|
Co jsou to vlastně vodovody? Kdo žil v té době v
Praze, kdy netekla voda z vodovodu od Káraného,
ten jistě se nijak nepodivil, když viděl, že
čítárny jsou plné lidí různého povolání, kteří s
gesty víceméně zuřivými vyhledávali v různých
odborných listech a v naučných slovnících, co to
vlastně vodovod je.
Ovšem byli to lidé strašně předpojatí, kteří
mysleli, že když vodovod už je, že také musí
téci jím voda. Tato předpojatost byla viděti i v
denních listech, které bez ohledu na politické
přesvědčení nadávaly na vodovod z Káraného,
nijak neuvažujíce, že vlastně Praha jest městem
nešťastným.
Kdykoliv totiž páni z radnice něco podnikli,
všechny jejich snahy potkaly se s naprostým
nezdarem. Historie nás kupříkladu učí, že byl v
Praze vystavěn reprezentační dům, jehož nájemce
zůstal dlužen činži. Bylo mu to též vytýkáno,
ale neprávem, neboť město, které vystavělo si
reprezentační dům, zůstalo dlužno až do roku
1918 i řemeslníkům. Do toho roku bylo toto
nešťastné město Praha dlužno i kominíkovi, který
vymetal komíny v reprezentačním domě. S hlubokým
zármutkem prohlížíme dnes v muzeích uchované
účty tohoto slavného, ale nešťastného města.
Pánům radním vše, abych tak řekl, padalo z ruky,
ačkoliv kulturní historik by mohl napsati, že
vše jim padalo, do kapes. Trapně čtou se
historické vzpomínky té doby. Obecnímu staršímu
Seifertovi a jiným otloukli nosy na mostě
vedoucím přes ostrov zvaný Štvanice.
Nešťastní lidé, nešťastná historie! Dnes musíme
pohlížet na celou událost jinak a jistěže s
tichou pietou vyslechnete mou přednášku o tom,
jak byla zásobována Praha pitnou vodou v století
prošlém, zejména o velkých bájích, které měli
obyvatelé tohoto města s vodovodem z Káraného.
Upozorňuji při té příležitosti na veřejné
prohlášení muže, který vodovod stavěl. Jako šel
kdysi císař německý do Canossy, tak i tento muž,
zakladatel vodovodu v Káraném, zanechal po své
sebevraždě toto psaní, které bylo veřejně
publikováno:
„Voda zas neteče. Voda, která tekla z našeho
vodovodu v Káraném, nehodila se k pití, ani k
mytí. Pak vůbec přestala téci. Neteče. Bože
milý, neteče. S důvěrou, že odpustí mně to
starosta Groš, prosím o uveřejnění tohoto
prohlášení. Pakli by něco bylo nečitelného
(prostřelený papír), prosím, aby všichni mně to
za zlé neměli. Sázel jsem se, že voda poteče,
ale ona neteče. Bůh mně buď milostiv!
Prohlášení toto zní:
„Milý vodovode z Káraného, co jsem koliv o tobě
mluvil z opilství svého, že voda poteče, zdravá
a pitná, pravím, že jsem tím tobě, vodovode,
ublížil. Pročež tebe prosím propánaboha, odpusť
mi to, že jsem tebe stavěl, a mějte ke mně
všichni dobrou vůli, neboť je vinno město.
Nepravím o tobě nic zlého, neboť všichni to
vidí, co a jak jsi provedl, ale mám tebe,
vodovode milý, za dobrého, že přece jen poteče
voda tvými rourami.“
Stejně tragicky píše i jeden obecní starší,
louče se s rodinou. Tento obecní starší měl
jisté výhody pro svou osobu, týkající se stavby
vodovodu. Šlo o dřevěná pažení za 80.000 korun
(dodáno za 36.000 korun, vyplaceno 98.000
korun!). Nešťastný, ba přenešťastný tento muž
běhal celé dny po městě v té době, kdy nevědělo
se, zdali se vodovod osvědčí. Když pak sama
příroda postavila se proti geologům a znalcům,
tu tento dobrý muž skočil do záchodu, mysle, že
se utopí. Zatáhl přitom za šňůru! Voda však z
nového vodovodu nešla, byl vytažen v povážlivém
stavu, přičemž bylo u něho nalezeno poslední
číslo Obecního věstníku a tento dopis,
adresovaný magistrátu:
„Cokoliv jsem mluvil o tom, že vodovod z
Káraného výborný bude, běhaje z hospody do
hospody jako nezavřený, vše jsem v hrdlo lhal.
Nepoctivě dotkl jsem se charakteru nového
vodovodu, tvrdě neomalenou hubou, že to jest
výborný vodovod. Loučím se s vámi, občané, a
skáču do záchodu.“
Takové trapné dopisy bylo možno čísti po
otevření nového vodovodu. A shledati můžeme, že
nebyli spokojeni i lékaři. V posudku jednoho
znalce, kritizujícím vodu z tohoto vodovodu,
stálo:
„Voda z Káraného, magistrátem označená jako
výborná pitná voda, obsahuje velké množství
tyfových bacilů. Ta voda pitná nehodí se vůbec k
pití.“
Podotýkám, že tento zachovalý rukopis byl
uveřejněn v přemnohých časopisech. Pátraje v
nich, našel jsem v muzeu i protokol ze schůze
hospodářského odboru městské rady pražské, ve
které onen vrchní inženýr, znalec to vodovodů,
prohlásil toto:
„Pánové! Praha potřebuje dobrou pitnou vodu a
proto dovolím si vám vysvětlit, co to vlastně
vodovod je: Vodovod slouží k tomu, aby místa,
města byla zásobena dobrou pitnou vodou.
Všimněme si Římanů. Znáte onen velký vodovod
původu římského, který mají ve Vídni?
Vážení pánové! Patrně po nezdaru s vodovodem od
Káraného bylo včas vzpomenuto oněch slov, neboť
víme, že již roku 1915 ozvala se tato mužná
slova na pražské radnici: Pakli Vídeň má vodovod
s pitnou vodou z Alp, proč nemá ho míti Praha?“
Těchto památných slov chytili se mladočeši a
byly konány přípravy, aby voda z Alp byla vedena
do Prahy. Bohužel, když již byly zakoupeny
roury, tu se ukázalo, že by bylo nutno vésti
vodu velikou oklikou, poněvadž terén tomu
nedovoloval. Potrubí by bylo muselo jíti přes
Štýrský Hradec, Velký Varaždín, severně na
Prešpurk, odtud údolím Moravy až na Pruské
Slezsko a přes Hejdovnu do údolí Labe a odtud do
Prahy. Bylo to sice zprvu od hlasováno, ale pak
vznikl v samotném městském zastupitelstvu silný
proud proti tomu.
Roury vodovodu u Káraného byly totiž doposud
uschovány, i byl uvítán souhlasem jeden nápad,
který měl obecní starší Šgirk, vrátivší se z
cesty po Švédsku. Shledal., že ve Švédsku je
dobrá pitná voda. Tak tu vodu vozili přes moře v
sudech do Německa, z Německa do Čech a u
Káraného ji lili do vodovodu.
Dalších zpráv nemám, poněvadž poplatnictvo
rozmlátilo vodovod i pány ze samosprávy. |
