Jeho Excelenci ministru financí ryt. Biliňskému ve Vídni!

 

 

V úctě podepsaný dovoluje si, veden vlasteneckým smýšlením, navrhnouti veleslavnému ministerstvu financí osnovu zákona na zavedení daně z pohřbů a z úmrtí. Neobyčejný rozmach v zakládání pohřebních ústavů vnukl mně myšlenku, jak by bylo možno zlepšiti finance vlasti monopolisováním smrti. Poněvadž lidé stále umírají, byl by zajištěn státu stálý roční příjem, který v dobách epidemií nebo v době války stoupl by utěšeně podle okolností. Navrhovaná osnova tohoto zákona zní:

§ 1
Každý příslušník Říše rakousko-uherské náleží po smrti ministerstvu financí bez rozdílu pohlaví a zaplatí při úmrtí poplatek od 2 K až do 24 K dle zjištěných okolností jeho smrti a pohřbu.

§ 2
Poplatek ten vybírá se od dotyčných zemřelých zaživa dle okolností uvedených v liteře c) § 6. Příbuzným zemřelého přísluší právo, jestliže zemřelý nezaplatil zaživa daň z pohřbu a úmrtí následkem nezaviněných okolností, zadati si k c. k. ministerstvu financí o snížení předepsané daně. Žádost ta musí býti opatřena dvoukorunovým kolkem.

§ 3
Dani z úmrtí podléhá každý příslušník Říše rakousko-uherské bez rozdílu pohlaví a stáří, i ten, na kterého se nevztahují účinky § 4. zákona o dani z pohřbu.

§ 4
Dani z pohřbu podléhá každý příslušník Říše rakousko-uherské bez rozdílu pohlaví i stáří, který byl řádným způsobem pochován. Byl-li někdo pochován zaživa, mají jeho nejbližší příbuzní právo zadati o výhody, naznačené v § 2.

§ 5
Daň z pohřbu povinen jest zaplatiti každý příslušník Říše rakousko-uherské zaživa dle § 9 lit a-g. Osoby neplnoleté, slabomyslné a mající poručníky jsou vyňaty z placení daně, musí však za ně daň zaplatiti jejich nejbližší příbuzní, pakli by těch nebylo, jejich domovská obec.

§ 6
Vybírání poplatku děje se dle okolností, směrodatných pro výši poplatku:
a) u osob zdravých,
b) nemocných a
c) osob stižených tělesnými chybami, ad a) U osob zdravých berními úřady.
ad b) U osob nemocných příslušnými lékaři, vzatými pod přísahu, kdekoliv a kdykoliv.
ad c) U osob stížených tělesnými chybami policejními úřady.

§ 7
Daň z úmrtí sluší odlišovati od daně z pohřbu a v případech, že by dotyčný poplatník nebyl pohřben, mrtvola jeho nenalezena, stal se nezvěstným a nezaplatil-li daň dle zákona zaživa, nevymáhá se na jeho příbuzných, resp. na domovské obci daň z pohřbu.
Daň z úmrtí jest závazná i v případech prohlášení pohřešované osoby za nezvěstnou.

§ 9
Způsob vyměřování daně z pohřbu a z úmrtí řídí se dle těchto bodů:
a) Novorozeně zdravé do jednoho roku platí 2 K,
b) od 1 roku do 5 let 4 K,
c) děti od 5-14 let 6 K,
d) osoby od 14-20 let 8 K,
e) od 20 do 30 let 16 K,
f) od 30-40 let 18 K,
g) od 40 let až do konce 24 K.
Poplatky tyto sluší považovati za dvojnásobné v souhrnné dani z pohřbu i z úmrtí.

§ 10
Vybírání daně děje se ve všech zemích mocnářství rakousko-uherského tímto způsobem: Poplatky dle § 9 sub a) až g) musí býti zaplaceny postupně, ale nikdy tak, aby celkový obnos přesahoval jak 24 K daně z pohřbu, tak i 24 K daně z úmrtí. První poplatek vybírá se při narození dítěte do osmi dnů. Neohlášené narození trestá se dle okolností pokutou od 10 do 200 K, případně vězením do tří neděl.

§ 11
Kdo neohlásí svou smrt anebo svůj pohřeb, bude pokutován dvojnásobným nejvyšším poplatkem 96 K, případně bude odsouzen k trestu vězení do čtrnácti dnů, zostřeného čtyřmi posty.

*****

Doufám, že slavné ministerstvo financí ujme se blahovolně mého nejponíženějšího návrhu a zlepší finance své říše.

V nejponíženější úctě

Jaroslav Hašek