|
Ačkoliv na konci svého článku Jak se máme
chovati doma, na ulici, v úřadech, v obchodech,
na aeroplánu, v divadle a na fotbalových
zápasech jsem se omluvil, že sám vím, že ty rady
a pokyny nejsou úplné, dostal jsem množství
dopisů, ve kterých jsem tázán na nejrozmanitější
věci. Poněvadž jsem přesvědčen, že odpovědi ty
jsou cenné nejen pro tazatele, nýbrž pro celou
veřejnost, uveřejňuji dotazy i odpovědi k nim.
Některé dotazy jsou velmi dlouhé. Podávám z nich
jen výtažek. Celkem jsem přišel k přesvědčení,
že si lidé myslí, že vím všechno.
1. Bývám často ve společnosti, kde se nudím. Co
mám a takovém případě dělat? Dále bych prosil,
aby mně bylo sděleno, smím-li si ve společnosti
hrát párátkem o ústech, kousat si nehty, strkat
ruce za vestu, rýt si sirkou v uších, nosit ruce
v kapsách, točit holí nebo deštníkem, houpat se
na židli nebo klátit nohama.
ODPOVĚĎ: Dělejte to všechno, nač se tážete a
uvidíte, že se přestanete nudit. Upozorňuji
jedině na to, že je neslušností kousat cizí
nehty a strkat ruce za cizí vestu. Točíte-li
holí nebo deštníkem a vypíchnete-li přitom
někomu oko, jest Vaší povinností jíti neprodleně
k telefonu a zavolat vůz ochranné stanice.
Máte-li od Všeobecné nemocnice blíže ke svému
bytu, jedete s sebou. V opačném případě jděte
pěšky, neboť vaše přítomnost raněného zbytečně
rozčiluje. Jestliže při točení holí nebo
deštníkem rozbijete okno, hleďte co nejrychleji
zmizet, abyste se nesetkali s majitelem
rozbitého okna a neuvedli ho ještě do větších
nesnází, v případě, že jste se učil boxovat u
Hojera.
2. Před čtrnácti dny vylil jsem omylem v
kavárně, vyřizuje svou korespondenci, lahvičku
inkoustu jedné dámě na šaty. Prosím o radu,
mohu-li po čtrnácti dnech opět navštěvovat
kavárnu?
(ODPOVĚĎ: na toto jsem ještě nenapsal a nevím
vůbec, jestli mu odpovím. Je to patrně nějaký
zbabělec, který kvůli takové maličkosti nejde
čtrnáct dní do kavárny. Může být také, že je to
jenom výmluva a že je v té kavárně dlužen. Tak
proč to neřekne přímo, abych to mohl za něho
zaplatit.)
3. Jak dlouho se nosí smutek po otci, je-li
vhodné dát do babiččina pokoje kobercový přehoz
na otoman a hodí-li se ke skopové kýtě tuřín?
(Tomu člověku ze zásady neodpovím, poněvadž je
surovec. Vezměte si prosím kombinaci toho
sirotka: Nebožtík otec, koberec, skopová kýta a
tuřín. Že se nestydí!)
4. jak dalece ručí hlava rodiny za dluhy
příslušníků domácnosti?
(Toho mladého muže znám. Prohrál se mnou větší
obnos peněz v kartách a padělal směnku na svého
otce. Odpovím mu ústně a nikoliv zde. Uveřejňuji
otázku, aby se vidělo, ca dnes mladé muže
zajímá. Je to však degenerace, poněvadž my v
jeho věku, dlužíce se na svého otce,
prostudovali jsme občanský zákoník paragraf 139
a 141, kde stojí psáno, že otec má děti v
manželství zrozené vychovávati, slušnou výživu
jim dávati a vyučováním v náboženství a
užitečných vědomostech základ k budoucímu štěstí
položiti. My jsme oba ty paragrafy obcházeli a
nikoho se neptali, poněvadž jsme věděli, že
občanský zákoník nakládá se syny, dlužícími se
na svého otce, velice macešsky a že tam schází
dodatek „a za své děti dluhy platiti“.)
5. Jak se máme chovati ke svým věřitelům?
ODPOVĚĎ: Velice slušně a s jemným taktem.
Přijmout věřitele v každou hodinu denní i noční,
nikdy se před ním nezapírat a nedat tak
příležitost humoristickým listům k hloupým a
otřepaným vtipům. Váš věřitel musí být vámi
vyhledáván a nikoliv aby on vás hledal. Je-li
předplacen v divadle, hleďte se též předplatit
tak, abyste seděli vedle sebe. Navštěvujte ty
restaurace a kavárny, kam on chodí. Hrajte s ním
biliár, šachy, tenis, preferans. Vyžádej si od
svých věřitelů kopie dlužních úpisů, očísluj je
dle měsíců, svaž je abecedně v balíček a koncem
roku s gratulací k Novému roku rozesílej svým
věřitelům výtah obnosů, které jim dluhuješ.
Pětadvacetileté jubileum nějakého dlužného
obnosu se slaví jako stříbrná svatba v úzkém
kruhu rodinném. Přítomnost věřitele jest nutná.
