I
Na počátku října nastoupil rekrut Trunec
tříletou vojenskou službu u pěchoty. Chlapík byl
jako hora a jeho mohutná ramena nesla hrdě
hlavu. Měl býčí šíj a hlavu obra.
Když přišel prvního dne do kasáren, šel k „marodvizitě“,
pak ho vedli s ostatními k poddůstojníkovi,
který se ho vyptával stejně jako všech na poměry
domácí. To se děje kvůli tomu, aby byla vzbuzena
důvěra k vojenské instituci. Nato odvedli je,
vzbudivše v nich důvěru k vojsku, do skladiště,
aby jim vyhlédli uniformu.
Féla prohlížel jednoho po druhém a volal: „Boty
číslo tři! Kalhoty šestka! Blůza číslo dvě!“
Čtyři kaprálové snesli hned boty, kalhoty, blůzu
dotyčnému rekrutovi, jehož rozměry féla
odhadoval od oka, nestaraje se, jak mu ty věci
padnou. Ten měl boty, že by se ještě dvě nové
jeho nohy do jeho bot vešly, ten by zase svou
nohu za živý svět do bot nedostal, i kdyby si
nohu ohobloval o polovic, jinému rekrutovi byl
by se vešel ještě jeho starší bratr do kalhot,
jiný by vtěsnal do blůzy dvě podobné suché
postavy, jako je on. Bylo to však na vojně a
čísla volaná félou směrodatná. Pak jim dali čáku
a čepici. Čísel takových je asi šest. Na
největší hlavu a až na nejmenší. Bylo to také
popleteno, ale jakáž pomoc.
Pak odešli do světnice, kde se oblékli. Pohled
na ně byl k pláči. Byly to postavy, která jedna
druhou nepoznávala. V jizbě se jen hemžilo muži,
kterým ruce ztrácely se v blůzách, kalhoty
ploužily se po zemi, čepice padaly na uši. A na
druhé straně byli zde mužové, mající kalhoty pod
kolena, takže bylo vidět podvlékačky, bylo vidět
ruce vyčnívající od lokte z blůz a mnohým stála
na hlavě sem tam se kolísající čepice. Co
přebývalo jedné části mužstva, to scházelo
druhé.
Když féla spatřil tyto zajímavé skupiny, kynul
blahosklonně rukou a řekl: „Vidíte, hoši, jak
nestejné jsou rozměry lidského těla. Ten má ruce
delší, než má mít, ten zas kratší. Podobně to
máte i s nohama. O tloušťce nemluvím. Někdo se
dopnout nemůže, kdežto jiný visí v blůze jako
boží umučení. Jinak však jest věc v pořádku.
Musíte si mezi sebou šaty vyměnit. A to vám
říkám, že voják musí být jako z cukru a chodit
jako panenka, kdo by vypadal směšně, ten bude
potrestán!“
Tak měnil soused se sousedem boty, blůzy,
kalhoty, čepice a čáky, až zbyl zde jediný
obrovský rekrut Trunec. Vyjímal se v kalhotech,
které mu byly krátké a v blůze, kterou dopnout
nemohl, jako zvláštní tvor z cizí planety, na
jehož obrovské hlavě krčila se nesměle malá
čepice. Ostatní vypadali sice také dobrodružně,
ale tato bytost, rekrut Trunec, vyhlížel, jako
by patřil jiným světům.
Trunec prosil proboha, aby ho v tom nenechávali.
Věc ta se luští na vojně tím, že se řekne:
„Starejte se a marš!“
Trunec obrátil se tedy ke kaprálovi a ten
obměkčen jeho prosbami odvedl ho poznovu do
skladiště, kde konečně po dlouhém hledání byly
nalezeny části uniformy, které alespoň trochu
učinily z Trunce vojáka. Bohužel čáka, a i ta
největší, ztrácela se na jeho obrovské hlavě
jako zrnko písku v moři.
A tak se stalo, že celá záležitost s jeho čákou
došla až k vrchní vojenské intendantuře do
Vídně.
Stalo se to následujícím způsobem.
První povinností u vojáka je učit se salutovat,
čímž se vzdává čest představeným.
Rekrut Trunec s čákou, která mu skákala na jeho
velké hlavě jako míč po podlaze, marně namáhal
se při nejlepší vůli nahmátnout okraje čáky,
kterého se měl dotknout dle předpisu při
salutování. Byly to zoufalé pokusy zachytit
okraj, neboť při sebemenším pohybu klouzala mu
čáka do týla.
Poddůstojník byl zoufalý, důstojník klel a
červenal zlostí, když čáka při těch hrozných
pokusech padala nebožákovi s hlavy na zem.
Rekrut Trunec, zoufalý, červený v obličeji,
narazil si ji na jedno ucho, což způsobilo
tlumený smích mezi mužstvem a nový výbuch hněvu
u důstojníka i poddůstojníka.
Co s ním?
Konečně důstojník nechal odvést rekruta Trunce
kaprálem do kanceláře setniny. Trunec se svou
poskakující čepicí dělal dojem opilého muže a
nevěda, co se s ním stane, potácel se do
kanceláře.
