Jarní nálady

 

 

Konečně se pan Hartl odhodlal, že vydá sbírku básní, líčících jarní přírodu. Ovšemže v tom žena opět měla prsty. Tím tvorem byla slečna Milena, která četla někde v jakémsi módním žurnálu, že milenky inspirují své milence k velkým dílům. - Zprvu jí odporoval tvrzením, že muž, který stavěl rozhlednu, neměl milenky.

Dala se do pláče, do takového obyčejného prohnaného pláče, a vzlykajíc rafinovaně, jak ti tvorové ženští umí, mluvila o banálnosti prózy životní a pak úlisně zašeptala: „Viď, kdybys ty chtěl, já bych tě inspirovala k velkým dílům. Kdybys tak uměl psát básně a kdybys mně je věnoval.“

Od té doby cítil v sobě touhu stát se básníkem, a poněvadž Milena měla takové něžné oči a takovou hebkou ručku, když ho pohladila, cítil v sobě proměnu. Dočetl se, že slavný ruský básník Kolcov byl pasákem vepřů, nežli počal skládat verše, došel k přesvědčení, že on, účetní v obchodě barvivy, tím spíše mohl by to někam přivést.

Procházel zatím v hlubokém přemítání skladišti a skloněn nad fakturami zanášel do knih inventáře: „200 kg indiga, 500 kg sloní černě, 200 kg košenily ...“

Ale přitom cítil, že jest přec jen inspirován Milenou ku provedení velkého díla o tom, že venku, daleko za skladišti, je jaro, že tam kvetou stromy, pučí křoviny, zatímco sluha František chrápe na pytlích sloní černě tak nevinně, bez všech inspirací, jako je celé ovzduší prozaického skladiště.

Pak přišly sudy se sviňobrodskou zelení. Když je otevřeli a pan Hartl uviděl tu jemnou jedovatou barvu měděnky, vzpomněl si na zeleň luk a modřínů, na sytou zeleň nekonečných mladých polí, na zelenou masu lánů.

Byl to tedy druhý předmět, který ho inspiroval. Prvně Milena a nyní sviňobrodská zeleň.

Pak viděl po ulicích děvčata s fialkami, na trhu ošatky s petrklíči a jinými jarními květy. Uléhaje ten večer na lože, dospěl k pevnému přesvědčení, že se v něm rodí básník a že to půjde lehce s tou sbírkou básni, opěvajících krásy přírody.

Koupil si předně 1000 archů papíru a dva večery strávil tím, že rozřezával je na 4000 čtvrtek.

Zaopatřiv si pevné desky, francouzským písmem krásně napsal na ně: „Jarní nálady, vypozorované Oldřichem L. Hartlem.

O svátcích s několika bloky papíru a čtyřmi plnicími péry vydal se na honbu po náladách.

Vystoupiv na malé opuštěné stanici z vlaku, vydal se do stráně naproti strážnímu domku.

Byl přímo ohromen, jaký dojem na něj činí březový háj. Drobné zelené mladé lístky bříz, naklánějící se na tenkých větvích nad ním, přinutily ho, že usedl do mladé trávy a v duši cítil neznámou touhu, že teď přišel ten pravý okamžik.

Upravil si pero a rád by něco velikého sdělil na první stránky bílého, nevinného bloku.

Ale nešlo to. Napadaly mu čistě jen věty kupeckého slohu: „Sděluji s vámi, že břízy mají barvu chromové zeleně čís. 26, jejímiž vzorky vám mohu posloužit.“

„Jak od firmy Drügner v Štrasburku,“ vzdychl, „budu musit tam dopsat.“

Sedl si kousek výš na pařez a zadíval se do údolí. Při pohledu na lány žita, zeleně se rozprostírajícího v pruzích přes údolí, vzpomněl si na kobaltovou zeleň čís. 3, objednávanou z Berlína.

