|
Farář Ondřej nacházel se již osmnáctý rok v
očistci, aniž věděl proč. Nebyl dosud
definitivně odsouzen, ačkoliv poslední léta
nebyl nával do očistce tak veliký. Většina duší
se zde jen zastavila a už za skřípění zubů byla
odváděna do pekla. Časem si dodal odvahy a ptal
se některého z andělů hlídačů: "Proč mne zde
držíte, pánové?"
Krčívali křídly a říkali: "Váš proces není ještě
definitivně ukončen, velebný pane."
Z těch řečí bylo mu vždy úzko, jak jen je možno
býti úzko duším v očistci, neboť nebyl si vědom
žádného hříchu. Byl jedním z ctihodných farářů,
které popisuje Rais. Měl na zemi všechny dobré
známky onoho popisu: Dlouhé bílé vlasy. Chvějící
se hlas stařečka. Morální čistou duši prvého
řádu.
A pořád sedí ve vyšetřovací vazbě v očistci.
Poslední dobu měl za společníka jednoho kaplana,
který měl naději dostat deset tisíc let. Ubožák
díval se na Jubilejní výstavě čtvrt hodiny u
toboganu dole u žlabu a byl raněn na zpáteční
cestě domů mrtvicí.
"Pravé bruselské krajky, pane faráři," pravil
ubohý kaplan k panu Ondřejovi, jehož čistá duše
nechápala rozdílu mezi obyčejnou spodničkou a
krajkovou.
A andělé tiše lítali kolem něho, bylo jim ho
líto a zpívali mu krásné písně na slova svatých
Otců a říkali: "Račte podat rekurs, pane
faráři."
I podal písemný rekurs:
Slavný poslední soude!
Nížepsaná dušička, farář Ondřej, podává tímto
nejpokornější prosbu, aby byl propuštěn z
očistce,a odůvodňuje svou uctivou žádost
následujícími důvody:
A. Nížepsaný nenachází ve svém vědomí ničeho,
což by mu mohlo škodit. Žil tak, jak stojí psáno
v knihách posvátných.
B. Jest úplně zachovalý, jak dokáže starosta
obce Paluška, nacházející se tou dobou v kotli
číslo 253 v mírném oddělení očistcovém,
opatřeném ventilátory .
. C. Totéž, zachovalost i bezúhonnost, dokáže mu
četnický strážmistr Josef Loukota, tu dobu
žijící v blaženosti na nebi u pátého turniketu.
D. Nížepsaný objevil zázračnou studánku a
dodával z ní vodu zadarmo do sirotčinců a
polepšoven.
E. Studoval s vyznamenáním, což dokáže ředitel
gymnázia Alexius, přidělený k andělům střežícím
gymnazisty v očistci.
F. Zná zejména nížepsaný perfektně latinsky,
řecky, hebrejsky a aramejsky.
G. Nikdy o ničem nepochyboval.
Z těchto důvodů prosí, aby byl propuštěn z
očistce, a slibuje v pádu milostivého vyřízení
své nejuctivější prosby, že se vynasnaží, aby
této důvěry také hodným se ukázal.
Prosba tato byla mu vrácena. "Schází rubrum,"
řekl anděl, který mu ji přinesl. Ten anděl byl
zaživa úředníkem v kabinetní kanceláři.
Farář Ondřej napsal tedy na zadní stránku:
"Dušička farář Ondřej prosí za propuštění z
očistce:
Hub litteris A, B, C, D, E, F, G."
Ve výroční den svého úmrtí (dřív se obyčejně ani
na zemi žádosti příznivě nevyřizují) dostal
odpověď:
Vaše Blahorodí!
Dovolujeme si Vás upozornit, že poslední soud v
dohledné době nezasedá, pročež poslali jsme Vaši
žádost k soudnímu očistcovému dvoru s vybídnu
tím, aby na Vaši žádost vzal pokud možno zřetel
a postavil Vás po vyšetření Vašeho hříchu před
řádný soud.
Za průpravné komité posledního soudu:
Gabriel
A tiše plynula léta za úpění dušiček a za
tklivých zpěvů andílků, kolébajících v očistci
nekřtěňátka.
Konečně obdržel farář Ondřej obsílku:
"Předvoláváte se před posvátný senát."
Na očistcové dolní soudní pergole seděl již
senát, viditelný jedině andělům strážníkům,
kteří přivedli obžalovaného. Ve vzduchu vznášela
se kniha života faráře Ondřeje, listovaná
neviditelnou rukou.
"Faráři Ondřeji," ozval se hlas, "vidíš tu knihu
svého života. Jest čistá, až na jeden list.
Odpověz nyní poctivě na otázku: Měl jsi bratra v
Austrálii?"
"Měl, slavný senáte."
"Klademe ti další otázku: Psal jsi svému bratru
do Austrálie?"
,,Ano, slavný soude. Roku 1882 do Sydneye."
Kniha se zavřela a ozval se hluboký hlas,
náležející dle všeho předsedovi senátu:
"Prostudoval jsi důkladně všecky knihy svatého
Augustina, učitele církve?"
"Ano."
Slyšet bylo nyní šumění křídel. Soud odebral se
k poradě. Nové šumění křídel a hlas shora se
rozřikl:
"Farář Ondřej odsuzuje se na 15000 let nuceného
pobytu v očistci, do kterého započítá se mu 22
let vyšetřovací vazby.
Důvody:
Ve své knize, napsané roku 415 po Kristu, De
retractatione, vellibrorum recensione prohlásil
Augustin, učitel církve, víru v protinožce za
kacířství. Viz list 213. Tím, že Austrálie patří
k protinožcům, znamená i víra v existenci
Austrálie zločin rouhání, doplněný a podepřený
obžalovaným farářem Ondřejem zasláním dopisu
svému bratrovi mezi protinožce do australské
Sydneye. Polehčující okolnosti jsou úplná
zachovalost a upřímné a úplné doznání
obžalovaného."
"Neplačte," těšili andělé odsouzence, "něco
podobného mohlo se vám přihodit i před každým
senátem na zeměkouli ..... " |
