Heslo:

Fastrová Olga

Výklad:

*17. 1. 1876 - †8. 8. 1965, byla první česká profesionální novinářka, učitelka, překladatelka, spisovatelka a stálá redaktorka listu Národní politika. Nemá cenu zde celkově rozebírat její životopis a práci. To je velice pěkně a erudovaně zpracováno v diplomové práci Veroniky Skálové “Olga Fastrová (1876 - 1965) životopis české novinářky” . Na této stránce pod fotografiemi naleznete tři policejní přihlášky její rodiny.

 

Její jméno jsem poprvé četl jako malý kluk v doslovu k prvnímu dílu Haškova románu. Jinak  jsem neměl tušení o její existenci, nikdy nebyla tématem otázek u maturitních zkoušek i když si to jednoznačně zasloužila.

S Jaroslavem Haškem se samozřejmě znala a Jaroslav si ji stále dobíral. Dnes se domnívám, že velice krásná a přitažlivá Olga Fastrová, v tom létala celkem nevinně. V té době pracovala v redakci Národní politiky, ale jako redaktorka módního přehledu, tedy něco jako v koutku pro ženy. O politiku se mnoho asi nezajímala, patřila spíše mezi politický střed, nakloněný mírně doprava. To radikálního levičáka Haška určitě dráždilo a jako bohéma ho musel rozčilovat její způsob života usedlé vdovy, dodržující striktně morální konvenci té doby. Největším prohřeškem této bojovnice za emancipaci žen asi byla otázka položena Haškovi 19.12.1920. Protože se Olga Fastrová zřejmě nedovedla orientovat v informacích o tehdejším sovětském Rusku, její naivní, až přihlouplá otázka o kanibalizmu ruských bolševiků musela Haška skutečně nadzdvihnout: „Je to pravda, Jaroušku, že bolševici v Rusku živí se masem z vojska vyřazených a vybrakovaných Číňanů?"….. Tolik citát z Haškovy humoresky “Za Olgou Fastrovou”, kde autor dotyčnou nechá zemřít, ačkoliv ho ona ve skutečnosti přežila o 42 let. Nikde jsem nečetl žádnou reakci na tuto humoresku ze strany Olgy Fastrové. Lze tedy předpokládat, že to přešla mlčením, což muselo Haška ještě více rozzuřit tak, že její jméno uvedl i ve výše citovaném doslovu k prvnímu dílu Osudů dobrého vojáka Švejka.
 Vůbec poprvé se Fastrová se objevuje v satirickém textu hymny Strany mírného pokroku v mezích zákona "Milion kandidátů vstalo".


 Však proti nám nic nepořídí
Dyk, Kramář, Klofáč,
Yvonna,
jen my jsme pokrokoví lidi,
ovšem jen v mezích zákona!
My vytrváme v každou dobu,
byť spoutali nás v řetězy,
je mírný pokrok na pochodu
a mírný pokrok zvítězí!

 

Hledáte v textu marně její jméno? Tak vězte, že právě ta Yvonna, je ta pravá. Fastrová, pravě pod tímto pseudonymem, publikovala své články určené především ženám. Obě jména Fastrová i Yvonna se v "Dějinách Strany mírného pokroku v mezích zákona" ještě objevují v povídce "Intrikán herec písecký a jeho drama". 

 

Fastrová však nebyla terčem jen ostrého jazyka Jaroslava Haška. Krom K. M. Čapka – Choda, který jí údajně nesnášel, byla uváděna i v Hašlerově kupletu:

Má každé město jednu ženu
O které mluví celý svět
Tak Tarnovská má pro Lvov cenu
A pro Madrid zas Saharet.
Má Paříž paní Steinheilovou
Té sklízím rád svou poklonu
My máme paní Zieglerovou
A nad ní ještě
Yvonnu.
 

A mám podezření, že se stala i onou rádkyní v kupletu “Indický pochod” s textem od Jiřího Chocholouše, hudbou Karla Pospíšila, který se stal šlágrem Jubilejní výstavy v roce 1908. Bohužel neznám celý text, ale bylo to asi nějak takto:

Po pražsku si tady zazpívejme,
sem každý ku švandě zaměř krok;
pražské děvy vždycky v lásce mějme
a popřejme si pražský mok!
Sejdeme se u výstavní brány,
jak nám poradila
Yvonna,

 

Doslov k I. dílu
Od hostinského Palivce nemůžeme žádat, aby mluvil tak jemně jako pí Laudová, dr Guth, pí Olga Fastrová a celá řada jiných, kteří by nejraději udělali z celé Československé republiky velký salon s parketami…..
Za Olgou Fastrovou
Zpráva o úmrtí paní Olgy Fastrové mě velice překvapila. Nežiji v Praze, a proto dozvěděl jsem se o tom trochu později, a v té zprávě o tragickém konci slavné české žurnalistky jest něco tak dojemného.
Intrikán herec Písecký a jeho drama
Do této hospody k Bláhům, do jakési politické odbočky organizační, chodil také nezapomenutelný pianista Honza Riedl, jehož bratr Antonín poučoval právě tenkrát paní Olgu Fastrovou, jak se mužští mají šatit. To jsou ovšem doby! Dnes, kdo si přečte paní Yvonny některý referát o pánské módě, nedovede si ovšem představit v tomto elegánu Toníka Riedlovic, sochaře.

      

  

Život Olgy Fastrové na fotografiích. Na první kolem roku 1900 a na poslední kolem roku 1960 na fotce Bedřicha Kocka

 

Důkaz, že Yvonna byl peudonym Olgy Fastrové

 

Všimněte si, že je zde uváděna jako Olga Faster. Spolu je zde zapsán i její muž Otto Faster *1872, který zemřel 26. září 1907 na tuberkulózu plic. Je také patrné, že dívčí jméno Olgy bylo Cikhartová. Spolu měli tři dcery: Jarmilu, Olgu a Ludmilu. Existují i policejní přihlášky rodičů Olgy a Otta, které rovněž přikládám.

  

 
 

W Langhans   Zapomenuté osudy  Životopis české novinářky