„Už nám dochází,“ pomyslil si, dělaje si poznámky, „bude záhodno objednat větší množství.“

„Byla by to pěkná tapeta,“ řekl rozvážně, pozoruje odtud mladé obilí dole. „Hořeji to vyhlíží jako šťavnatá zeleň. Může jí tam být na třicet kg á 5 korun, to dělá 150 korun. Od srpna zas bude dražší, prozatím ale necháme to za 150 korun. Otázka je, bude-li tu na místě srážka jako při hotovém placení.

Zvedl se a kráčel do lesa. Přišel na nějakou cestu v jedlovém háji a napadlo ho ihned, že to je zelený cinobr číslo 4 d. „Jsem žádostiv,“ bručel pro sebe, „zdali svaz továrníků barviv v Rakousku postará se o to, aby nebylo zrušeno clo na barviva přicházející z Německa, jak má vláda v úmyslu. Ať ale také zruší kartel,“ zvolal hněvivě, mlátě holí do mladého smrčku, „na tuhle zatracenou malachitovou zeleň přirazili již od února.“

Právě přerazil stromek, když ho někdo zezadu chytil za límec kabátu.

„Pozoruji vás už hezky dlouho,“ řekl, otáčeje si ho k sobě, „půjdete s sebou na obecní úřad, vidíte to znamení?“

„Ráčíte být hajným, není-liž pravda?“ mírně řekl pan Hartl, „jsem ochoten na obecním úřadě vám tu malachitovou zeleň vysvětlit.“

„Tak jen lezou,“ pravil přísný strážce lesů.

„Malachitová zeleň je nesmírně drahý produkt,“ mluvil pan Hartl po cestě, „radím vám, abyste se zásobili včas, poněvadž ještě možná na ni přirazí.“

„Tak jen lezou, blázne jeden.“

Přišli na úvozovou cestu.

„To je krevel,“ řekl pan Hartl, upozorňuje na barvu cesty. „Naše firma vám dodá promptně jeden kg za 1 korunu 20 haléřů.“

Na obecním úřadě bez dlouhých okolků zavedli s ním protokol. Jako v snění zaplatil 20 korun pokuty.

Vrátil se však za chvíli a tajemníku obce odevzdávaje svou navštívenku řekl: „Budete-li někdy potřebovat chromovou zeleň, kobaltovou zeleň, šťavnatou zeleň, zelený cinobr nebo malachitovou zeleň, obraťte se na naši firmu. Obcím dodáme bez dobírky. Splatno a žalovatelno v Praze. Při hotovém placení 5% srážky. Obcím vyplacené.

A pan Hartl vydal se dál na cestu. „Opravdu to obilí vypadá jako chromová zeleň,“ řekl k sobě, blíže se k městu, „budu musit jim sem poslat nějaké vzorky a ceník.“

Večer ocitl se v okresním městě a zašel do hotelu Na poště, poznamenav si po té dlouhé cestě některé důležité poznámky, týkající se rozeslání ofert jednotlivým firmám.

V restauraci udělal se starým zákazníkem, tamějším materialistou, obchod na dodání pěti sudů okru a ráno vracel se do Prahy.

Když byl již před Prahou, vyhlédl z okna a spatřil nějaké políčko, zoufale zabíhající do rozestaveného předměstí.

A náhle mu napadlo, proč vlastně jel ven, a skvělá myšlenka se objevila.

Vzal tužku a napsal do bloku:

Osení mladé zelená se v kraji . . .

A to bylo vše. Pak viděl jen domy a domy, tovární komíny, na pavlačích zadních traktů domů rozvěšené prádlo.

A tak v knize Jarních nálad, vypozorovaných Oldřichem L. Hartlem, objevilo se:

Osení mladé zelená se v kraji . . .

a pod tím: Dodat R. Voštárovi v Kamýku 5 sudů okru, dostanu 19 K provize. Dráha mne stála 7 K. Útrata na výletě 10 K, pokuta 20 K, hajnému na pivo, aby mne nevedl za límec, 1 K - prodělávám na Jarních náladách devatenáct korun.