Čtvrté vánoce slaví český revolucionář...

(úvodník)

Čtvrté vánoce slaví český revolucionář: zrození vznešené myšlenky rovnosti a lidství, pro niž bojuje a umírá.

Odhodlaně ubírá se cestou utrpení, stesků a smrti za jasným svitem hvězdy, jež věstí jeho národu svobodu a volnost.

Posvátný vzkaz otců, duchovní dědictví svých předků nese svým porobeným bratrům:

Svobodu.

Z tíživé poroby, z třistaletého rabství rodí se lid nový, odvážný a smělý, s rovnou páteří, s hrdinným leskem v zraku, s duší ohnivou a obětavou. Vědomí a snaha po sjednocenosti, jednotná vůle vyvíjí silný organism národní, stupňuje energii, křísí všechny dřímající tvůrčí schopnosti. Zájmy všedního života, sobectví jednotlivcovo zmateně ustupují před neukojitelnou žízní po slunném zítřku, po vytvoření nové historické perspektivy. Vzniká nové pokolení, před tváří dějin vystupují hrdinové malého národa, kteří rozžali pochodně práv utlačovaných a ponížených.

V šeru poroby jsme žili, psanci na vlastní rodné půdě, otroci cizáckých vlád a cizích násilnických řádů. V matném odlesku slunce neúmorně budovali jsme dílo svého obrození. Ve varu krve přinášena oběť na oltář národa, oběť zákona nového - zákona rovnosti všech národů, každého člověka.

Z utrpení a smutku vytryskla naše síla.

Poznali jsme, že nelze zahynouti těm, v jichž duši plane láska, jejichž dobro je naplněno touhou sebeobětování. Poznali jsme, že všechny křivdy a všechna utrpení lze vykoupiti láskou k lidu, láskou k svobodě. Ujasnili jsme si smysl dějin a událostí minulosti a přítomnosti a citem vytušili jsme dráhu, po níž jest nám jíti …

A tehdy vkročili jsme na půdu odboje, zvedli jsme zbraň, abychom splnili vůli našich předků.

Veliká doba, kterou prožíváme, dala nám mohutný mravní podnět k tomuto rozhodnému činu. Nepostřehnouti tohoto dějinného psychologického okamžiku - znamenalo pozvolnou smrt v porobě. A že se tak nestalo, vděčíme živorodé síle, zdravému pudu sebezachování, živelní víře našeho lidu v Pravdu a Spravedlnost.

Povstali jsme, abychom vybojovali volnost lidu československému.

A teprve tehdy, až nad národem naším rozzáří se slunce svobody, teprve o těch vánocích, kdy bude již dovršeno dílo osvobozenské, zazní radostně a slavnostně:

Sláva na výsostech bohu, na zemi pokoj lidem dobré vůle.