|
Poněvadž jsme potřebovali dreadnoughty na vývoz
hrozinek do východních zemí, udála se tato
příhoda:
Ministr financí si vzpomněl, že jistý Jan Lucha
má ještě zcela slušné šaty, které mu zbyly po
odchodu berního exekutora, jenž na něm vymohl
nějaký ten příspěvek pro zájmy tak krásné, jako
jsou velké, vznešené dreadnoughty.
Bylo nutno v zájmu státu, aby mu ty šaty byly
svlečeny. Z jich prodeje se sice nevytěží na
zakoupení dreadnoughtu, ale to nevadí. Když
neprší, aspoň kape!
I svlékly úřady Janu Luchovi kabát. Pak Rakousko
potřebovalo ještě jeden dreadnought a tu úřady
prodaly Janu Luchovi kalhoty s vestou. Pak ale
bylo třeba zakoupit ještě tři dreadnoughty. Jan
Lucha neměl však na sobě nic jiného, než košili
a podvlékačky.
Úřady prodaly mu tedy podvlékačky. Luchovi zbyla
košile. Nesmíte se mýlit, že i na tu nedošlo.
Jan Lucha byl úplné nahý.
Úřady však tomu nevěřily, i obdržel Lucha
obsílku, aby se dostavil k soudu složit
manifestační přísahu, že nic nemá. Jan Lucha
tedy šel. Šel tak, jak ho pánbůh stvořil a jak
ho úřady svlékly.
Sotva vyšel z domu, byl zadržen a dopraven k
soudu pro přečin proti mravopočestnosti. |
