Volná myšlenka

Antiklerikární a ateistické hnutí v mnoha zemích, s progarmem odluky církve od státu. Česká sekce založena v roce 1904. V roce 1952 zrušena. Dnes existuje od roku 1990, ale nemá právní kontinuitu s původní. Sídlo Volné myšlenky bylo na Královských Vinohradech v Korunní ulici 6 a to bylo č.p. 588.

Předními představiteli byli:
Myslík Julius  (1877–1938) , český novinář a básník, představitel ateistického hnutí. Působil v časopisech Volná Myšlenka a Havlíček. Během 1. světové války byl z politických důvodů vězněn. Jméno Julia Myslíka se objevuje v kabaretní hře Pevnost.
Loskot František  * 9. 2. 1870 - † 16. 2. 1932 Praha. V letech 1909 –14 byl redaktorem volnomyšlenkářských časopisů Volná myšlenka a Volná škola.
Bartošek Theodor (* 4. 11. 1877 Ždánice, + 5. 9. 1954 Praha) - český právník a československý politik. Byl jedním z hlavních činitelů hnutí Volná myšlenka. Později člen KSČ.
Pelant Karel *28.10.1874 †24.1.1925. Pravidelně přispíval do časopisu Volná myšlenka, jeden rok působil redaktorsky ve Volné škole (1906–1907), byl redaktorem Večera; překládal z francouzštiny a angličtiny.

Pro volnou myšlenku pracovala také Marie Bubelová, přítelkyně Jarmily Mayerové. 

V románu se objevuje Volná myšlenka pouze v provolání odsouzeného Palivce, ale "Volnou myšlenku" nalezneme několikrát v "Dějinách strany mírného pokroku..." a také dalších dílech.

„Když on se můj přiznal,“ plakala Palivcová, „jak to tady říkal o těch mouchách a o tom obraze, tak to opakoval i na direkci i u soudu. Já byla na tom přelíčení jako svědek, ale co jsem mohla svědčit, když mně řekli, že jsem v příbuzenském poměru k svému muži a že se mohu vzdát svědectví. Já jsem se tak lekla toho příbuzenského poměru, aby snad ještě z toho něco nebylo, tak jsem se vzdala svědectví a on chudák stará se tak na mne podíval, do smrti na ty jeho oči nezapomenu. A potom, po rozsudku, když ho odváděli, vykřik jim tam na chodbě, jak byl z toho celej pitomej: ,Ať žije Volná myšlénka!’.“

Stala se úřednicí Obchodní a živnostenské komory s velmi slušnými příjmy, vystoupla z církve, pracovala pro Volnou myšlenku, psala verše, navštěvovala politický seminář, byla zvolena do předsednictva pokrokové mládeže, navštěvovala universitní extenze, chodila do divadla, přečetla všecko, co stálo za čtení, stála při založení časopisu Ruský obzor, a všude, kde se objevila, uplatnila okamžitě své nadání a svou úžasnou píli. Při všem tom našla dost času, aby se naučila dobře německy, polsky, rusky, anglicky, francouzsky.

Jest tedy Karel Pelant lotrem? Odpověď jest lehká. On nevěří v boha a v té době právě chystal se na cestu do Ameriky, aby pokřtěné Indiány zas přemluvil, aby v toho těžce nabytého pánaboha nevěřili. Na takovou věc dostal peníze od Volné myšlenky, která tenkrát právě byla ve velké vážnosti, poněvadž zde byl sjezd Volné myšlenky, spojený s onou krásnou érou procesí volnomyšlenkářského, v jehož čele šel Pelant, Loskot, Bartošek a Julius Myslík.

„Tak vám prohledáme teď kapsy.“
A detektiv Špaček sáhl do objemné kapsy Pelantova kabátu a vytáhl odtud podlouhlý balíček, pečlivě zabalený papírem a obtočený deskami z posledního čísla Volné myšlenky.
„Nu, vidíte,“ řekl komisař, „že jsme to přece u vás našli. No, vy jste také nezapíral.“
A vtom již před celým tím sborem bezpečnostní policie vybalila se z papíru řada měkounkých, namodralých, výborně proležených olomouckých syrečků, které zapomnětlivý Pelant nosil už po dva dny v kapse.
„Moje syrečky!“ zvolal radostně Pelant.
Tak mu je zas zabalili a pustili ho domů s důtklivým napomenutím, aby takové žerty si podruhé nechal zajít.

Pokrok je dvojsečná zbraň jako pivo. Lidé se do toho dají a nevědí, kdy mají přestat. Pohleďme kolem sebe, jak takový pokrok Volné myšlenky přivádí lidi do vězení a pokut pro různé neprozřetelné výroky, zatímco člověk opravdu pokrokový a zbavený všech předsudků může v kostelích všech vyznání svobodně pěstovat svůj pokrok tiše a třebas i za hudby varhan nebo koncertů jako v karlínském kostele. Nad námi bdí řádné zákony a bezpečnostní úřady, bez jejichž ochrany nám ani vlas s hlavy nespadne, a to je pokrok.

Jisto je, že představitelé volné myšlenky a atheismu v Čechách žijí z pána boha, o kterém tvrdí, že neexistuje. Popírajíce existenci boží a zatracujíce prebendy kněžské, jsou placenými funkcionáři sekretariátu Volné myšlenky, a tak brojením proti Pánu Bohu získávají stejně své příjmy jako ti, kteří nalezli zaměstnání co obhájci víry. A prodávají-li obhájci církve amulety a křížky na krk, prodává česká Volná myšlenka emailované macešky svým stoupencům, kterýžto odznak však jest velmi nešťastně volen, poněvadž maceška jmenuje se francouzsky „pense“, což značí též „myšlenku“. Tato slovní hříčka přenesena z Francie do Čech pozbývá zde svého vtipu a zbude ze všeho u nás „Volná maceška“. Nešťastný uzenář Maceška! Nakonec bude jej církev bojkotovat a prohlásí ho za kacíře.

Volná myšlenka, orgán českých volných myslitelů, nezabývala se celkem těmito články, přinesla pouze v předposledním čísle následující zprávu: „Vzhledem na četné dotazy, zaslané sekretariátu Volné myšlenky prohlašujeme, že ani redaktor Pelant, ani dr. Bartošek nevstoupili opět do církve. Stoupenci Volné myšlenky zůstanou důslednými do poslední chvíle. Spolkové odznaky, maceška, vkusně provedené, emailované, prodávají se v administraci Volné myšlenky po jedné koruně ve prospěch agitačního fondu. Jedinou odpovědí na Halleyovu kometu jest, aby uvědomělí občané houfně vystupovali z církve.“

Kde jsou doby, kdy jako delegát Volné myšlenky konal jsi studijní cestu do Ameriky. To tě tam nikdo neviděl, ty starý hříšníku! Tam jistě pil jsi i „ale“ v barech a vrátil jsi se do Evropy s pěti revolvery v kapsách, říkaje si ostentativně „goddam“ a „master“.
Ale dodnes nechápeme, proč pražská Volná myšlenka poslala Pelanta do Ameriky. Co tam měl dělati? Měl snad nedávno pokřtěným Indiánům bráti zase nazpátek toho boha, jehož tak lahodně získali i s ohnivou vodou, to však by jim musel dáti dvakráte tolik té kořalky a oni by se vrátili ku svým osmnácti bohům, s nimiž by měl Pelant horší práci než s jedním?
Či měl snad Pelant sbírati příspěvky pro českou Volnou myšlenku od kovbojů na prériích, či udělat z nějaké zuřivé metodistky ateistku, či získat v Americe půdu pro snahy českých realistů?