenáhle jeden za druhým opouštěli jsme místo. Teď jsme před vesnicí a v lepších pozicích. Jest nám celkem dobře.
4	3. srpna Jsme na ruské půdě. Předevčírem jsme byli vystřídáni. Přespali jsme v Sokalském gymnásiu. Večer zase marschbereit a noční pochod. Přešli jsme Bug, který tvoří hranici Ruska a Haliče. Jsme v zákopech, kde se nestřílí, jest zde klid. Na celé frontě ani rána. Jen cholera zde panuje.
5	5. srpna Jsme dosud před Bugem v zákopech, do kterých jsme přišli 3. [srpna]Jest zde klid. Jen tu a tam rána a zase ticho. 5. večer. Jest po dešti—dostali jsme plaváka jak náleží. Zákopy plné vody—plavali jsme—nyní jsme uvedli vše do starého pořádku.
5	8. srpna. Ze zákopů kde jsme byli vyplaveni jsme předevčírem odešli. Rusové ustoupili. Nyní jsme několik set kroků dále. Jsme jak záloha v lese. Máme příbytek zhotovený ze železničních pražců. Jest zde klid u Zdiaru [Zdzary].
5	13. srpna. Jsme několikátý den ve střeleckých zákopech. Jest zde klid. Nestříli se—jen se opevňujeme. Dělá se ve dne v noci—jsou zde hotové pevnosti. Snad se zde bude držet pozice až do konce války. Život jest zde tak fádní že mě to zde až nudí. Raději bych se zase viděl někde—kde jest trochu více práce. Tam aspoň čas lépe utíká. Snad nás tady nenechají věčně.
5	J. Hašek Válečná báseň o vších Vy malá zviřátka, jež ve dne v noci vždy znepokojujete hrdiny, již v šanc Vám vydáni a bez pomoci šat prohlížejí každé hodiny. Vám v dějinách též patří čestné místo, neb strážím nedáte Vy spát a bdělost zvyšujete, jak je jisto- tak celkem vzato mám Vás rád. Jste přítulná a v nejkrutější boje Vy věrně porvázíte vezdy nás, Vy vešky malé—potěšení moje, kdo před Vámi se neotřás? Vy zaháníte dlouhou nudnou chvíli, když trochu zmlkne rachot děl, dík za zábavu, již jste připravili, o které mnohý dosud nevěděl. Když košile se svleče v bázni boží, šev každý prohlédnut, kde úkryt Váš a otázky se kolem tebe množí, otázky skromné: „Ty už je také máš?“ Ti neupřímní hledají je tajně za tichých nocí když usíná kraj, zda neviděl jich, úzkostlivi krajně, jak nehty ničí života jich máj. A jiný veřejně, jak čest to muže žádá, ten neleká se pravdy, nahoty, prohlédne břicho, prsa, poškrábe si záda a blůzu svleče, svleče kalhoty. Přede všemi bez ostychu bije staré i mladé, kde je nachází, když pozoruje, že to ještě žije, tu podruhé veš palcem dorazí. A nezná milosti a nezná slitování, rodiče hubí, ničí sirotky v poledne, večer, i za doby ranní a sirkou pálí bílé zárodky... Leč marno vše—zas nové řady rostou, jež útokem se ženou po těle - a smutnou pravdu seznáš, hochu, prostou, že nemáš svátku, nemáš neděle. A po letech až v milém vnuků kruhu děd o té válce rozpoví se rád, jim o vších poví tam od řeky Bugu a neopomene se při tom poškrábat...	[Fotografie z pozůstalostního fondu J. E. Eybla v SOkA Beroun. Stejnou fotografii vojáka zabývajícího likvidací těch malých zvířátek použil k ilustraci Jan Morávek v pojednání Jaroslav Hašek - dobrý voják Švejk Večerní České slovo 1924]
6	18. srpna—Císařský svátek—narozeniny—v dekunkách. Ráno po 9. hod jsme byli totiž ti kteří byli vyznamenáni, ? komandu—byl dekorierung—slavnostní a přece prostý—as 300 kroků za linií—a provolávali jsme hurá—hoch—Dostal jsem bronzovou. Celý den byl smutný—zamračený a často pršelo—zima a bláto na celé frontě. Ticho—jen vzadu slyšet naši muziku hraje někde u pluku velitelství—Náhle ozve se salva dělová—za ní druhá—třetí—čtvrtá—a po celé frontě od leva do prava pálejí dělostřelci svoje salvy na počest císaře. Ani my nezůstali pozadu—dali jsme také salvu—která se bohužel nezdařila—Ostatní den minul bez zvláštních příhod.
6	25.[srpna] Dnes budeme z našich „příbytků“ vystřídáni. Půjdeme prý do rezervy.Kam? a jak dlouho?
