X

Heslo:
Heveroch
Výklad:

Antonín Heveroch byl významný český psychiatr a neurolog * 19. 1. 1869 † 2. 3. 1927. Napsal v roce 1901 mimo jiné knížku „O podivínech a lidech nápadných“, ve které popisuje chování a projevy pacientů trpících psychopatií či poruchou osobnosti. A podle této knihy zřejmě onen muž inteligentního vzezření simuloval paralytika.

Jaroslav Hašek měl s MUDr. Heverochem a jeho ústavem pro choromyslné také své zkušenosti.Stalo se to  po neslavném Haškově  neúspěchu jeho "Kynologického ústavu", kdy se hlavně jeho žena Jarmila musí před soudem zpovídat z nekalých praktik a padělání psích rodokmenů. Firma totiž byla napsána na ni. Asi z těchto důvodů se Jarmila s Jaroslavem Haškem rozchází. Hašek zřejmě procházel těžkou duševní krizí, kterou se snažil řešit dne 10.2.1911 skokem z Karlova mostu:" Na dnešek v noci chtěl se vrhnonut ze zábradlí Karlova mostu do Vltavy 30letý Jaroslav H. Divadelní vlásenkář pan Eduard Brauer jej strhl zpět. Policejní lékař shledal silnou nervózu. Dotyčný byl dopraven do ústavu pro choromyslné."

A tak se Hašek ocitá v  blázinci, kde kraloval pan doktor Antonín Heveroch. Hašek zde pobyl do 27.2.1911, kdy si ho odsud odvádí usmířená Jarmila. Na Haška pobyt v blázinci silně zapůsobil a inspiroval. Takto sepsal jeho vyprávění o pobytu v tomto zařízení Václav Menger: Hašek nejprve úporně mlčel a v duchu si rychle režiroval celou další scénu podle Heverochovy diagnostiky chorob duševních, kterou dobře znal. (O celé této historii zmiňuje se v jedné povídce, kterou jsem nalezl v rukopisné pozůstalosti.) [Menger má na mysli povídku "Psychiatrická záhada"] Ještě na Karlově mostě, kdy ho Hurych tahal se zábradlí, napadlo jej, že by si mohl zahráti nejen na sebevraha, ale i na blázna. Nyní se mu naskytla nejvhodnější příležitost. Na policii ho dobře znali a nijak je nepřekvapilo, že "blázní". Věřili mu a on to využil. Lékař musil otázku "Jak se jmenujete?" několikrát opakovat než dostal z Haška odpověď. A byla haškovská: "Policejní ředitel Křikava ... " Lékař se zarazil a podíval se nedůvěřivě na něho. "Kolik je vám let?""Vloni mi bylo 147 a teď mi zrovna začly lézt řezáky." "Čím jste?""Kostelníkem u svatého Bartoloměje na Vyšehradě a mimo to mám čistírnu na píhy.""A čím je čistíte?""To se vezmou píhy, namočí se, pak se posypou zacherlinem a nakonec se to vyleští amorem.""Kde bydlíte?""Jak kdy jak. Někdy v Jelením příkopě, jindy v německém kasině a nejčastěji v Jedové chýši."

I-03
„Já těm soudním lékařům nic nevěřím,“ poznamenal muž inteligentního vzezření. „Když jsem jednou padělal směnky, pro všechen případ chodil jsem na přednášky k doktoru Heverochovi, a když mě chytili, simuloval jsem paralytika právě tak, jak ho vyličoval pan doktor Heveroch. Kousl jsem jednoho soudního lékaře při komisi do nohy, vypil jsem inkoust z kalamáře a vydělal jsem se, s odpuštěním, pánové, před celou komisí do kouta. Ale za to, že jsem jednomu prokousl to lýtko, uznali mne za úplně zdravého a byl jsem ztracen.“

MUDr. Antonín Heveroch

W 

X