Posaď ho na první místo u stolu a věnuj mu
největší pozornost. Nepřípustné je dělat ve
společnosti vtipy na své věřitele.
6. Mohl byste mi dát nějaké pokyny týkající se
výchovy dospívajících dcer?
ODPOVĚĎ: Domácí výchova měla by býti v každé
rodině pravidlem a zejména matky a otcové mají
se snažit otevříti svá srdce dospívající dceři.
Otec musí být před dospívající dcerou sdílný a
nesmí se před ní stydět vypravovat anekdoty,
které slyšel v hospodě. Má-li milenku, je jeho
povinností seznámit svou dceru s ní, aby ta
nebyla překvapena, slyší-li o tom poměru od
cizích lidí. Otec se řídí příslovím „Co se doma
uvaří, to se doma sní.“ Podobně i matka musí své
dceři vyprávět o svých milencích, seznamovat své
milence s dcerou, aby té nebylo nic tajného a
dcera, až se vdá, aby se mohla lehce vpravit do
podobného poměru. Nejintimnější a vpravdě
srdečný poměr mezi dcerou a matkou vyvine se,
čtou-li spolu Povídky do koupele od Catulla
Mendése.
7. jak vysušiti promočenou obuv?
ODPOVĚĎ: Promočená obuv se nejlépe vysuší
rozpálenými třešňovými peckami, které však
leckdo zapomene nastřádat, takže v zimě, když u
nás není třešní, nutno si vyzvednout u prezídia
policejního ředitelství pas do Itálie a po
odbytových formalitách na italském
velvyslanectví použít mezinárodního rychlíku
Praha - Řím. Promočenou obuv možno vézti s sebou
a vysušit ji rozpálenými třešňovými peckami
přímo na místě. Doporučuje se učinit si při
zájezdu do Itálie zásoby třešňových pecek.
8. Jak žíti při skromných příjmech dle svých
prostředků?
ODPOVĚĎ: Není to tak nesnadná věc zbavit se
finanční tísně, jsme-li obratnými. Můžeme i při
sebemenších příjmech ukládat si jich větší část,
kupujeme-li na dluh. Zkuste po celý půlrok všude
se dlužit i kupovat na dluh a uvidíte, že vrátí
se vám vnitřní síla sebevědomí. Uspoříme velice
mnoho při takové manipulaci a váš charakter se
znamenitě zlepší. Stanete se tvrdými v životním
zápase. Hleďte vždy utrácet nad rozpočet; nikdy
nepřizpůsobujte své příjmy svým potřebám.
Ostřílíte se tak v úporném boji o život. Dluhy
dělejte s velkým rozmachem. Nikdy si
nevypůjčujte deset korun, kde si můžete vypůjčit
tisíc korun. I v tomto ohledu musíte být
džentlmeny. Vypůjčovat si po jedné koruně zavání
hnilobou a rozkladem. Při vypůjčování se nesmí
šetřit. Jděte na ty, které jste si vyhledal, aby
vám půjčili, s hrdým čelem. Buďte neúprosnými,
tvrdými. Neodstupujte! Nedejte se vyhodit!
9. Máme-li být zdvořilými při jízdě vlakem?
ODPOVĚĎ: O tom nemůže být pochybností. Jemný
mrav nám velí, že jsme povinni k svým
spolucestujícím ohledy. Není-li vám vhod, že je
otevřeno okno ve voze, nesmíte poručit: „Pane,
zavřete to okno!“, nýbrž neptejte se nikoho a
zavřete je sami, neboť musíte být ve vlaku
taktními. Dojde-li k hádce, varujte se vyhazovat
někoho oknem z jedoucího vlaku, neboť nesmíte
zapomenout, že všude ve vagónech nalézá se
poplašný aparát a vlak se zbytečně opozdí.
Nesmíte se cítit pánem za své peníze, ale
společníkem jízdy, což dáte najevo svou
neústupností, abyste si vymohli respekt před
ostatními. Jinak by si s vámi dělali vaši
spolucestující, co by se jim líbilo. Vždy v
životě imponuje muž sebevědomý, otevřený a
upřímný, který přepere všechny své
spolucestující.
10. Jak dlouho nosí smutek třináctiletá po
patnáctiletém bratrovi?
ODPOVĚĎ: Nosí tři měsíce plný a pět měsíců
polosmutek. 17letá sestra po 21letém bratrovi v
témž poměru 13:17 a 15:21. Vyšším stářím doba
trvání smutku a polosmutku stoupá. Tak
stodvacetiletá sestra nosí smutek po
stopadesátiletém bratrovi: 30 let plný a 60 let
polosmutek.
11. Měl jsem dobrého přítele, s kterým jsem se
kvůli maličkosti smrtelně pohádal. Rád bych se s
ním smířil.
ODPOVĚĎ: Upozorňuji vás na krásný zvyk Polynésů,
lidožroutů na ostrovech Blažených v Tichém
oceáně. Smiřují-li se tam dva lidožrouti,
sežerou třetího, kterého zabijí na oslavu
smiřování. U nás by se ovšem taková věc dostala
před porotu a proto vám radím k největší
opatrnosti.
