Svět zvířat

50°04'25.6"N 14°22'53.5"E

Svět zvířat byl časopis, která založil v Jičíně roku 1897 Václav Fuchs. To zde působil jako obchodník s drobným domácím zvířectvem a tomu odpovídal i obsah časopisu. Vycházel jako měsíčník s podtitulem "illustrovaný měsíčník pro zvelebení chovu a trhu užitkového zvířectva : ústřední list českoslovanských majitelů a milovníků zvířat, přátel honitby, rybolovu a včelaření". Již v roce 1898 se Fuchsovi přestěhovali do Prahy, na Smíchov nedaleko od Klamovky, dnes mezi ulicemi "Na Hřebenkách" a "U Okrouhlíku", do domu s č.p. 908. V roce 1902 tento dům zakoupila Marie Fuchsová, manželka Václava Fuchse, za 22 400 Korun [a]. V tomto domě byla zřízena nová redakce a později i psinec nazvaný "Canisport", kde byli chováni i policejní psi. Je citován v Národních listech z 8.8.1912 v článku o zkoušce policejních psů [1]. Tady se dozvíme, že I. cenu obdržela fena "Vlčka" z Klamovky [2]. Tu odkoupil od "Canisportu", spolu s dalším německým ovčákem Vlkem policejní rytmistr Rotter a s nimi na Kladensku prováděl první pokusy ve výcviku. Kdybyste vilu světa zvířat hledali, tak už ji na uvedené adrese nenajdete. Původní podobu vily kolem roku 1900 známe jen z jediného obrázku [3]. Někdy před druhou světovou válkou prošla vila zásadní rekonstrukcí a v této podobě se dochovala, i když již značně zchátralá až do roku 2014 [4]. Potom byla stržena a dnes jsou zde jen jakési anonymní domy [5]. Kamsi se "zatoulala" z vily i pamětní deska [6], která připomínala, že  "Zde stál dům, ve kterém působil v letech 1909-1910 jako redaktor časopisu Svět zvířat humorista a satirik Jaroslav Hašek".

Pan Tomáš Vaněček, který kdysi bydlel naproti vile mi poslal ještě dvě fotografie, které dokreslují okolí vily. První je z roku 1904 [7] s velmi zajímavým popisem. "Svět zvířat" je u obličeje zalévajíciho muže vpravo, viz detail [8]. Další fotografie je někdy kolem roku 1930 [9] . Vilka je na ní zcela vpravo, respektive "vykukuje" jen štít. Fotografováno z ulice Podbělohorské. K fotografiím přidal pan Vaněček ještě malou zajímavost: K té vile - bydlel v ní režisér Vojtěch Jasný, v roce 1971 z ní narychlo emigroval (v nějakém rozhovoru litoval, že si aspoň nenafotil vybavení bytu krásným starožitným nábytkem, který opatřila jeho paní).....Dále tam bydlela (v přízemí) rodina výtvarníka (uměl. sklo) pana Vladimíra Jelínka, myslím že až donedávna.....

Vraťme se opět k časopisu. Od roku 1901 vycházel "Svět zvířat" již dvakrát měsíčně až do roku 1918, poté, až do roku 1920 dokonce třikrát měsíčně a od 1920 do 1922 opět dvakrát měsíčně.Tím končí časopis s názvem "Svět zvířat". Podtitul se změnil v roce 1899 na Illustrovaný časopis odborný, od roku 1904 Illustrovaný časopis všech přátel zvířat pro zábavu a poučení, od roku 1907 vycházel bez podtitulu. To už vyžadovalo určité nároky na kolektiv, který zabezpečoval redakční a vydavatelskou práci, ale také péči a obchod se zvířaty.

Kdo v tomto kolektivu pracoval se dozvídáme z policejních přihlášek.

Zaprvé to byl pan šéf, Václav Fuchs a jeho rodina [10]. Datum ohlášení pobytu na Smíchově č. p. 908 je 26. 12. 1898. Spolu s Fuchsovými pracoval v samém počátku v letech 1898 -1900 spisovatel Karel Ladislav Kukla [11]. V roce 1899 nahlásila svůj pobyt ve vile Drahocká Františka, podle Haškova vyprávění, hospodyně a kuchařka [12]. Na stejné přihlášce je hlášen pan Drahocký jako "Pokladní ve Světě zvířat". V roce 1905 se objevuje ve vedení František Pober, manžel dcery Václava Fuchse Marie[13]; [14] . František Pober šéfoval časopisu v letech 1916 - 1918; 1920-1922. Od roku 1922 vydával časopis pod názvem "Život v přírodě" až do roku 1930. Další důležitou osobností v redakci "Světa zvířat" byl Ladislav Hájek. Ten byl redaktorem po smrti Václava Fuchse v letech 1911 -1915 a 1919. V letech 1909 -1910 pilně psal pro pana Fuchse a ve vile "Světa zvířat" byl i policejně hlášen Jaroslav Hašek [15]. Hašek byl však panem Fuchsem vyhozen. Důvod vyhazovu popisuje Franta Sauer ve své knize "Franta Habán ze Žižkova" takto: Jednou však zašel Jarda příliš daleko. Mezi drůbeží byl tehdy mor, Jarda proto sedlákům v listě poradil jakýsi prostředek od drogisty. Mnoho sedláků poslechlo jeho rady, ale ztratilo svou drůbež nikoli morem, nýbrž Haškovým zázračným prostředkem. Počali tudíž bombardovati »Svět zvířat« stížnostmi, a někteří žádali dokonce náhradu za utrpěnou škodu. Jarda z redakce po tomto kousku vypadl.... Po smrti pana Fuchse vzal Hájek Haška na milost, opět pracoval v redakci a znovu vycházely Haškovy články. Až do doby, kdy kvůli opětné mystifikaci čtenářstva, byl definitivně vyhozen. 