6	27. [srpna] Zase připraveni k boji. Ráno ve 4 nás vzbudili. Jsme jako rezerva. Budeme zase další „angrif“. Přežiji jej?
7	27. srpna Bez nadpisů Ze vzpomínek — I. Já u ní byl a věčně budu v souladu s její duší žít a jestli ona na mne zapomene já na ni nikdy pokud budu živ. II. Já u ní byl a ona řekla já miluji Tě hochu můj však chraň ať kdo cizí zví to naše krádné tajemství.	Pár očí znám já v dáli ach oči, oči kdy setkám já se s Vámi když se stále toulám někde za horami ach, zmizely mi v dáli, kdy již mého mládí zdali pak si vzpomenu co jsme měli rádi. Za horami dalekými ve vzpomínkách žiji já ve vzpomínkách na Tvůj úsměv za dálnýma horama v cizí zemi bez ustání před sebou Tvůj pohled zřím že bys na mě zapomněla nikdy nikdy nevěřím	Tvé žhavé vroucí políbení odstranit může s duše žal o pošli mně ho duše drahá sem v širou bezútěšnou dál ach kolikrát jsem v cizím kraji mé dítě na Tě vzpomínal kdes na pokraji , v tichu lesa když k obloze se zadíval a oblaka když nade hlavou v tu rudou pluly stranu nám tu myslel jsem si moje zlatá že nad Tvou pluji nade hlavou a že Ti nesu v naše kraje mé vroucí, vroucí pozdravy a tisíceré políbení, ze zasmušilé dálavy
8	27/8 V Reservě Spáchal Hašek Muniční vozy zprahlým letí polem, zní kolem salvy našich děl, šrapnelů píseň rozzvučí se kolem, houfnic se koncert rozevřel. Nám nepůsobí ale nijak na nervy ve stanovišti naší reservy: náš šikovatel Vaněk ten spí klidně dál a když se probudí, tu s údivem se táže: „Mně se tak zdá, že někde se to maže!“ A Krejčí v té pěkné šrapnelové bouři dál cigaretu klidně svoji kouří a hornista v křoví sobě zvyká peníze strkat do jedníka, nejstrašnější však z válečné té psoty jsou Strašlipkovy staré anekdoty...	[Všeobecně známá fotografie je možná právě z této "Reservy". Je tady Jaroslav Hašek - označený křížkem na noze. Vedle něj kouřící je Franta Strašlipka a vedle něj šikovatel Vaněk. Je tu i hornista sedící na zemi s polnicí na nohách. Asi zde bude i ten Krejčí, ale jeho podoba je zatím neznámá, stejně jako podoba ostatních vojáků.]
8	27. [srpna] večer. Den uplynul pro náš baťák klidně. Leželi jsme od rána v lesíku jako rezerva. Před námi zuřil boj. Naše děla pálila jak zběsilá lítice. Zvláště večer.
8	29. [srpna] Včera celý den obrovský marš. Nepřítel ustoupil daleko. Šli jsme za nimi. Až do pozdního večera. Spali jsme pak v malém lesíku. Výborně se mi tu spalo. Dnes ležíme od rána před tím samým lesíkem jako rezerva.Skoro celý den jsem prospal. Jest krásný den před námi zuří boj. Raněných jest několik. Náš baťák jest zatím v záloze. 30. Na dnešek v noci jsme dělali noční výlet—nachrichten ?? - hezká měsíční noc byla krásná—teplé počasí. Šli jsme na protější „štelungy“- poněkud nebezpečná úloha—přenechal jsem ostatním. Zůstal jsem s mým velitelem u zálohy. Targovica [Torgowica]
8	3. září. Po strašných a dlouhých pochodech za nepřítelem, narazili jsme včera na poli na ruské zákopy. Dnes sedíme jako záloha v opuštěných nepřátelských zákopech. Přes nás hvízdají kulky, bzučí granáty a před námi zuří boj. Jsme na nějaké říčce Ikva. Zatím odpočíváme. Snad večer dojde řady na nás—budeme útočit na nepřátelské pozice.
8	7. září. Včerejším plukovním rozkazem jsem byl povýšen na „wirklich?“ Přišlo to právě dnes když jsme byli zase „marschbereit“. Rus zase ustoupil.
9	8. září. Včera nám Rusové utekli. Ráno hned přišla ona zpráva. Připravili jsme se hned k odchodu. Do poslední jsme konečně nastoupili cestu za ním. Šli před námi již jiné oddíly takže my jsme tvořili jakýs zadní voj. Šli jsme v dešti šrapnelů ku předu přes říčku Ikvu a nyní jsme ve městečku Mlynov [Mlynow], ve ville doktora Vislockého. Naše setnina jest z polovice ve „švarmlinii“ a druhá polovice v rezervě. Já s mým štábem jsme pěkně ubytováni. Spal jsem znamenitě. Navštívil jsem zdejší opuštěnou lékárnu—kde bylo vše ve hrozném stavu zpustošené, přeházeno—naházeno—rozlité a rozbité—leželo tam vše že až bylo člověku bolno—spousty hrůzy válečné. Mají vůbec Rusové zvyk zapalovati a ničiti vše když jsou na ústupu.
