Heslo:

28. pluk | IR28

Výklad:

Celým názvem C. a k. český pěší pluk krále italského Viktora Emanuela III. č. 28, kterému se říkalo "Pražské děti". Byl založen roku 1698 v Nizozemí, odkud byl i doplňován.  Do Prahy byl dislokován v roce 1817. Nejprve sídlil v kasárnách na Náměstí republiky, později  v kasárnách pod Bruskou. Zde sídlil první prapor, kádr náhradního praporu spolu s doplňovacím okresním velitelstvím. Štáb byl sice v Insbrucku, ale samotný pluk byl doplňován z Prahy - proto "Pražské děti." 

O  pluku panují pověsti, že za zpěvu a vyhrávání vojenské hudby napochodovaly dva prapory tohoto pluku k Rusům do zajetí a proto císař tento pluk zrušil. Tento nesmysl je zapsán i v monografii "Historie světové války 1914 -19", kterou vydal vlastním nákladem F.P. Vožický v roce 1929 a je bohužel prezentován dodnes historický fakt . Tato falešná tvrzení nahrávala protičeským náladám a názorům o údajné zbabělosti českých vojáků. Stejně tak ale posloužila propagandě na straně českého odboje ve Francii, Anglii i Rusku. Příkladem jsou články v La Nation tchéque a Čechoslovanu, které měly dokazovat sílu protirakouského odporu českých jednotek  .

Nejprve si ale uveďme zjištěná fakta. O příčinách a důsledcích tragedie 28. pluku pojednává článek na webových stránkách věnovaných regimentu Pražských dětí, ze kterého cituji:  Na Bílou sobotu 3. 4. 1915 zahájili Rusové útok proti postavení 28. pluku. Nejednalo se o izolovaný výpad, nýbrž o součást větší operace. Oba prapory se ocitly ve velmi obtížné situaci, neboť byly prakticky obklíčeny. Po bojích a pokusech o proražení se většina vojáků 28. pluku vzdala. Mezi vojáky byli nepochybně i ti, kteří se vzdali bez odporu. Spíše než o ideové pohnutky zde však hrálo roli naprosté fyzické vyčerpání. Ovšem rozhodně nelze hovořit o hromadném „přechodu 28. pěšího pluku k Rusům“.

Pluk před tímto nešťastným dnem měl asi 2000 mužů. Po skončení ruského útoku 4. dubna večer zbylo pouze 150 mužů. Dne 10. dubna rozhodl velitel 3. armády generál Svetozar Boroević von Bojna o dočasném rozpuštění pluku s platností od následujícího dne. 16. dubna bylo císaři předloženo prohlášení vrchního velitele armády . Píše se v něm: Prohlášení vrchního velitele armády 14. dubna 1915 č. 9071 s nejskromnější žádostí, aby velitelství 3. armády nařídilo prozatímní rozpuštění pěšího pluku č. 28, nejlaskavěji schválit a nařídit, aby toto opatření bylo veřejně vyhlášeno v armádě, ale aby vlajka byla uložena v armádním muzeu. Velení 3. sboru oznámilo, že IR č. 28 měl na začátku bojů 3. dubna stav asi 2000 mužů, z nichž pouze 150 mohlo být po skončení bojů shromážděno večer 4. dubna. Pozorovatelé dělostřelectva uvedli, že nepřítel zajal asi 3 roty našich nezraněných vojáků. Podle velitele pluku byly tyto jednotky náhodně zajaty nepřátelským praporem nebo skutečně odvedeny z pozice bez jediného výstřelu. Ničivý duch se šířil z nedávno příchozích pochodových formací. Na základě těchto zpráv nařídilo velitelství 3. armádního sboru kromě soudního vyšetřování i prozatímní rozpuštění pluku a rozdělení dosud nalezených důstojníků a mužů mezi vojskové jednotky 3. sboru.

Císař pod tento dokument  uvedl své

Nejvyšší rozhodnutí:

Schvaluji velitelstvím 3. armády nařízené předběžné rozpuštění pěšího pluku č. 28 a přikazuji, aby toto opatření bylo v armádě obecně zveřejněno, plukovní prapor však bude deponován ve vojenském muzeu. Vídeň 17. dubna 1915. František Josef v.r.

Později císař František Josef I. revidoval své rozhodnutí o rozpuštění pluku. Prapor XI/28 byl odvelen do albánského Skutari. Zde se osmadvacátníci dověděli o rozkazu velitele armády a byl jim prapor navrácen.

