|
Nejkrásnějším dokladem o tom, jak správa
státních drah stará se o rychlé železniční
spojení mezi Prahou a Jílovým, jest dojemný
případ, který zažila rodina Desortova z
Jílového.
Manželé Desortovi byli teprve nedávno spolu.
Jemu bylo pětadvacet let a jí devatenáct.
Milovali se s vřelou vroucností a vždy jednou za
týden vydali se pěšky z Jílového do Prahy, aby
zde nakoupili různé potřeby.
Jednoho dne se stalo, že, poněvadž byli spolu
již tři měsíce, se v Praze pohádali a mladý
Desort, nedbaje zrazování svých přátel koupil si
jízdní lístek, opravňující ho k použití třetí
třídy ve vlaku, který se chystal odjeti z
Františkova nádraží do Jílového. Jeho mladá
manželka vydala se pěšky k domovu a dorazila
také ještě to odpůldne domů.
Uplynulo čtrnáct dní a pan Desort dosud
nepřijížděl. Nebylo však tak zle, neboť večer
čtrnáctého dne vlak, který vezl pana Desorta,
urazil již dva kilometry a projížděl již
majestátně mezi Vinohrady a Vršovicemi.
Uplynuly další tři neděle a četnictvo marně
pátralo po celých Čechách po panu Desortovi.
Za další týden přestala paní Desortová plakat a
poněvadž jistý Cetlovský stal se jí velmi
sympatický jako neúnavný její těšitel, zahájila
po dalších šesti nedělích kroky, aby pan Desort
byl prohlášen za zemřelého. Ale vlak s panem
Desortem pohyboval se plnou parou mezi
Vršovicemi a bohdaleckým tunelem.
Než soud vyřídil žádost nešťastné paní
Desortové, uplynuly tři měsíce. Vlak s panem
Desortem opouštěl již bohdalecký tunel.
Zatím přistěhoval se již Cetlovský k opuštěné
paní Desortové a právě když za rok po záhadném
zmizení pana Desorta vypršel již den, kdy úředně
byl pokládán za mrtvého, porodila nešťastná paní
zdravá dvojčátka, z nichž jedno patřilo panu
Cetlovskému a jedno jí.
Ale vlak s panem Desortem statečně přemáhal
větřík, vanoucí proti němu a ujížděl, mocně
supaje, ke krčskému lesu. Když urazil tak pět
set metrů, zapletly se zatím vousy pana Desorta,
přesahující již přes okno vagónu, do osy
lokomotivy a v zájmu rychlé dopravy bylo nutno
podati žádost na ministerstvo železnic, aby bylo
povoleno panu Desortovi jeho vousy ustřihnout.
Dvojčátka paní Desortové-Cetlovské během doby,
než byla žádost ministerstvem železnic vyřízena,
naučila se chodit a mluvit. A když počala chodit
do školy, vlak s panem Desortem měl ke Krči již
jen šest set metrů. Ve škole dobře prospívala a
záleželo na rozhodnutí rodičů, mají-li studovat
nebo jít na řemeslo. A pan Desort s blaženým
úsměvem projížděl Krčí.
Hošíci paní Desortové-Cetlovské byli dáni přece
jen na studie. Učili se s výborným prospěchem a
připravovali se k maturitě. V den šťastně odbyté
maturitní zkoušky vlak s panem Desortem vřítil
se do nádraží v Bráníce.
Hoši studovali práva a když měli odbytu třetí
státní zkoušku, mohl zvolati hrdě zešedivělý
strojvůdce vlaku, který vezl pana Desorta: „Už
máme za sebou patnáct kilometrů!“
Jeden z obou právníků věnoval se advokacii a
druhý soudnictví. Když si první otevřel
kancelář, druhý byl právě jmenován adjunktem u
okresního soudu v Jílovém, kde první začal
provozovat advokátskou praxi. K jejich cti budiž
řečeno, že oba pilně chodili ke hrobu svých
rodičů, kteří zemřeli před desíti lety.
Ale vlak s panem Desortem byl už na Závisti. Oba
Desortové-Cetlovští našli si také družky svého
života a takřka současně slavili křest svých
prvorozenců, když vlak s panem Desortem
majestátně vinul se podél Vltavy a před Jarovem
zastavil se, poněvadž vjel na brouka roháče.
Statečný brouk odnesl to pouhým leknutím, ale
lokomotiva byla porouchána tou měrou, že nežli
ji jakž takž opravili, chodili nevlastní vnukové
pana Desorta do školy.
Pak už to šlo lehce kupředu od Vranova údolím k
Jílovému a díky zděděným vlohám udělali i
vnukové pana Desorta maturitní zkoušky s
výborným prospěchem.
Věnovali se studiu medicíny, odbyli si vojnu,
chodili domů z Prahy na prázdniny, považujíce to
za malou procházku - a vlak s panem Desortem byl
již vzdálen jen padesát metrů od stanice Jílové,
když tu horkokrevný pan Desort vykřikl: „Ke všem
čertům, kdypak už budu na místě!“
Vlak se ihned zastavil, všichni konduktéři se
přibelhali a třesoucími se hlasy zapřísahali
pana Desorta, aby se neukvapoval, ale tu on v
přenáhlení způsobil takovou výtržnost, že rozbil
jednu okenní tabulku a jednomu ze stařečků
konduktérů dal svou svraštělou rukou pohlavek.
Pak už jeli jen den a noc a na stanici odevzdali
pana Desorta četnické patrole.
A nyní prosím, připravte si kapesníky, abyste
zaslzeli nad tou tragikou osudu, který tak
ošemetně zahrál si s rodinou Desortovou.
Pan Desort ke svému překvapení ocitl se u
okresního soudu v Jílovém pro poškození cizího
majetku a urážky úřední osoby, totiž konduktéra.
Soudil ho nevlastní syn a obhajoval ex offo
druhý nevlastní syn. Při zjištění generálií
dozvěděli se všichni tři, jaký blízký
příbuzenský poměr je mezi nimi a z nenadálé
radosti i žalosti zároveň ranila všechny tři
mrtvice. Nevlastní vnukové pana Desorta, když se
dověděli o tomto dramatu, oběsili se na nádraží,
na lokomotivě, která jim přivezla nešťastného
nevlastního děda. |