12. Nevím si nikdy rady, jak bych se ve
společnosti zachoval při pojídání chřestu.
ODPOVĚĎ: Těch, kdo umí chřest slušně požívat,
jest velice málo. Dva tři v celé republice,
poněvadž všichni se snaží při pojídání chřestu
manipulovat vidličkou a nožem, přičemž jim
obyčejně chřest vyklouzne, zlomí se a upadne na
zem. V takovém případě chřest, který s podlahy
zvedneme, neklademe nazpět do mísy pro celou
společnost, ale dáme na svůj talíř. Vystříhejme
se vždy zacházet špatně a neohrabaně s vidličkou
a nožem. Jistější je jíst chřest rukama. Vybírat
chřest z mísy zámečnickými kleštěmi jest
nepřípustné, rovněž nabírat přímo z mísy rukou.
Loudit na svých sousedech, aby vám nechali
kousek, můžete jen v tom případě, jestli se
obáváte, že se nenajíte nebo že na vás nezbude.
13. Mnoho chodím a trhám mnoho punčoch, co mám
dělat?
(Poradit mu, aby nosil paty z kamzičí kůže, mohl
by se urazit a vztahovat to na sebe. Aby
nechodil a zůstal doma, také se mně nezdá
vhodné, poněvadž nevím, čím ten pán je. Aby
chodil bos? Jezdil automobilem? Dal se nosit?
Nejlépe bude vypsat v této otázce plebiscit.)
14. Jak se mám chovat, abych byl milým hostem?
ODPOVĚĎ: Umění býti hostem jest tak staré jako
pořekadlo Host do domu, bůh do domu. Dle toho
pořekadla máme jednat a myslit si, že jsme
skutečně tím bohem, který si může všechno
dovolit. Musíme jemně upozorňovat, co rádi jíme
a pijeme a předloží-li nám malý kousek vepřové
pečeně, musíme poznamenat, že doma sníme dvě
kila najednou. Dají-li nám sklenku likéru,
musíme jim vysvětlit, že doma vypijeme celou
láhev jen tak po obědě. Musíme si vůbec počínati
jako doma, abychom přesvědčili své hostitele, že
se nám u nich líbí a že nám nic neschází, třebas
bychom přitom převrátili celý pořádek domu
naruby. Čím více máme mimořádných požadavků a
libůstek, tím více stoupá naše vážnost u našich
hostitelů. Musíme býti plni nároků a musíme jim
dáti najevo, že jest pro ně velkou ctí, když
jsme je poctili svou návštěvou. Nesnažíme se
však, abychom my přivykli hostiteli, ale
hostitel musí přivyknout nám. V opačném případě,
dáme-li najevo sebemenší kolísání nebo odchylku
od tohoto programu, jsme ztraceni. Jdouce na
návštěvu, musíme být přesvědčeni předem, že naši
hostitelé jsou lidé falešní, kteří se nás budou
chtít zbavit. A na nás jest, abychom čestně
obstáli v tom zápase. Hostitelův dům nemá být
pro nás svatým, to je již ústup na celé čáře.
Hází-li nám hostitel klacky pod nohy, oplácíme
mu dvojnásobně, aby se učil jemnému mravu, který
praví, že host není zde kvůli hostiteli, ale že
ten je zde kvůli hostovi. Jestli po
několikadenním pobytu nalezneme na svém nočním
stolku jízdní řád s podtržením, kdy odjíždí vlak
do Prahy, je to příznakem nízkého smýšlení
hostitele. V takovém případě děláme, jako bychom
o ničem nevěděli a jízdní řád strčíme do kapsy.
Může se nám hodit jindy. S podlým hostitelem
nejednáme v rukavičkách.
15. Co mám dělat, abych miloval pomalá smrákání
tichých navečerů?
ODPOVĚĎ: Zaopatřte si do své komnaty bledý
soumrak s rozesněnými polostíny a barvami.
Nelitujte peněz na inzerát. Od květinářského
závodu kupte si černé růže, které opadávají,
poněvadž je dostanete laciněji. Černé růže
postavte do vázy na stůl a foukejte do nich, aby
opadávaly s tichým šelestem a tesknoucí vůní.
Vypijete láhev rumu nebo borovičky a upadnete ve
snění... Rum rozšlehne rozlet vašich snů a touh
za novými krásami. Pomalé smrákání tichých
navečerů přijde vám na 60-80 korun.
Neodpovídám na tyto dotazy:
Činí-li vláda přípravy k oslavě padesátého
výročí úřednického ministerstva?
Lze-li využitkovat utržené ohony ještěrek?
Uhořely mně dvě děti, kterému úřadu to mám
oznámit?
Podporuje stát stavbu rodinných domů? Kam s
dcerou po prázdninách?
Našel jsem 2000 K. Mám je vrátit, či si je
nechat? Nikdo mne neviděl.
Vyciťuji, že v odpovědích jsem nevyčerpal úplně
látku, na kterou jsem byl tázán. Prosím, aby
čtenáři sami si doplnili, co schází. |
