Heslo:

rychlík Praha - České Budějovice

Výklad:

I když se o tomto nádraží v románu nepíše, je nutné se o něm alespoň okrajově zmínit, protože Švejkova a Lukášova cesta na frontu začína právě na nádraží, které se tehdy jmenovalo Nádraží Františka Josefa I..  V roce 1918 bylo přejmenováno na Wilsonovo, v roce 1940 na  Praha - Hlavní nádraží, a v roce 1945 opět Wilsonovo, v roce 1948 opět Praha Hlavní nádraží a v roce 1990 byl do názvu Hlavní nádraží připojen doplněk Nádraží prezidenta Wilsona. Na snímku je hlavní budova kolem roku 1930. Nádraží je v provozu od roku 1871 na trati Praha - Benešov -  Tábor -  Vídeň. Hlavní budova byla původně postavena v novogotickém slohu Ignácem Ullmannem, přestavěna do nynější, secesní podoby, architektem Josefem Fantou v roce 1907. To znamená, že kufr se zrcadlem a věšákem byl ukraden právě na tomto nádraží. Někdo může namítat, že mohli nastoupit na Vršovickém nádraží. Ale oni jeli rychlíkem, a ty ve Vršovicích nezastavovaly, jak je patrno z jízdního řádu jízdního řádu z května 1914 [1]. To byl ještě mírový jízdní řád, kdy jezdily do Budějovic čtyři rychlíky  v 02:57; 06:50; 13:36; 16:20. Z tohoto jízdního řádu také plyne, že  nádražní restaurace v Táboře existovala. Na Vilímkově Stručném jízdním řádu (válečném) z ledna 1915 [2] je zřejmé, že do Budějovic jezdil denně už jen jeden rychlík, který měl odjezd z Prahy v 16:20. 

V jednom kupé II. třídy rychlíku Praha-České Budějovice byli tři, nadporučík Lukáš, naproti kterému seděl starší pán, úplně holohlavý, a Švejk, který stál skromně u dveří k chodbě a chystal se právě vyslechnout nový příval hromobití nadporučíka Lukáše, který, nedbaje přítomnosti holohlavého civilisty, hřímal Švejkovi do duše po celé trati, kterou projeli, že je boží dobytek a podobně.

Nádražní budova v době, kdy kolem občas projela tramvaj a před ní stály fiakry a drožky.

Švejkova cesta na vojenské mapě z roku 1910