|
Nelze obsáhnout slovy, jaké velké převraty
prodělaly stavby lidských obydlí od první
chatrče v pravěku až po naše dny, kdy týčí se k
nebi třiceti i vícepatrové domy v New Yorku,
mrakodrapy. A přece při všech těch nejrůznějších
formách hledati sluší tři základní požadavky, a
ty jsou od pradávných dob až na naše stejné a
totožné. Obydlí má vrchem chránit před lijáky a
žárem slunečním, ze stran pak má chránit proti
větru, zimě a nepříteli, a zespodu má chránit
před nepříjemnostmi matky země, jako před
tekoucí vodou, vlhkostí půdy a různým hmyzem
apod.
Za nejstarší obydlí sloužily jeskyně a obydlí
vtesaná do skal, o kterých jsme se zmínili v
předešlém čísle a provázeli vyobrazením takového
města troglodytů. Tam nalézáme památky z
nejstarší doby kamenné. Kde pak skal nebylo, tam
primitivní člověk své obydlí stavěl přímo v
zemi, a tak činili lidé i v dobách pozdějších, v
době bronzové.
I římští spisovatelé zmiňují se, že staří
Germáni bydlili v obydlích zpola zapuštěných v
zemi. Vykopaná země byla jakousi ochrannou zdí.
Strop byl zhotoven z větví, mechu a hlíny a
později z rovných dřev, která kladli přes
vyházenou do kruhu zem. Po celé zeměkouli ještě
podnes shledáváme se s podobným typem obydlí,
kdy jest zbudováno hluboko v zemi, zejména v
krajinách severních.
Podobného druhu jsou i obydlí Eskymáků ze sněhu,
hluboko zapuštěná do ledu. Obdivuhodná podzemní
obydlí vidět v okolí Maňarského jezera,
jihovýchodně od Kilimandžára v Africe. V
podzemních obydlích, uměle vyhrabaných v zemi,
chovají i dobytek.
Afričtí cestovatelé líčí celá města pod zemí,
kdy nepozorovali vůbec, že by krajina byla
obydlena, až najednou přímo ze země vyrazily na
ně tlupy domorodců.
Jiné původní, prastaré formy lidských obydlí
byly mnohem vzdušnější a přívětivější. Takové
tvary zachovaly se doposud mezi Křováky v Jižní
Africe. Jsou to jejich „bosjesy“. Vypadají jako
z roští spletené hlídačské boudy na venkově.
Nebyly to vlastně chatrče v pravém slova smyslu,
neboť neměly stěn, teprve později byly
vynalezeny rovné, přímé stěny, patrně z násypu
kolem takových chatrčí vzniklé. Byly to stěny
hliněné. Ačkoliv tento vynález zdá se být
lehkým, nestal se přesto všeobecným majetkem
lidstva.
Jest doposud mnoho národů, kteří nemají rovných
stěn, jako kupříkladu Australci.
Jak vypadaly původně chatrče, o tom jsme již se
zmínili u Křováků. Podobně boudy trpasličích
národů ve středu Afriky, v pralesích, jsou
vzorem nejstaršího principu takových staveb.
Ovšem používání větví a jiného materiálu
rostlinného původu má hlavní sídlo v tropech. Na
severu, kupříkladu ve stepích Sibiře, kde není
stromů, domorodci z chlupů sobů a kožešin
různých zvířat slepují své chatrče.
Přitom nezměnil se pravěký tvar těchto obydlí.
Stan beduína, sněhová bouda Eskymáků, jurty
asiatských stěhovavých národů představují
nezměněné praformy.
Pokrok znamenitý udělalo prehistorické lidstvo,
když počalo stavět své kolové stavby. Celá
malajská rasa jimi vynikala. V Asii lze sledovat
stopy kolových staveb od Kavkazu až po Zadní
Indii. V Africe vidět jejich stopy v jižním
poříčí Konga, na Malgarasi a Rovumě ve východní
Africe, na Bílém Nilu a v Benui.
V Americe jméno státu Venezuela poukazuje svým
původem na.kolové stavby. Toto jméno vymyslil si
objevitel toho města, Hojeda, nazvav je, když mu
připomnělo svým způsobem staveb na Benátky
(Venecii), taktéž vystavěné na kůlech, malými
Benátkami, španělsky zdrobněle Venezuela.
Též staré město Mexiko bylo vystavěno na kůlech,
dílem na plujících ostrovech, sestavených z
obrovských vorů, pokrytých prstí. Tam staří
Mayové měli dokonce své sady. To připomíná na
podivuhodné styky těchto vysoce kulturních
praobyvatelů Ameriky s Číňany, kteří dodnes na
řekách, jako Jang-c'-tiang a jiných, ku nemalému
údivu cestovatele zřizují velké plující ostrovy
s celými městy.
Nejzajímavějšími však a pro jejich řídkost
velice vzácnými jsou obydlí afrického nárůdku
gaberijského v území jezera Čadského. Obrázek na
str. 4., znázorňující obydlí takové, bude jistě
každého zajímat.
Jest to zbytek obydlí, jakých lidstvo jistě
používalo v dobách pradávných. Že se neuchovalo
nic z těch starých obydlí až na naše časy, jest
nabíledni. Příroda zničila je bouřemi.
Dnešní obydlí některých kmenů afrických, zrobená
na stromech, jsou již pohodlnější. Afričtí
cestovatelé, kteří první o nich zprávu podali,
jako Nachtigal, vyprávějí, že na stromech, kde
se příslušníci těch divokých černošských kmenů
zařídili zcela pohodlně, chovají i různé druhy
drobných zvířat. V mohutně rozvětvených,
obrovských korunách bavlníkového stromu obývají
celé rody. Mají své chatrče lidově řečeno v
prvním, druhém i třetím poschodí. Pomocí žebříků
z lan spouští se dolů, na noc pak vytahují
žebříky, stejně
I když hrozí nebezpečí, neboť zde ve střední
Africe výpravy jednoho kmene na druhý jsou na
denním pořádku.
Náš obrázek, který jest reprodukcí náčrtku
zmíněného slavného cestovatele G. Nachtigala,
ukazuje podobný zápas. Jde o otrokářskou výpravu
panovníka černošské říše bagirmské proti
obyvatelům stromů, Gaberiům v zemi Logoně. Jsou
tyto vísky ve stromech takřka nedobytnými
pevnostmi. Vysvětluje nám to též význam a účel
těchto staveb, snaha být co nejvíce chráněn před
nepřítelem. Lidstvo tedy dlouho přemýšlelo, než
dospělo k moderní formě svého obydlí. A musilo
jistě přejít tisíce a tisíce let, než z jeskyň
se přestěhovalo do mrakodrapů. |
