Jak v Itálii povstávají předsedové ministerstev

Signor Beramotti byl chytrák, jakého nenajdete po celých Apenninách. Jeho otec pásl ještě kozy v Abruzzách a obíral pocestné pod Monte Roso. Byla to stará zlodějská rodina. Vittore Beramotti byl pověšen, a to byl zakladatel celého rodu. Aby nedělali tedy svému praotci ostudu, všichni Beramottiové kradli, ale neříkalo se jim signore Beramotti, pane Beramotti, nýbrž prostě jen Beramotti. Až z posledního stal se signor.

Na jeviště tedy vystupuje signor Giuseppe Beramotti.

Jest to příjemný pán. Již jako chlapec jevil velké nadání, a když roku 1874 byla ve sjednocené Itálii prohlášena nucená návštěva školní, byl Giuseppe pevně odhodlán, že bude pilný, aby mohl najít obživu v městě.

Tento kluk neměl rád život v horách, kde lze jeden druhého okrást jen příležitostně. Touha jeho nesla se do města, kde možno jistě lépe klamat lidi, poněvadž jich tolik žije na malém prostranství a jeden druhého nezná.

Zde má každý své kozy spočítané. A ví, že ten jich má tolik, ten opět tolik, a tak když malý Giuseppe ukradl kdysi kozla Ossiatovi z hořejší vsi, přišli hned četníci a bylo zle.

Giuseppe se tedy pilně učil. Hrom do toho malého kluka z úpatí Monte Roso! Hltá vám vzdělanost, jen aby mohl dolů do měst jít okrádat lidi.

A v dětské duši maličkého budoucího signora Beramottiho povstával obraz jeho budoucnosti.

Stane se obchodníkem. V tomto koutě Itálie pohlíží se na obchodníky s jistou dávkou hrůzy.

Giuseppe již od mládí slýchal po odchodu kočovných obchodníků: „Ten nás zas okradl.“

A bylo v tom také vždy mnoho pravdy. Není tedy divu, že malý Giuseppe Beramotti přál si být takovým obchodníkem, aby mohl, jak se říká, brát krajany u huby, což bylo jeho nejkrásnějším snem a největší touhou.

Vzdělával se ve škole důkladně. Jeho radostí bylo počítat, v druhé třídě provozoval mezi spolužáky pravý obchod výměnný a odíral je nestydatě. Když mu bylo dvanáct let, tu padrone školy přemluvil starého Beramottiho, aby poslal Giuseppa do města, a skutečně také zchytralý venkovský hoch objevil se po prázdninách ve Florencii.

Jeho dráha životní od té chvíle počala se pevněji utvářet. Vstoupil do obchodu.

S neobyčejnou pílí se učil všem obchodním praktikám, pak ho vidíme v Janově jako prvního příručího obchodního domu Rastatova.

Nato před soudem pro zpronevěru 180 000 lir. Soud ho však podivnou náhodou osvobodil.

Vypravovalo se, že rozdal 80 000 lir mezi soudce a s 100 000 lirami odebral se na Sicílii.

Měl pak tam proces s jednou rodinou, která mu kladla za vinu, že v noci srazil jejich živitele v přístavu palermském do moře, když ho předtím obral o los, na který připadla hlavní výhra 500 000 lir. Ať se ty věci mají jak chtějí, jisto jest, že učinil signor Beramotti překrásnou kariéru. Když probodl v jednom sicilském volebním okrese svého politického protivníka, byl zvolen svými nadšenými přáteli poslancem a vstoupil do strany vládní.

Pokusil se též otráviti na jedné hostině své politické odpůrce a od té doby měl přístup ke dvoru a mohl bez ohlášení mluvit s králem. Nakonec se stal ministerským předsedou. A k jeho cti budiž řečeno, že dav si teprve v této hodnosti vyplatit hlavní výhru onoho losu v obnosu 500 000, o kterém dříve kolovalo tolik pověstí, v přístavu palermském dal na kůl postavit sochu Madonny a ověnčit ji kvítím, na památku svého ubohého přítele, který s ním šel jednou v noci procházkou kol kanálu přístavu v Palermu. Šťastná Itálie!