|
Pan dr. Pekař vzal Českou kuchařku od Rettigové
a Dějiny českého národa a šel na návštěvu k
arcibiskupovi Kordačovi.
„Jest to tam,“ řekl k arcibiskupovi, „chvěji se
o budoucnost českého národa. Já jim dokáži, že
kdyby byl dnes živ M. Jan Hus, že by se
přihlásil do sčítacích listin jako
římskokatolického vyznání. Já jim dokáži, že by
se dnes i Martin Luther i Zwingli zapsali jako
katolíci. Ale prosím jedině, abych byl
vyznamenán papežem Řádem Sv. inkvizice. Prosím
též, by i činitelé Národní politiky byli taktéž
vyznamenáni Jeho Svatostí, neboť Národní
politika jest jediný katolický list ...“
„Pane doktore,“ pravil arcibiskup Kordač,
„nezapomeňte, že já vydávám Pražský večerník.“
Dr. Pekař se ponejprv ve svém životě zarděl,
vzpamatoval se a odvětil:
„Zajisté, Pražský večerník jest neobyčejně
zajímavý a pravdu hájící ilustrovaný časopis. My
však v Národní politice nepřinášíme žádných
ilustrací.“
„Dobře,“ řekl arcibiskup Kordač. „Upečte to,
pane doktore.“
A tak pan dr. Pekař vzal pod paždí Českou
kuchařku a Dějiny českého národa, vyšel z
arcibiskupského paláce a doma ve své pracovně
začal péci náboženskou katolickou housku, dívaje
se občas do České kuchařky i listuje Dějinami
českého národa.
Těsto se mu lepilo na prsty a nechtělo nijak
dohromady.
Přidal tedy trochu vody:
„Čekal jsem, že promluví jiní vůdcové národa,
národní rady, organizace národně kulturní. Jde
zajisté o neobyčejně důležitou otázku naší
budoucnosti a našeho postavení mezi národy.“
Podíval se na to těsto, zamíchal a otázal se sám
sebe: „Jsem vůdce národa?“ Pohlédl do zrcadla a
řekl důrazně: „Jsem!“
Pak se podíval do České kuchařky a četl: „Těsto
na housky dobře propracuj, čím déle mícháš, tím
jest vláčnější a chutnější.“
Proto půl hodiny míchal: „Kdo má radost z
agitace pro vystupování z církve.“ Na koho tu
radost svést. Rozhodně jen na Němce a Maďary i
po nich ihned na rozhodující vrstvy Francie,
Anglie, Ameriky, Argentiny, Chile, Peru,
Guatemaly.
„A socialisty do toho nedám,“ řekl k sobě, „ti
beztoho neodbírají Národní politiku. Ale dám.
Potom bych mohl napsat, že z toho vystupování z
katolické církve budou mít největší radost ruští
bolševici. A Slováky také musím dát do toho
těsta.“
Pot se lil dr. Pekařovi z čela od horlivého
míchání, ale těsto pořád nešlo k sobě. I přidal
opět trochu svěcené vody: „Vstup na hřbitov
venkovského kostelíka, kde pochováni tvoji
předkové, otcové a dědové, vzpomeň prvého
radostného dojmu písně ‚Narodil se Kristus pán’
ve tvém mládí o veliké mši vánoční, vzpomeň
pohnutí, jímž naplnila duši tvou píseň Vesničko
má pod Šumavou’, pak si rozmyslíš vystupovat z
církve se svou rodinou, poněvadž pak nesmíš být
pochován na hřbitově venkovského kostelíka,
nesmíš zpívat ‚Narodil se Kristus pán’ ani
‚Vesničko má pod Šumavou’, kde ve škole pan
učitel učil nás boha znát, atd.“
„Přidávej mouky tolik, aby těsto houstlo,“ četl
pan dr. Pekař v kuchařce.
I přidal vatikánskou černou mouku z papežova
pytlíku: „Byl Řím největším nepřítelem českého
národa?“ Během půlhodinného míchání zjistil dr.
Pekař i dokázal sobě samému, že Řím i papežové
byli vždy nejupřímnějšími přáteli husitů,
přičemž v úvodu jmenuje sebe na slovo vzatým
historikem. Všichni papežové mysleli to vždy
dobře. Husité zůstali katolíky. Nebylo žádné
bitvy na Bílé hoře. Chelčický, čeští bratří,
Komenský byli katolíky. Hus i Jeroným nebyli
nikdy upáleni a zdržovali se naopak u papežů v
Avignone, kteří o ně pečovali až do jich smrti.
Tenkrát, co stala se nehoda s těmi pány rytíři,
které vyhodili z oken královského hradu,
nejednalo se o katolické pány, ale o
protestanty. Slavata z Martinic byl zástupce
německého luterství. Ferdinand I. byl protestant
jako všichni Habsburkové. Císař František Josef
byl bez vyznání.
Těsto ze strachu před novými historickými objevy
počalo houstnouti a ztuhlo, když dr. Pekař
přidal, že velicí znatelé našich dějin Palacký i
Arnošt Denis varují před vystoupením církve
katolické.
Dr. Pekař vysoukal si rukávy a počal válet těsto
a dělat náboženskou katolickou housku.
Pak to všechno pokropil svěcenou vodou a dal do
pece.
Houska vyšla neslaná, nemastná, taková, o jaké
se říká „mrzáček“. |
