|
Když lámali uhlí v dole,
vyprávěli o světě,
nad nimi že šumí pole,
zelená se louka, role,
jarní vzduch že omlazuje,
že je venku jaro zas.
Že v tom jaře kvete křoví,
na stromech pak pučí list,
vyjádřit to nelze slovy,
všechno že má oděv nový,
že je pěkně, velmi krásně,
- tři sta metrů nad nimi . . .
Že zas potok raší hájem,
v kterém kvetou fialky,
ptactva zpěv že táhne krajem
a umlká v dáli s tajem,
že jsou ještě šťastní lidé,
- tři sta metrů nad nimi . . . |
