Lidokupec amsterodamský |
|
|
|
Když jsem nemohl nijak prospět českému národu, usmyslil jsem si, že jej budu poučovat. Za tím účelem získal jsem výborného člověka, který byl již třikráte zavřen na Pankráci pro různé loupeže a měl fantazii tak výbornou, že byla k pohledání. Kromě toho byl zběhlý v péře tak dalece, že mohl svým myšlenkám vtisknout určitou formu, aniž by to unavovalo dalšího mého spolupracovníka, jemuž zase chyběly originální myšlenky, který však podaná témata i načrtnuté případy dovedl zpracovat velmi svižně, obratně a poutavě. Porokovav s nimi, oznámil jsem oběma váženým spolupracovníkům, že je mým úmyslem založit nakladatelskou firmu, která by poskytla českému obecenstvu poutavou četbu. Vypracoval jsem tedy s oběma smlouvu, v níž se zavázali, že mně za obvyklý honorář za arch dodají poutavý román do pěti měsíců. Za pět měsíců byl také vydán v mém nakladatelství první sešit díla Lidokupec amsterodamský čili Tajemná vražda v Černé sluji neboli Krčma U krvavého biskupa. Román vycházel po čtyři roky v týdenních sešitech po 80 hal., takže vyšlo celkem 208 sešitů ve váze 18 kg. Jaké oblibě se těšil, dosvědčuje nejlépe případ obchodnice potravinami Vozábové, který tuto podávám. František Holan, nádeník, měl dvanáct dětí a čekal právě třinácté, když mu kolportér donesl první sešit Lidokupce amsterodamského čili Tajemná vražda v Černé sluji neboli Krčma U krvavého biskupa. Očekávaje s napětím nový přírůstek do rodiny, měl Holan dlouhou chvíli, proto jal se číst pro ukrácení nudy dychtivě tento první sešit. Četl stále s větším a větším zájmem. Začínalo to velmi krásně: "V Amsterodamě u přístavu v zastrčené ulíci, kde zmizí do roka ve vodě průplavu sta cizinců beze stopy, je malá hospoda a v té lze obdržeti hostinské pokoje. Ovšem, do nápojů se přimíchává hostům, kteří chtějí zde přespati, prášek pro uspání a potom ... potom zmizí postel s hostem v propadlišti a ve sklepení. Úder, strašný, tlumený výkřik ... Vedle hospody je řeznický krám. Tam prodávají a vysekávají tak levné maso, že v krámě je stále plno kupců. Maso má zvláštní příchuť - vždyť tam vysekávají maso lidské! Chápete, jak se to dělá? Ve sklepě porážejí uspané nocležníky ranou sekyry, vyvrhnou je, rozsekají a dopraví přes noc lidské maso do řeznického krámu. Robert Klega však vyvázl odtud způsobem nadpřirozeným ... " To byla poslední věta v sešitě. Od té doby odebíral nádeník Holan Lidokupce amsterodamského. Osmdesát haléřů týdně činilo mu však velké obtíže při třinácti dětech. Proto posílal své nejmladší děti střídavě vždy v sobotu na žebrotu a za vyžebraný obnos odebíral dále Lidokupce amsterodamského a kochal se v podrobném líčení těch vražd, které byly tak důmyslně sestaveny, že sešit vždy končil počátkem zabíjení a oběť dobili a utloukli teprve na počátku dalšího sešitu, ve kterém ke konci chytili náčelníka bandy, který v předposlední větě už se také spustil z vězení po hromosvodu a skočil přes zeď, když vtom, zasažen kulí dozorce, klesl, aby se vzchopil k útěku na počátku nového sešitu, a ve člunu za bouře, kdy vesla mu vítr oderval z ruky, setkal se s tlupou podloudníků v poslední větě sešitu, kde poznává v náčelníku bývalou milenku, svedenou hrabětem de Galois. A tak to pokračovalo. Dějiny krčmy U krvavého biskupa líčeny přes půl roku, kdy v sešitech marně pátralo vojsko a četnictvo po stínu "krvavého biskupa". Čtyři roky tak uběhly v horlívém čtení Lidokupce amsterodamského, nádeník Holan proplakal celé noci nad osudem uprchlé princezny de Galois, nevlastní sestry vůdce podloudníků, převlečené to svedené milenky náčelníka bandy, kterému právě vojsko obklopilo černou sluj a který ve vodopádu uplaval nebezpečí. Když dočetl poslední sešit 208, vydav za Lidokupce amsterodamského celkem 166 K 40 h, proplakal jednu celou noc, a když si vzpomněl na smutný konec náčelníka bandy, jehož v posledním sešitě oběsili, puklo mu srdce z lítosti a zanechal vdovu s třinácti dětmi úplně bez prostředků. Vdova po pohřbu prodala všech 208 sešitů protější obchodnici potravinami, Vozábové, za 1 K 40 h, to jest 18 kg papíru na uzenky a podobné po 8 h za 1 kg. Paní Vozábova byla hodná žena, která měla dvojí druh zákazníků: jedni brali za hotové, a druzí na knížku. Ke všem se chovala vlídně, jedině paničkám, které braly za hotové, říkala "milostpaní" a "rucelíbám", kdežto druhé třídě prostě jen "Přejete si, paní?" a "Má úcta!" Jiných rozdílů nebylo. Tato počestná paní, koupivši od vdovy Holanové 208 sešitů Lidokupce amsterodamského, dala si odnést papír do bytu, a když zavřela krám, umínila si, že nařeže ze sešitů čtvrtky na kornouty. Vzala tedy první sešit a chystala se k dílu, když do oka jí padla tučná písmena: "Ha, oni prodávají v řeznickém krámu maso z poražených lidí!" Pokrčila rameny, odložila nůž a počala se informovat o nezvyklém odvětví prodeje masa. Od té doby zvážněla. Druhý den přečetla druhý sešit, třetí a čtvrtý, průměrně tři denně, a tak uplynulo devadesát dní, než přečetla všech 208 sešitů. Od sešitu 108. do 208. přestala si hledět svého zevnějšku a nepřevlékala se.
Devadesátého dne obdržely pak od ní její
nejlepší odběratelky, které kupovaly za hotové,
lístek tohoto obsahu. "Milostivá paní, líbějí
dnes večer dostaviti se do mého bytu, mám pro
nich velkou novinu!" |
 |
|
|