|
Ve Chvaleticích potlouklo. Josefu Roubíčkovi,
bratru obchodníka se střižným zbožím Antonína
Roubíčka na Malé Straně, zatloukly kroupy do
země trávu na jeho louce v rozloze dvou korců.
Na Antonína Roubíčka působilo psaní bratrovo,
líčící onu katastrofu, příjemným způsobem.
S rozradostněnou tváří vstoupil do krámu a
pravil příručímu: „Pane Jakino, předělejte
cedulky s cenami. Ve Chvaleticích potlouklo.“
Pod dojmem této katastrofy stal se metr širtynku
dražším o 10 h a barchetu o 12 h.
Čím déle však přemýšlel pan Roubíček o zničené
trávě na louce svého bratra, tím více zdály se
mu ceny zboží v jeho krámu nepatrnějšími. Jeho
veselost zmizela a do večera přirazil na nitích.
Večer po zavření krámu sešel se v restauraci,
kam chodil denně, s majitelem elektrotechnického
závodu Hýskem a přikročil hned s utrápenou
tváří, uváživ zatím dalekosáhlé důsledky této
katastrofy, k líčení živelní pohromy ve
Chvaleticích.
„V Lišnově také potlouklo, mouka bude dražší,“
povzdechl pan Hýsek, a když v noci ležel na
posteli, líčil si v duchu tak živými barvami
důsledky neštěstí, že ráno po otevření krámu
uviděli kolemjdoucí, jak na žárovkách jsou nové
cedulky: Dříve 1,20 K, nyní 1,40 K.
Kromě toho, když si ráno přečetl Politiku,
přirazil pan Hýsek korunu na Bunzovovy aparáty a
na isolátory. V jeho domácnosti nemluvilo se o
ničem jiném než o velkých živelních pohromách, a
když paní Hýskova byla kupovat u řezníka,
stěžovala si, že bude mouka dražší.
Pan Fanta, řezník a uzenář, se zamyslil. „Když
bude mouka dražší, bude všechno dražší,“ řekl k
ženě. „Musíme od zítřka na vepřovém přirazit 20
h a na telecím 10 h.“
Chodila tam kupovat služka od domácích. Když
přišla domů a řekla paní domácí, že vepřové a
telecí jest dražší, poněvadž ve Chvaleticích a
Lišnově potlouklo, promluvila paní domácí se
svým manželem o všeobecné drahotě a pan domácí
umínil si, že přirazí na hořejší partaji 100 K.
Bylo to sděleno hořejší partaji, která měla syna
bezplatným kontoáristou v Brně a kterému
posílala měsíčně 50 K. Ubohý praktikant dostal
proto psaní, ve kterém mu otec píše, že mu
nemůže, poněvadž ve Chvaleticích a Lišnově
potlouklo a pan domácí na ně přirazil 100 K,
posílati více než 40 K měsíčně, poněvadž jest
též všechno dražší: maso, nitě, elektrické
žárovky a barchet -, aby tedy šetřil a hleděl s
tím vystačit.
Byla to skvostná logika. Ubohý praktikant však
nemohl vystačit se 40 K, sáhl na peníze svěřené
mu firmou, aby je odnesl na poštu, a když je
utratil s lehkými ženštinami ve Vídni, sáhl si
na život, a to jen proto, poněvadž v Lišnově a
Chvaleticích potlouklo.
Nežli však udála se tato tragedie, služka
domácích stěžovala si u kupce na dražší maso a
kupec přirazil na olejové sardinky a na
petrolej.
Kupec ten jmenoval se Křapáček a byl bratrem
známého velkoobchodníka s uhlím Bedřicha
Křapáčka, který hodlal rozmnožiti svůj personál
o jednu osobu. Tou měla být velice vzdělaná
vdova Žofie Pálková, která jsouc vystavena se
svými třemi malými dítkami velké bídě, ocitla se
na pokraji zoufalství a které vstupem do závodu
pana Křapáčka otvírala se při 60 K měsíčního
platu blažená budoucnost.
Pan Křapáček dozvěděv se však o oné katastrofě
živelní přirazil na uhlí dva krejcary a vzhledem
k očekávané drahotě propustil dva úředníky z
personálu a nepřijal velmi vzdělanou vdovu. Táž
upadla pak do rukou kuplířů a vedla lehký život,
její dítky postrádaly pečlivého dozoru a zpustly
úplně; dcera když dospěla, uškrtila novorozeně a
dva hoši jako výrostkové okradli pekařku. A to
všechno jedině proto, že v Lišnově a
Chvaleticích potlouklo.
Ke kupci Křapáčkovi chodil pro petrolej manžel
paní Kláry. Tato byla velice záletná žena, a
proto on umínil si, že ji a sebe poleje litrem
petroleje a zapálí. Vstoupil tedy do krámu s
lahví a tázal se, co stojí litr petroleje. Bylo
mu řečeno, že je dražší o 5 krejcarů. On však u
sebe těch 5 krejcarů neměl i šel si domů pro ně
a na cestě si tu věc rozvážil a místo litru
petroleje koupil ho jen za 6 krejcarů, což
stačilo k naplnění lampy, při jejímž světle
děkoval bohu, že nahodilým zdražením petroleje
byly zachráněny dva lidské životy. A proč?
Poněvadž v Lišnově a Chvaleticích potlouklo.
Rolníče, dej ruku na srdce a zvolej se mnou:
,,Co bůh řídí, dobře řídí!“ U kupce kupoval si v
tu dobu sardinky majitel závodu s automobily pan
Spáčil. „Sardinky jsou tedy dražší,“ zvolal s
údivem, když kontrolní pokladna ukazovala 1 K
místo 80 haléřů jako dříve. „Prosím, vašnosti, v
Lišnově a Chvaleticích potlouklo,“ pravil kupec,
„je strašná drahota a bída mezi lidem, ráčejí si
to přečíst v Politice.“
Druhého dne dostavil se hrabě Otto ku panu
Spáčilovi a velice se divil, že tento chce o 1
000 K více za automobil. Poněvadž však vzhledem
k živelním pohromám ve Chvaleticích a Lišnově
nemohl pan Spáčil slevit ani krejcaru, sešlo z
uzavření obchodu. Za dva dny nato automobil, o
který se jednalo, sám o sobě v garáži vybouchl a
znalci potvrdili, že by se tak bylo stalo hned
při 10 kilometrech, které by byl ujel hrabě Otto
na něm.
A tak kroupy zachránily život i hraběti Ottovi,
pozdějšímu velvyslanci v Petrohradě, který
vyjednal, že země císaře Františka u severního
pólu bude vždy ruským státem považována za
neutrální půdu.
Tímto slavným diplomatickým činem bylo Rakousko
postaveno v čelo velmocí a nabylo vlivu v celé
Evropě, takže ve Francii umístilo svou půjčku 30
miliard K na školství. Z Rakouska stal se tak
nejvzdělanější stát. A proč? Protože ve
Chvaleticích a Lišnově potlouklo. |