9	Pláč gefreitra Hašek Jsou různé tituly, jež možno dosáhnouti: stát dvorním radou se a v ministerstvu sedět, a jiný na frajtra se to snaží dotáhnouti, by na hvězdičky své s pýchou mohl hledět. Leč vyznamenání to mnohdy klame, neb frajtr utrpení překonati různá musí a není nadávky snad na tom světě známé, jejíž on výrazu teď chudák nezakusí. A každý myslí dobrý že snad koná skutek, když upozorniti se frajtra na to snaží, že z ústavu on idiotů asi utek´- pak řekne se, že povýšení tebe blaží. A nadávky se kolem neustále množí a každý na tebe jen spatra se teď dívá a při nejmenším slyšíš hovádko že´s boží- tak sláva frajtra věru divný odlesk míva. Když Frajtr někam jde tu různá slyší jména, že zologii si celou zopakovat může, tak divně jeho činnost nyní oceněna, na jeho cestě nikdy nepadají růže. [Tyto verše v Morávkově přepisu nejsou] Vším vinen je a vše se na něho jen sveze a každý domnívá se nařknouti ho právem, že frajtra pitomost na světě nemá meze, tak smutně dopadá to s povýšence stavem. A každý po něm urputně hodí kámen a stranou odplivne si, jen z dálky když ho vidí, s respektem tvým je nyní, hochu, amen a ty se stydíš takřka nyní chodit mezi lidi. A na lidská již nedíváš se ani ústa, neb přesvědčen jsi neomylně jistě, že vyjde z nich jen nadávka zas pustá, jež mnohdy, bohužel, je zcela na svém místě.....
10	19 11/9 15 [11. září 1915] Píseň o latrině Též jedna věc je, která důležitou úlohu hraje za válečné vřavy: tak často uzříš jámu nezakrytou a dojem na ni nevyjde ti z hlavy. Prostinká jáma, delší nebo kratší, jak vykopala kde ji ruka pilná a jak též pro potřebu všeobecnou stačí, lať přes ni zapuštěná silná a na té větvi, jako za podzimních tahů na telegrafní ptactvo sedá tyče, to už uzříš i zde společenskou snahu, leč snaha ta se jiné věci týče. Sem druh si vedle druha na okamžik sedá, neb člověk tvor je společenský věru, a za chvíli se zase od bidélka zvedá, je-li uspokojen plně v každém směru. A někdo krátce tam a jiný déle sedl, což okolnostmi různými se řídí, někdo se usmívá a druhý nevesele se tváří tak, jako když se stydí. A někdo mlčí, urputně se tváře, bolestně při tom obličejem kroutí, a jiný hvízdá si oduševněním záře, ten ani tam nikoho nezarmoutí. Zas mlčky s tváří filozofa jiný a s klidem stoika starého Říma dozadu zahledí se na své činy a jiný takřka nad jamou tou dřímá. A mnohý odbývá to v horečnatém chvatu, by za chvíli zase přiběhl sem zpátky. Též jiný znalecky o činech druhých soudí neb ústa lidská kritizují ráda a často i sem nesváry se vloudí, a k vůli tomu, co v tu jámu padá! A jáma plní se, až zasype se zcela a místo ní zas vykope se nová, jí zasvětí zas nová rána z děla a historie pokračuje znova. A včela zatančí a muší roje i různých broučků oživí ty jámy, jim nové vzejdou živobytí zdroje a nejvíc vytěží z nich chrobák známý. A jeho potomstvo, to bude vzpomínati na dobu latrin, na žeň přebohatou a bude vždy tu dobu vděčně zváti čarovnou, bájnou dobou zlatou. A na latrinách v dáli hrách z jara rozpučí i fazulové květy a zahradní tam záhon vzkvete nový- pro básníka zas vzejdou nové vzněty....
11	11. září. Od včerejška jsme jako rezerva. Jsme ve vesnici Pogorelcy—na blízku Dubno. Mám „pronajatý“ hezký baráček. Okolo nás sice praskají šrapnely a granáty ale to nám nic nevadí. Odpočíváme klidně a čekáme na další osudy naše a na poštu. Nemohl jsem posledních několik dní ničeho psát—měla asi moje drahá hlavička tam daleko na západu starosti co se se mnou děje.