Když přišli do kanceláře, tu účetní poddůstojník
na raport kaprálův nechal Trunce předvést k
hejtmanovi. Hejtman přijal raport vážně. Napřed
ptal se Trunce, zdali nemá vodu v hlavě a když
ten uctivě řekl, že poslušně hlásí, že vody
nemá, poručil hejtman, aby čáku namočili ve vodě
a narazili Truncovi na hlavu. Tím se čáka
rozšíří a Trunec ji musí mít celý den na hlavě.
Za tím účelem Trunce zavřeli na čtyřiadvacet
hodin, aby ostatní nerušil. Ovšemže to není
trest.
Trunec pečlivě držel si namočenou čáku na hlavě,
sedě na pryčně, až konečně únavou usnul. Ráno
když vstal, čáka ležela vedle něho na pryčně
stejně malá, ještě scvrklejší a byla to největší
čáka regimentu.
Opět si ji dal na hlavu, učil se ji udržovat na
hlavě v rovnováze, nebylo to však nic platno.
Čáka skákala jako den předtím.
Byla promáčknutá a Trunec musel podruhé do
kanceláře jeho setniny.
Tentokráte byl hejtman ještě vážnější. Poručil
účetnímu poddůstojníkovi, aby změřil Truncovi
hlavu. Objevilo se, že má v objemu 62 cm. Pak
bylo Truncovi panem hejtmanem přísně domluveno,
že celá věc musí přijít až k vrchní vojenské
intendantuře do Vídně, jak se mohl opovážit
přijít s takovou hlavou na svět. Poté byl
propuštěn.
Venku narazili mu čepici na hlavu, kterou mu
zatím krejčí přešil a Trunec zúčastnil se
cvičení, raduje se, že nebyl zavřen na pevnost.
II
Pan hejtman po odchodu Truncově diktoval
účetnímu poddůstojníkovi:
Slavné vrchní vojenské intendantuře ve Vídni!
Podepsaná třetí setnina dvanáctého pluku prosí
vrchní vojenskou intendanturu, vzhledem k tomu,
že pěšák Jan Trunec, rodilý z Pelhřimova,
příslušný do Kadaně, má hlavu abnormální
velikosti, o zaslání čáky která by vyhovovala
objemu hlavy výše zmíněného pěšáka.
Pak podepsal hejtman vlastnoručně spis, opis
uložen do aktů a ve vrchní vojenské intendantuře
měli dopis za druhý den.
Za čtrnáct dní byl volán rekrut Trunec do
kanceláře, kde mu byla poznovu změřena hlava,
neboť ten den přišla totiž odpověď z vrchní
vojenské intendantury ve Vídni:
Třetí setnině dvanáctého pluku!
Ku spisu čís. 6728/891 II abl6721/345g 111 a 8
IV vidí se nucena podepsaná vrchní vojenská
intendantura oznámiti následující: V přípise
třetí setniny dvanáctého pluku čís. 6728/891 11
abl6721/345g III a 8 IV, ve kterém jest žádána
vrchní vojenská intendantura ve Vídni o zaslání
čáky pěšáku téže setniny Janu Truncovi,
příslušnému do Kadaně, v Pelhřimově rozenému,
poněvadž dotyčný pěšák má hlavu abnormální
velikosti, schází udání objemu hlavy dotyčného
pěšáka. Žádá se o bezodkladné oznámení dotyčného
objemu abnormální hlavy pěšáka.
Správa vrchní vojenské intendantury ve Vídni.
„Člověče,“ řekl účetní poddůstojník, „vy nám ale
dáte práce!“ Napsal pak, že objem hlavy jest 62
cm a poslal do Vídně. Za čtrnáct dní došel do
kanceláře setniny nový přípis z Vídně:
Podepsaná vrchní vojenská intendantura ve Vídni
žádá vzhledem ke spisu zaslanému jí číslem 6829/
35IlIIg IIId 3321 o oznámení, v kterém roce je
dotyčný pěšák s abnormální hlavou narozený a
který rok slouží, neboť není vyloučeno, že hlava
dotyčnému pěšáku dále poroste.
Účetní poddůstojník oznámil rok narození a první
rok vojenské služby. Za dva měsíce došel pak z
Vídně následující přípis:
Třetí setnině dvanáctého pluku!
Žádáme tímto o bezodkladné zaslání původní čáky
pěšáka Trunce, aby nenastaly obtíže při
zúčtování a mohli jsme čáku zaslati výměnou.
Za čtvrt roku nato došel nový přípis:
Podepsaná vrchní vojenská intendantura potvrzuje
tímto, že původní čáka pěšáka Trunce došla ve
stavu poškozeném. Nařizuje se tímto vyšetřování
jakým způsobem ona čáka byla poškozena. Po
skončeném vyšetření vrchní vojenská intendantura
vypíše ve smyslu 16 voj. řádu intendanční
konkurs na dodání nové čáky v objemu 62 cm pro
abnormální hlavu pěšáka Jana Trunce.
III
Dopis třetí setniny dvanáctého pluku vrchní
vojenské intendantuře ve Vídni:
Zavedeným vyšetřováním bylo shledáno, že pěšák
Jan Trunec obdržel čáku do Vídně na výměnu
zaslanou v úplně dobrém stavu. Vzhledem však k
tomu, že nenakládal s ní s úctou, jak svědky
bylo dokázáno, příslušnou erárnímu majetku, tím
ji poškodil. Dotyčný pěšák však mezitím zemřel,
pročež žádáme o zpětné zaslání původní čáky
pěšáka Jana Trunce s abnormální hlavou... |
