| Heslo: |
|
Velká Kaniža |
| Souřadnice: |
|
46°31'44.7"N 16°59'32.6"E |
| Výklad: |
|
S názvem tohoto maďarského města je potíž. V románu použil Hašek "Velká Kaniža" Stejně tak město nazývá i ve většině povídek. Výjimku tvoří jen kapitoly z Politických a sociálních dějin Strany mírného pokroku v mezích zákona "Nagykanidžská idyla" a "Pokračování idyly nagykanidžské". Maďarsky Nagykanizsa je v názvu povídek pozměněna na Nagykanidža a v textu "počeštěna" na Nagykadidža. Proč, zůstává záhadou. Pivovar ve Velké Kaniži Jaroslav Hašek navštívil v roce 1905. To podnikl spolu s malířem Jaroslavem Kristiánem Kubínem a členem baletu Královského zemského českého národního divadla Františkem Wágnerem [V. Menger ho uvádí jako Vágner alias plzeňský herec Rudolf Hněvsa], takzvanou Apoštolskou výpravu s cílem šířit slávu Strany mírného pokroku v mezích zákona. Vše popsáno právě v povídkách "Nagykanidžská idyla" a "Pokračování idyly nagykanidžské". Zde se také dozvíme, že v pivovaru vařil pivo český sládek Znojemský Jan . Že si to Hašek nevymyslel, dokazuje i zápis v pivovarnické ročence "Gambrinus". Za Znojemského, v roce 1904, měl pivovar ve Velké Kaniži výstav 16 785 hl piva. |
| I-14-05 |
| Tento logický závěr každoroční návštěvy zástupce augustiánského pivovaru z Varšavy způsobil, že se nadporučík jemně usmál, což obchodník s chmelem postřehl, a proto vykládal dál: „Uherské pivovary v Šoproni a ve Velké Kaniži odbíraly pro svá exportní piva, která vyvážely až do Alexandrie, u mé firmy ročně průměrem 1000 žoků chmele. Dnes odmítají jakoukoli objednávku kvůli blokádě. Nabízím jim chmel o třicet procent lacinější, a neobjednají ani jeden žok. Stagnace, úpadek, mizerie a ještě k tomu domácí starosti.“ |
| Běh o závod |
| Potloukaje se před válkou zemí uherskou dostal jsem se do Velké Kaniže, kde je pivovar s českým sládkem, 120 metrů starých hradeb a hrob nějakého tureckého vezíra z doby, kdy Velká Kaniža byla sídlem tureckého pašalíku, obklopeného mořem nevěřících žoldnéřů prince Evžena Savojského. |
| Láska v Mezimuří |
| V zápisech archívu velkokanižského stojí psáno, že roku 1580 přišli nějací lidé od řeky Mury, kteří udeřili na tamější posádku tureckou, neboť Velká Kaniža byla pašalíkem samotného sultána a přemohli ji a zajali. |
| Maďarské moře |
| Divy o
Blatenském jezeru slyšeli jsme už od Zalaegerszegu. „Balaton tó
- magyar tenger,“ říkali sedláci v dlouhých širokých kalhotech s
třepením, které podobaly se sukním. „Blatenské jezero - maďarské
moře.“ Pak ve Velké Kaniži stále opakovali všichni totéž: „Balaton tó - magyar tenger!“ Byla toho plná stolice vašská (železná), stolice Bala i Somogy. |
| Nagykanidžská idyla |
| Velice důležitým poznatkem na naší cestě ze Šoproně do Velké Kanidže, kde se nejdéle udržel pašalík turecký, bylo, že nejspokojenější lidé jsou právě ti, kterým násilím nebyla vnucena vzdělanost. |
| Obecní písař ve Svaté Torně |
| Dnes byla ve Svaté Torně velká slavnost. Z Kaniži přibyla sem honvédská kapela a hrála před obecní šatlavou na náměstí. Obecní šatlava nalézá se v Torně právě ve škole. |
| Pokračování idyly nagykanidžské |
| Když tedy pan sládek Znojemský ve Velké Kanidži vypověděl nám osudy toho nešťastného města, otázal se nás, jak se lidem v Čechách daří, co je nového v Praze, a tu Kubín odpověděl, že než jsme vyjeli z Prahy, spadl na Žižkově kominík Vavroušek ze střechy do dvora, ale že zranění jeho není tak vážné, že bude zachován při životě, potom že, jestli pan Znojemský ví,... |
| Případ cikána Lesky, pana Szokáše a soudce Távola |
| Leska dal se do pláče. „Svatí pánové, slavní pánové, Otče náš, jenž jsi na nebesích, urození pánové, nejsem pohan, jsem křesťanský cikán, ubožák, člověk starý a šedivý, světa znalý a zkušený, s nebožtíkem Minóom hrával jsem v Pešti, byl to spravedlivý muž, knír jeden měl upálený, v Kaniži jsem s ním byl, viděl Blatenské jezero, maďarské moře,.. |
| Přísaha Mihy Gama |
| Tryskem ujíždějí sem, šavlemi máchají a nesrozumitelně cosi křičí. Chtějí od ženicha výpalné. Toť památka na panství turecké, kdy deset hodin odtud ve Veliké Kaniži vlál před sty lety zelený prapor a třpytil se půlměsíc kanižského pašalíku, kdy hordy turecké zájezdy činily po širém kraji a na murském okrese od svatebčanů výpalné žádaly. |
| Rozjímání o počátku cesty...[bez názvu] |
| „Češi,“ pravil, „jsou sládkové, hudebníci, malíři, chemikové a inženýři. Jednoho Čecha znám jako sládka, jest to pan Znojemský, sládek na Velké Kaniži, znamenitý muž a pohostinný,... |
| Velká Kaniža a Körment |
| Velká Kaniža byla posledním sídlem tureckého pašalíku v Uhrách. Turci dřív odtamtud vyváželi křesťany do otroctví, bylo tam jaksi hlavní skladiště s křesťanskými otroky. Dnes se odtamtud vyváží exportní pivo pro Orient a Egypt. Kromě toho padělají tam vína a destilují ze švestek koňak, jehož láhve opatřují s nezměrnou drzostí francouzskými etiketami. Propadlý kandidát lidové strany, hrabě Géza, nazval Velkou Kanižu uličnickým městem. V hornouherské trestnici v Ilavě, kde se scházejí jen ti vybraní páni ze zemí koruny sv. Štěpána, na 33 procent obyvatelů trestnice na danou otázku, kam patří, odpoví přesně: Nagy Kanizsára, do Velké Kaniže. |
| Život na Puszta Magyarádě |
| Bujní hřebci zapřažení do vozíku jen letěli rovinou a patriarcha kraje pokračoval: „Dokud nebylo vzdělání, vídávali naši otcové divná znamení na nebi. Letěla vlasatice a už schovávali věci, neboť byla vojna. Sám pamatuji, že jsem před revolucí viděl na věži ve Velké Kaniži úplně chlupatého ďábla volat v noci: Új Török, új Török, noví Turci, noví Turci! Jsou však podivné zjevy. Co myslíš, bratře, je Země kulatá?“ |
|
|
|
|
|
|
