Koření pro kravičky

Humoreska

Předmluva, ve které se autor omlouvá, že užil tak neestetického jména. Úkolem románu, povídky, žánru, humoresky jest dle mého mínění poučování čtenářů. V této humoresce čtenář nalezne vše, čeho jest mu třeba, aby se poučil.

KAPITOLA I,

ve které autor odůvodňuje zdrobnělý název „pro kravičky“.

Předně: Jest vskutku v dnešní literatuře hrozným zjevem, že mnozí spisovatelé neostýchají se proti všem estetickým a mravním zásadám lidské společnosti psáti tak, jak se věc skutečně jmenuje. Neostýchali by se tudíž tací nešlechetní pánové užiti v tomto případě názvu pro tuto práci „Koření pro krávy“. Jest hrozným pomyšlením, že by naše bodrá mládež mohla při čtení tohoto článku jedině na základě takového názvu svou čistou duši obohatiti novou nadávkou, o které by se domnívali, že by jí mohli použíti vůči komukoliv a kdekoliv, poněvadž toto ohyzdné slovo čtou vytištěné zcela beztrestně.

Za druhé: Jsme národem holubičím, pročež musíme ve všech podrobnostech zachovati svou jemnou povahu, nesmíme dáti průchod svým myšlenkám, a natož abychom dokonce veřejně tiskli slovo „kráva“.

Za třetí: Výrobce této neobyčejně vtipné humoresky nechce kaziti dojem slečnám, že by na venkově kraviček vůbec nebylo, že by bylo ... ne, nechci psáti tak, poněvadž se domnívám, ze bych tím urazil mnohé poetické duše.

Za čtvrté: V nadpisu cituje slova jedné zbožné farské kuchařky, která když přicházela do města nakupovat toto koření, zavedla s příručím Francem takovýto hovor:

Příručí Franc: „Račte si přát, milostivá slečno?“

Ona: „Přeji si,“ zardívá se, „nevím ani, jak to mám říct. Buďte tak laskav, pane, přála bych si koření. Ne, věřte, jest to hrozné. Přála bych si koření pro. . .“ nové zardění, „pro kravičky.“ S velkou ostýchavostí ukládá balíčky tohoto koření do své příruční kabely. Tato nábožná stará slečna byla jednou z té dlouhé řady příčin, které mne vlastně nadchly, abych vše, co o tomto koření vím, napsal.

KAPITOLA II,

ve které se vlastně vypravuje. Sedláci z okolí přicházeli do města do našeho krámu, aby si nakoupili větší zásoby tohoto koření, které bylo tak výborné, že hovězí dobytek, pardon, býložravci, byli silní a tuční, zkrátka že šlo jim k duhu. Konkurenti našeho šéfa, kterému mimochodem řečeno toto koření vynášelo tolik, že mohl si koupiti dům, tvrdili sice, že vlastní příčina dobrého stavu oněch býložravců jsou výtečná pastviska, louky s dobrou, výživnou travou, ale což na tom. Bodří rolníci jedině v tomto koření shledávali základ dobrého stavu svého dobytka.

Koření toto bylo úplně neškodné, poněvadž skládalo se z otrub pokropených puškvorcovou silicí. Pravím ještě jednou, že bylo úplně neškodné, neboť když jednou stará Rozsívalová za Klatiňany omylem uvařila z něho starému Kratinovi z obecní pastoušky kaši, Kratina říkal, že dosud nikdy něco tak dobrého nejedl, a prosil Rozsívalovou, aby mu příště uvařila opět kaši s takovou puškvorcovou vůní. A od té doby rozšířila se sláva tohoto koření v Klatiňanech, v Pošicích, Stoupově a jinde, neboť starý Kratina shledával od té doby, kdy z něho v pastoušce kaši jedl, že by mohlo být dobré proti bolení zubů. Jest podivuhodno, jakým způsobem k tomuto názoru přišel, neboť ani on, ani stará Rozsívalová zubů neměli.

Od té doby při bolení zubů používali v okolních vesnicích vně i zevně tohoto koření, ba dokonce jejich vynalézavost šla tak daleko, že odvážili se používati ho i k léčení proti různým chorobám, jako například proti kašli, rýmě, záduše, zácpě a podobně.

Starosta z Čimic zlámal si jednou při orání ruku a jest dosud pevně přesvědčen, kdyby nebylo tohoto koření, že dodnes by mu kost nebyla srostla.

Přikládal ho prostě na zlámaninu.

Vojtěch Baráček z Klenovic napsal do svého kalendáře tyto pro potomstvo velmi důležité poznámky:

4 . máje spadl nám s palandy kluk, rozbil si hlavu, přikládali jsme mu koření a uzdravil se. Máma kašlala, pila z koření odvar a už nekašle.

8 . srpna pil jsem pivo u žida Michálka se sousedem, oba jsme dostali průjem. Koření pomohlo.

9 . září jel jsem do města pro deset balíčků koření. Tetce bylo špatně.