Nesmíme zapomenout na básníka Křikavu, který byl zde zaměstnán celé tři hodiny. Poslední člověk, o kterém víme, že patřil k personálu ve vile byl sluha Čížek.

Voják s civilistou si ťukli a civilista dále šeptal: „Jednou ode mne jeden černej špic, kterýho jsem potřeboval pro psinec nad Klamovkou, nechtěl taky vzít buřta. [Tady se přímo o Světě zvířat nehovoří, ale je jasné že se jedná o psinec pana Fuchse, který nad Klamovkou existoval].

Jednoroční dobrovolník chvíli o něčem přemýšlel a pak se obrátil na zdrceného desátníka: „Jestlipak znáte časopis ,Svět zvířat’?“...

....Jak jsem se vlastně stal kdysi redaktorem ,Světa zvířat’, onoho velice zajímavého časopisu, bylo pro mne nějaký čas hádankou dosti složitou do té doby, kdy jsem sám přišel k tomu názoru, že jsem to mohl provést jen ve stavu naprosto nepříčetném, ve kterém jsem byl sveden přátelskou láskou ku starému kamarádovi Hájkovi, který redigoval do té doby poctivě časopis, ale zamiloval se přitom do dcerušky majitele časopisu pana Fuchse, který ho vyhnal na hodinu pod tou podmínkou, že mu zaopatří redaktora pořádného.

„Namouduši, pane obrlajtnant,“ řekl Švejk s výrazem mučedníka, „já žádnýho německýho spisovatele osobně neznám. Já jsem znal jenom jednoho českýho spisovatele osobně, nějakýho Hájka Ladislava z Domažlic. Von byl redaktorem ,Světa zvířat’ a já mu jednou prodal takovýho voříška za čistokrevnýho špice.  

Jedině klamáním celé společnosti mohou jednotlivci pohodlně žít. Psali jsme o ubohých psech proletářích, kteří o hladu, v dešti ran choulí se skrčeni do koutka, a když pozvednou svůj hlas, jsou biti nanovo; a sluha Čížek bil ty psy, kteří byli ve psinci Světa zvířat, až jedna radost. A když v noci štěkot psí probudil přítele zvířat Václava Fuchse ze spánku, tu vycházel Čížek ze svého pelechu s býkovcem v ruce a ztloukl ony psy revolucionáře. Tak se dělá i politika. - Ta stará slečna Drahocká koupila mi jednou tři košile na vyrovnání účtu nedobytného inzerátu té firmy v našem časopise, strhla mi za ně plnou cenu z mé gáže a rozhlašovala všude, jaké dobrodiní mi prokázala, ačkoliv jsem ty tři košile nepotřeboval, a tvrdila, že ví, že se jí jednou za to ukáži nevděčným. Ale já děkuji jí tímto, jako děkuji celému Světu zvířat za tu zkušenost, již jsme převzali do programu strany mírného pokroku v mezích zákona, a to onu krásnou větu: „Dělej, co chceš, ale mluv o sobě vždy jen to nejlepší!“

Ku cti jeho budiž řečeno, že byl kdysi také zaměstnán v redakci Světa zvířat. Toto stálé místo přijal právě na tři a půl hodiny. A to ještě tam vydržel poměrně dost dlouho. Jinde ani tak: dlouho nevydržel. Ale byl to také skutečně první a poslední případ, kdy v redakci Světa zvířat seděl opravdický básník. Nynější redaktor tohoto časopisu Hájek píše sice také básničky, ale básníkem přece jen není. Teď píše veršíky o srnkách, o holubech, o smutných loveckých psech a píše je se stejnou živostí, jako když kdysi psal báseň „Můj tatík lámal kamení a lámal až do umdlení“ - ačkoliv jeho tatík byl ředitelem spořitelny v Domažlicích.

Dnes tedy mám jen jednu radost, že nejsem už redaktorem Českého slova. Míval jsem často smůlu, ale konečně se nebe na mne usmálo a před půltřetím rokem mne z redakce vyhodili, když jsem tenkrát bratru Vojnovi vynadal za noční schůzi zřízenců elektrických podniků pitomců, poněvadž tahal za nos zřízence tramvaje i s celou důstojnou a krásnou „sešlostí“ - Stříbrným a Freslem.
Bratří od té doby mají zlost, že v různých článcích, případně i na plakátech podotýkám, že jsem bývalý redaktor Českého slova a jak připojuji zcela nevinně: také bývalý redaktor Světa zvířat.
Tato kombinace, jistě velmi správná a výstižná, působí mezi bratry jisté roztrpčení, ačkoliv nechápu, proč vlastně. V redakci Světa zvířat jsme pěstovali také psy pro policejní službu. A měli jsme na skladě v psinci špiclíky, kdežto ve straně národně sociální mají dokonce i zásobu špiclů větší rasy. Rozhodně by si měli zařídit při sekretariátu kynologický ústav, jak již jednou o tom uvažovali.

V této povídce se sice Hašek o "Světě zvířat" nezmiňuje, ale celá povídka se v Fuchsově vile odehráva.