X

Heslo:
28. pluk
Výklad:

Celým názvem C. a k. český pěší pluk krále italského Viktora Emanuela III. č. 28, kterému se říkalo "Pražské děti". Byl založen roku 1698 v Nizozemí, odkud byl i doplňován.  Do Prahy byl dislokován v roce 1817. Nejprve sídlil v kasárnách na Náměstí republiky, později  v kasárnách pod Bruskou. Zde sídlil první prapor, kádr náhradního praporu spolu s doplňovacím okresním velitelstvím. Štáb byl sice v Insbrucku, ale samotný pluk byl doplňován z Prahy - proto "Pražské děti."  O  pluku panují pověsti, že za zpěvu a vyhrávání vojenské hudby napochodovaly dva prapory tohoto pluku k Rusům do zajetí a proto císař tento pluk zrušil. Tento nesmysl je zapsán i v monografii "Historie světové války 1914 -19", kterou vydal vlastním nákladem F.P. Vožický v roce 1929 a je bohužel prezentován dodnes. Degradace pluku nahrávala protičeským náladám a názorům, že česká banda je jeden zbabělec vedle druhého. Hodilo se to i poválečným československým "historikům", aby dokázali, jak moc jsme to mocnářství nenáviděli, jako bychom se měli stydět za vojáky, kteří zůstali věrni přísaze, bojovali a položili životy na straně ústředních mocností.

O příčinách a důsledcích tragedie 28. pluku pojednává článek na webových stránkách věnovaných regimentu Pražských dětí, ze kterého cituji:  Na Bílou sobotu 3. 4. 1915 zahájili Rusové útok proti postavení 28. pluku. Nejednalo se o izolovaný výpad, nýbrž o součást větší operace. Oba prapory se ocitly ve velmi obtížné situaci, neboť byly prakticky obklíčeny. Po bojích a pokusech o proražení se většina vojáků 28. pluku vzdala. Mezi vojáky byli nepochybně i ti, kteří se vzdali bez odporu. Spíše než o ideové pohnutky zde však hrálo roli naprosté fyzické vyčerpání. Ovšem rozhodně nelze hovořit o hromadném „přechodu 28. pěšího pluku k Rusům“ jak to později tvrdila česká poválečná nacionální historiografie. Podle dokumentů III. armády po boji bylo shromážděno 350 – 400 nezraněných příslušníků pluku. Vzhledem k tomu, že před bitvou čítal regiment asi 1300 mužů, jednalo se o celkové ztráty (padlých,raněných a nemocných) 900 – 950 mužů, tj. 69 – 73 % skutečného stavu.  Důsledkem byla skutečnost, že 28. pěší pluk  císař pán zrušil dne 17.4.1915 a jeho prapor  byl uložen ve vídeňském arzenálu. Později císař František Josef I. revidoval své rozhodnutí o rozpuštění pluku. Prapor XI/28 byl odvelen do albánského Skutari. Zde se osmadvacátníci dověděli o rozkazu velitele armády a byl jim prapor navrácen. Příčinu proč se císař rozhodl k tomuto neobvyklému kroku - zrušit celý pluk objasňuje článek ve Wikipedii: ...je třeba se ptát, kde se pověst skutečně narodila. Odpověď je možná překvapivá, přímo ve velení rakouské armády. Její představitelé pod vedením Franze Conrada von Höttzendorf soustředění na zámku v Těšíně hledali příčinu neúspěchu předchozích karpatských ofensiv a naopak úspěchu postupu Rusů přes karpatský oblouk. Zjistili, že na vině není jejich chybné plánování a vedení armády, ale malá bojechtivost jednotek z "neněmeckých" oblastí Předlitavska. Hlášení pplk. Schaumeiera o přechodu "pražského" pluku do zajetí se tedy velice hodilo k zakrytí vlastních chyb.

I-09
Zrzavý ministrant, desentér z kostelnických kruhů, specialista v drobných krádežích u 28. pluku, snažil se poctivě vybavovat z paměti celý postup, techniku i text mše svaté. On byl současně i ministrantem, i nápovědou polnímu kurátovi, který s naprostou lehkomyslností přehazoval celé věty a místo obyčejné mše dostal se v mešní knize až na roráty, které začal zpívat ku všeobecné spokojenosti obecenstva.
III-01

Potom Švejk počal mluvit o známých rozkazech, které jim byly přečteny před vstoupením do vlaku. Jeden byl armádní rozkaz podepsaný Františkem Josefem a druhý byl rozkaz arcivévody Josefa Ferdinanda, vrchního velitele východní armády a skupiny, kteréž oba týkaly se událostí na Dukelském průsmyku dne 3. dubna 1915, kdy přešly dva bataliony 28. pluku i s důstojníky k Rusům za zvuků plukovní kapely.

Oba rozkazy byly jim přečteny třaslavým hlasem a zněly v českém překladu:

Armádní rozkaz ze dne 17. dubna 1915:
Přeplněn bolestí nařizuji, aby
c. k. pěší pluk čís. 28 pro zbabělost a velezrádu byl vymazán z mého vojska. Plukovní prapor budiž zneuctěnému pluku odebrán a odevzdán do vojenského musea. Dnešním dnem přestává existovat pluk, který, otráven mravně z domova, vytáhl do pole, aby se dopustil velezrády.
František Josef I.

Rozkaz arcivévody Josefa Ferdinanda:
České trupy během polního tažení zklamaly, zejména v posledních bojích. Zejména zklamaly při obraně posic, ve kterých se nalézaly po delší dobu v zákopech, čehož použil často nepřítel, aby navázal styky a spojení s ničemnými živly těchto trup.
Obyčejně vždy směřovaly pak útoky nepřítele, podporovaného těmito zrádci, proti těm oddílům na frontě, které byly od takových trup obsazeny.
Často podařilo se nepříteli překvapit naše části a takřka bez odporu proniknout do našich posic a zajmouti značný, velký počet obránců.
Tisíckrát hanba, potupa i opovržení těmto bídákům bezectným, kteří dopustili se zrady císaře i říše a poskvrňují nejen čest slavných praporů naší slavné a statečné armády, nýbrž i čest té národnosti, ku které se hlásí.
Dřív nebo později zastihne je kulka nebo provaz kata.
Povinností každého jednotlivého českého vojáka, který má čest v těle, je, aby označil svému komandantovi takového ničemu, štváče a zrádce.
Kdo tak neučiní, je sám takový zrádce a ničema.
Tento rozkaz nechť je přečten všemu mužstvu u českých pluků.
C. k. pluk čís. 28 nařízením našeho mocnáře jest již vyškrtnut z armády a všichni zajatí přeběhlíci z pluku splatí svou krví těžkou vinu.

Arcivévoda Josef Ferdinand

 

Schematismus IR28 z roku 1914

Z pražského adresáře 1906

Kronika světové války 1914 -1919

Bohužel denní tisk v roce 1915 o událostech spojených se zrušením 28. pěšího pluku mlčel. Přepisy příslušných rozkazů se objevily v Národní politice až  27. 8. 1929

W 

X