Podobným způsobem vyskytují se i v jiných kalendářích různá data týkající se tohoto koření, jeho účinku a návodu k používání, data pozoruhodná, ba i v soukromé korespondenci vyskytovalo se jméno „koření pro krávy“, spojené s různými dodatky, jako například uvedu jen výňatek z dopisu Lumečka, rolníka v Pošicích, k Roužkovi do Stoupova: „Co se tejče toho dobytku, musím říct, že jsem mu koupil dost toho koření, kráva Lyska dostala tele po tom koření úplně šťastně a vono se teď všeobecně u nás užívá.“

Sláva páně Roužkova, materialisty, rozšířila se tou měrou, že pokusná stanice pro chov žírného dobytka jmenovala jej svým čestným členem, ba dokonce vyskytli se i lidé, kteří zasílali panu Roužkovi vřelé děkovací listy, jež on potom ve svých inzerátech otiskoval. Každého čtenáře listu musilo překvapiti, když četl v inzerátu páně Roužkově tento děkovací přípis:

Ctěný pane!

Spotřeboval jsem už všechny balíčky Vašeho výtečného koření. Račte zaslati obratem pošty nových deset balíčků. Buďte ubezpečen, že Vás svým známým vřele doporučím.“

Baron Eichtel z Eichtelu

Jiný děkovací dopis zněl:

Vyzkoušeli jsme podivuhodné účinky Vašeho výtečného koření.
Prosíme o novou zásilku.

Správa arcibiskupské komory

Tyto dopisy byly příčinou, že místní list ve svém fejetonu nazval vtipným způsobem pana Roužka „králem koření“ a že mladý učitel Jindra do téhož listu napsal pochvalnou báseň o obdivuhodných účincích tohoto koření, báseň v každém směru dokonalou, skvostnou v líčení podrobností, takže mnozí byli přesvědčeni, že čerpal z vlastní své zkušenosti, a starosta poklepal mu na rameno, při kterémžto klepání podotkl: „Vy jste pravý muž!“ -

Tak se ocitl pan Roužek na vrcholu slávy.

Na vrcholu té slávy, která byla založena na otrubách politých puškvorcovou silicí.

„Udělal mnoho pro okres; zachoval nám sta a sta, tisíce a tisíce peněz, které získali jsme prodejem dobytka, vychovaného v zásadách, pardon, v koření páně Roužkově.“

Tuto krátkou řeč pronesl okresní hejtman při příležitosti oslavy padesátiletého trvání obchodního domu páně Roužkova.

Byl to krásný den.

Školní dítky zapěly sborem: „Jen pokračuj a přitom buď nám zdráv!“ A na oslavu toho dne uspořádal pan Roužek jakousi bezplatnou tombolu, která záležela v tom, že házely se na náměstí mezi lid malé balíčky zázračného koření a zároveň brožury pojednávající o jeho účincích.

Byl to den nezapomenutelných dojmů, den, který měl pro pana Roužka velký význam, neboť pod dojmem této oslavy byl za čtrnáct dní nato zvolen pan Roužek starostou města, což jest vůbec nejvyšší hodností, jakou mu mohli udělit.

A pak přišel dobytčí mor . . .

Hovězí dobytek umíral. „Jestli takhle to bude dále řádit,“ řekl starosta v Klenovicích okresnímu zvěrolékaři, „celé dědiny nám vymrou. Stáje, kde dříve tak bývalo živo, byly opuštěny.“ „A co koření? Proč nepomáhá?“ bylo v těch dnech slyšeti po venkově. Politický klub pro zájmy rolnictva svolal schůzi do městského hostince, po které byla Roužkovi vytlučena všechna okna.

„Ať se poděkuje!“ ozvalo se ulicí. Ve městě byla pravá revoluce.

„Neukazuj se u okna, darebáku!“ křičeli lidé před obchodním domem pana Roužka. A pan Roužek použil toho pokynu, neboť respektoval většinu.

„Ať se poděkuje!“ říkalo se o něm i v městské radě mezi radními, a tak náhle se stalo, že sláva pana Roužka klesala a klesala, až klesla úplně.

A potom též klesal i dům páně Roužkův, klesala jeho vážnost, zkrátka pan Roužek klesal celý, jak byl, se svým domem, se svým kořením i s příručími.

Koření nikdo nekupoval. . . Mor zuřil dále mezi dobytkem . . .

V materiálním obchodě pana Roužka neobjevovala se již ostýchavá kuchařka z fary. Již nemizely zásoby balíčků s kořením z regálů . . . Zkrátka koření nekupoval nikdo.

KAPITOLA III,

kterou to končí: - - - - - - - - - - - - -

Až po letech objevil se v drogerii pana Roužka pán, který skoupil celou zásobu zanedbávaného koření a dal je odvézti.

A za nějaký čas objevil se úvodník v jednom krajinském listu, ve kterém bylo mezi jiným psáno:

„Jakých zbraní užívají dnes protivníci našeho kandidáta, aby ho učinili nemožným a aby nebyl zvolen za poslance, charakterizuje toto faktum:

Po našem venkově potloukají se lidé, kteří rozdávají mezi naše voliče balíčky koření pro krávy s tištěným prohlášením, že náš kandidát sám tohoto koření v rodině používá. Redakce jest zmocněna ...“ atd.

Koření pro kravičky mělo konečně za účel učiniti politického odpůrce nemožným.

Tím tato historie končí.