11	14. září. V našem pěkném příbytku nás dlouho nenechali. 12. večer jsme šli do nedalekého lesíku—tam jsme byli zase jako rezerva. Dne ráno jsme měli obyčejný Tagrast. Ve 4 hod nás vzbudila silná střelba. Hned jsme byli pohotově. Dvě čety zůstaly na místě a dvě šli ku předu na pomoc. Jsme nyní s těmito dvěmi ve vesnici. Nyní jest zase již ticho. Ruský útok byl na celé frontě odražen.
11	17.[září] Dva dny jsme měli ticho. Dnes o 4 hod se zase rozbouřil boj na celé frontě. Děla hučí a hřmí jako zběsilá. Soudný den. Jsme jako rezerva—ale marschbericht. Co nevidět asi půjdem. Rusové zuřivě útočí. Bůh s námi.
12	21.[září] Útok Rusů dne 17. jsme tak tak odrazili. Za to ale na našem levém křídle páni Maďaři jako obyčejně statečně ustoupili. Museli jsme také. Za soumraku jsme nastoupili zpáteční pochod. Šli jsme celou noc až za Mlynov [Mlynow]. Za světla jsme byli na místě. Měli jsme obsadil malé návrší ale naše neštěstí bylo, že náš velitel byl ten čas jako velitel u 2. praporu. Měli jsme prozatím jednoho rezervního poručíka, ten ale by nás byl utahal. Nevěděl si rady—nerozuměl rozkazům. Přivedl nás na jedno místo, kde jsme si udělali „dekung“. Za chvíli jsme museli jinam, zase kopali a zase jinam, tam když jsme byli hotovi, přišel znovu a zase jsme šli jinam. Myslel jsem, že mne raní mrtvice od zlosti nad tou blbostí! Konečně jsme se usadili a nyní jsme v naší nové vile, kterou jsme si pěkně zařídili, pohodlně usazeni. Za námi jest ves Chorupany.
12	Dopis J. Hašek Můj přijmi dopis z cizí země, z dalekých krajů, za horami, lesy, tak z dlouhé chvíle básník ze mne, jenž tobě píše z Povolyní kdesi. Je právě klid, přestala děla hřímat a útok Rusů odražen byl včera, tak možno s pokojem svou cigaretu dýmat a tobě psáti klidně za večera. Je podzimní den, jakých mnoho v září, již listí žloutne a se stromů padá. Kdy uzříme se, není v kalendáři, snad dlouhá ještě dnů uplyne řada. Tím milejší mně proto každá zpráva z milých mně míst, i vyplň přání moje, by člověk, když vší naděje se vzdává, přec dostal jsem zas jednou psaní Tvoje. Zas západ v červáncích zahořel celý a ruské vojsko ustupuje zpátky, zítra snad začnem nový koncert děly... S pozdravem na všechny končím svoje řádky. Tvůj —-
13	24.[září] Že mohu napsat těchto několik slov zdráv a mezi našimi, mohu děkovati jen náhodě a velkému štěstí. Byl to dnes soudný den. As v 6 h ranní nás Rusové prorazili—nezbylo nic než utéci—ale to byl útěk—jako zajíci—jeden za druhým jsme prchali. Teď jest již k večeru—trochu klid z celé kompanie jest zde 10 mužů. Z našeho štábu jsme s 2. nadporučíkem 4. [Ráno tohoto dne je osudové i pro Jaroslava Haška, který se dostává, stejně jako mnoho jeho spolubojovníků, do ruského zajetí.] 25. [září] Smutně dopadl náš 3. baťák. Jest celkem na 60 mužů. Znovu jako rezerva—sedíme v hlubokém štelunku. Mám náladu, že bych se s čertem pral. -72 mužů sakumpak. [A zde se loučíme v transkripci i s Janem Vaňkem, který to s rakouskou armádou doválčil až do samého konce války a pádu monarchie.]


	Snímky rukopisu
	SNÍMEK: 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 - 8 - 9 - 10 - 11 - 12 - 13 - 14 - 15 - 16 - 17- 18 - 19 - 20 - 21 - 22 - 23 - 24 - 25 - 26 - 27 - 28 - 29 - 30 - 31 - 32 - 33 - 34 - 35 - 36 - 37 - 38 - 39 - 40 - 41 - 42 - 43 - 44 - 45 - - Fotografie

1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45

	Válečné fotografie


	Stabsfeldwebel Jan Vaněk dekorován stříbrnou a bronzovou medailí za chrabrost

	Obě fotografie jsou z výcvikového tábora v Brucku nad Litavou. Na té vpravo je to napsáno a na levé usuzuji podle kaštanové aleje.

	Z italské fronty 26.12.1915

	Z italské fronty 25.1.1916