Z tohoto je patrné, že mocnářovo Nejvyšší rozhodnutí znělo ale poněkud jinak, než jak se stále traduje. Kde se ale ty falešné rozkazy zrodily? Odpověď nalezneme ve zprávě ze dne 2.8.1915 kde je uvedeno, že byl vydán soudní výrok o zabavení neperiodického tiskopisu s neznámým původem a s nadpisy : "Armádní rozkaz arcivévody Josefa Ferdinanda" a "Armádní rozkaz 17. dubna 1915 .  Bohužel jsem tuto tiskovinu nikde neobjevil. Bezvýsledně jsem pátral po tom soudním výroku v SOkA Liberec, kde by mohly být jako důkaz ty tiskopisy uloženy. K naší smůle, vše je již skartováno. Teprve až  27. 8. 1929 se v Národní politice objevují tyto rozkazy údajně jako "historické dokumenty", ale jsou opět citována ona falza z roku 1915 podobná těm románovým rozkazům. Kde Jaroslav Hašek k textu těch falešných rozkazů přišel, se zatím nepodařilo zjistit. Ještě jedna maličkost: Incident onoho 3. dubna 1915 se nestal v Dukelském průsmyku, ale poblíž Bardějova.

I-09

Zrzavý ministrant, desentér z kostelnických kruhů, specialista v drobných krádežích u 28. pluku, snažil se poctivě vybavovat z paměti celý postup, techniku i text mše svaté. On byl současně i ministrantem, i nápovědou polnímu kurátovi, který s naprostou lehkomyslností přehazoval celé věty a místo obyčejné mše dostal se v mešní knize až na roráty, které začal zpívat ku všeobecné spokojenosti obecenstva.

„Jen pij, kluku maďarská,“ odpovídal Švejk, „chlastej! Vy byste nás tak nehostili...“
Od vedlejšího stolu řekl nějaký voják, že když přijeli do Segedína s 28. regimentem, že na ně Maďaři ukazovali ruce do výšky.
Byla to svatá pravda, ale tenhle voják se tím patrně cítil uražen, co potom bylo zjevem obyčejným u všech českých vojáků a co nakonec dělali Maďaři sami, když už se jim přestala líbit rvačka v zájmu uherského krále.

Potom Švejk počal mluvit o známých rozkazech, které jim byly přečteny před vstoupením do vlaku. Jeden byl armádní rozkaz podepsaný Františkem Josefem a druhý byl rozkaz arcivévody Josefa Ferdinanda, vrchního velitele východní armády a skupiny, kteréž oba týkaly se událostí na Dukelském průsmyku dne 3. dubna 1915, kdy přešly dva bataliony 28. pluku i s důstojníky k Rusům za zvuků plukovní kapely.

Oba rozkazy byly jim přečteny třaslavým hlasem a zněly v českém překladu:

Armádní rozkaz ze dne 17. dubna 1915:
Přeplněn bolestí nařizuji, aby c. k. pěší pluk čís. 28 pro zbabělost a velezrádu byl vymazán z mého vojska. Plukovní prapor budiž zneuctěnému pluku odebrán a odevzdán do vojenského musea. Dnešním dnem přestává existovat pluk, který, otráven mravně z domova, vytáhl do pole, aby se dopustil velezrády.
František Josef I.

Rozkaz arcivévody Josefa Ferdinanda:
České trupy během polního tažení zklamaly, zejména v posledních bojích. Zejména zklamaly při obraně posic, ve kterých se nalézaly po delší dobu v zákopech, čehož použil často nepřítel, aby navázal styky a spojení s ničemnými živly těchto trup.
Obyčejně vždy směřovaly pak útoky nepřítele, podporovaného těmito zrádci, proti těm oddílům na frontě, které byly od takových trup obsazeny.
Často podařilo se nepříteli překvapit naše části a takřka bez odporu proniknout do našich posic a zajmouti značný, velký počet obránců.
Tisíckrát hanba, potupa i opovržení těmto bídákům bezectným, kteří dopustili se zrady císaře i říše a poskvrňují nejen čest slavných praporů naší slavné a statečné armády, nýbrž i čest té národnosti, ku které se hlásí.
Dřív nebo později zastihne je kulka nebo provaz kata.
Povinností každého jednotlivého českého vojáka, který má čest v těle, je, aby označil svému komandantovi takového ničemu, štváče a zrádce.
Kdo tak neučiní, je sám takový zrádce a ničema.
Tento rozkaz nechť je přečten všemu mužstvu u českých pluků.
C. k. pluk čís. 28 nařízením našeho mocnáře jest již vyškrtnut z armády a všichni zajatí přeběhlíci z pluku splatí svou krví těžkou vinu.

Arcivévoda Josef Ferdinand

 Schematismus IR28 z roku 1914

Z pražského adresáře 1906