Karel St. Sokol

Vyrazí - li sokol na kořist, ubodá nebo zardousí ji obyčejně již ve vzduchu, velmi těžké ptáky, jichž nemůže odvléci, jako lesní kury a divoké husy, dobije teprve na zemi. Dříve než počne žráti, oškube ptáka alespoň na některém místě dohola. Ptáky polyká i s vnitřnostmi.

Zcela jinak jedná jmenovec tohoto dravce, poslanec Karel St. Sokol, státoprávní pokrokář. Ten kupříkladu živí se od případu ku případu též ptáky, leč jen sluky polyká i s vnitřnostmi, ale ptáci ti musí být již oškubaní dohola a kdykoli v restauraci nalezne na koroptvi peří, je zle. Poslanec Sokol ubodá kořist vidličkou, rozkrájí nožem a hledí-li se před sokolem zachránit všichni ptáci, před poslancem Sokolem doposud nezachránila se ani jedna husa, která byla na jídelním lístku v restauracích. V parlamentní kuchyni padla mu za oběť první francouzská husička. Pokud se týče lesních kurů a divokých hus, opovrhuje Karel St. Sokol tetřívky a z divokých hus vybírá si jen zadeček.

Na biskupy má poslanec Sokol neobyčejně spadeno. Propíchne biskupa vidličkou a rozřeže tupým restauračním nožem. Jeho protiklerikální činnost jest dokonce tak sveřepá, že biskupa dá napřed upéci, než ho sní.

Toto sdělení píši čistě jen pro stranu křesťansko-lidovou, aby strana ta věděla, jak hroznými nepřáteli jsou státoprávní pokrokáři, kteří požírají mrtvé pečené biskupy v boji proti klerikalismu.

Letos už snědl pan Karel St. Sokol 24 biskupů starších a jednoho nejmladšího, takřka s růžovou dětskou kůží, a to v parlamentě.

U nás sokol stěhovavý hnízdí nejraději na strmých skálách. Poslanec Sokol bydlí v třetím poschodí na rohu Růžové ulice v Praze, blízko k nebesům a myslím, že náleží k sokolům stěhovavým. Tomu aspoň nasvědčuje ta okolnost, že podobně jako sokol stěhovavý měnil okresy. A těch okresů se také Karel St. Sokol naměnil. Ani sokol stěhovavý nehledá tak dlouho místo, kde by konečně zvítězil nad svými soupeři a opanoval pole. Mluví se o závratných číslech, kolikrát poslanec Sokol kandidoval. Nebylo to jen desetkráte.

„Jedni mají za to, že sokol stěhovavý přenechává nepovolaným soupeřům svoji kořist proto, aby nepovstal zbytečný hluk, druzí pak se domýšlejí, že pokládá se proti nim za slabého.“

A kolikrát Karel St. Sokol přenechal domnělou kořist, mandát poslanecký, svým protivníkům! Prohrál, ale nezoufal. S onou zoufalou odhodlaností, s kterou vydává svou dobrou Kroniku, kandidoval znova. Byl to Ahasver poslanectví, který bloudil po uprázdněných volebních okresech, neúnavně řečnil a užíval nových a nových přechodníků.

Jeho obtloustlá postava s objemným bříškem vyvstávala za řečnickými stoly a uchvacovala na voličských schůzích mládež, nemající volebního práva. Jemu to však nevadilo. Jiný byl by dávno již zanechal toho bloudění po Čechách, této sháňky buď po zemském, nebo říšském mandátu. Ale sokoly stěhovavé neznáte.

Dle pozorování přírodozpytce Altuma není vytrvalejšího ptáka nad sokola stěhovavého, umíní-li si přepadnout svého nepřítele nebo přesvědčí-li se, který nepřítel je mu nejnebezpečnější. O tom mohli se v případě poslance Sokola přesvědčiti mladočeši. Konečně je udolal po letech jako ostříže, zahnav je svýma perutěma. Stalo se to minulého roku v Praze.