Ku článku p. Špunta uveřejněnému v čísle 320 pod názvem Vánoční povídka v rubrice „Veselý koutek“ v Českém slově v neděli.

Vím velice dobře, jak se tiskové opravy přijímají. Každý lump, který něco vyvedl, osmělí se dát opravu do novin, neboť všechny lumpy chrání paragraf 19 tiskového zákona, který ovšem chrání i lidi úplně nevinné, mezi kterými však darebáci převládají. Z těchto důvodů zasílám i já na základě paragrafu 19 tuto opravu a prosím ctěnou redakci, aby ji laskavě uveřejnila pod následky stíhání slavným zemským soudem, tiskové oddělení číslo 82.

Jest pravdou, že jsem psával kdysi vánoční povídky, ale není pravdou, že bych byl následkem své povídky usmrtil redaktora časopisu Tchýně.

Dále jest pravdou, že jsem s redaktorem Tchýně vůbec nemluvil, nýbrž jest pravdou, že jsem ho prostě požádal, aby mně dal 20 K zálohy na mou nejnovější vánoční povídku.

Není dále pravdou, že jsem tuto vánoční povídku psal jen o strašidle smíchovském i košířském, nýbrž jest zjištěný fakt, že drže se v tendencích Kosmáka psal jsem z čistě náboženského přesvědčení o strašidlech vůbec.

Podotýkám, že redaktor Tchýně nebyl ihned mrtev nebo bleskem zasažen, nýbrž že se trápil ještě po dvě hodiny, až byl doražen Quido Maria Vyskočilem, který umírajícímu vtiskl do ruky svou nejnovější vánoční povídku ne o jedné, nýbrž o osmi chudých ženách.

Podotýkám dále, že jsem neprohodil nic zádumčivého při této tragédii, nýbrž že jsem přistoupil velice vesele k redaktorovi Tchýně a s úsměvem kromě zálohy požádal jsem ho o cigaretu.

Dále není pravdou, že jsem o jeho smrti napsal krásnou lokálku, prostě z toho důvodu, že o mrtvých se může mluvit jen dobře.

Podotýkám dále, že pokud se týče vánočních povídek, považoval jsem je již dávno za blbost, a jestli jsem se tak dalece k této blbosti snížil, ze učinil jsem tak jen z důvodů finančních, jako všichni spisovatelé vánočních povídek.