|
Nechť za zlé se mně nevykládá,
že v řemeslo se pletu pánům,
jež ctím a jichž si vážím také
jak dobrý občan, což jest ctností,
kdy mnozí mluví neuctivě
o všem, co mně se svatým jeví,
což občanskou jest ctností věru,
když množí se ty zjevy špatné,
že ministerstvo považují . . .
ne, neřeknu to slovo ani.
Svět špatný je i lidi na něm,
dnes neváží si vrchnosti víc,
dnes vrchnost světská a též kněžská,
ta za terč vtipům slouží mnohým,
jež slzu v oči vloudí jistě,
kdo není dosud zkažen zcela.
A financí pak ministerstvo,
to ústrků snad snáší nejvíc,
to proklíná snad kdekdo vůbec
a hanu kydá na ty pány,
neb lotr taký zapomíná,
že od Boha jest vrchnost dána
nám lidem, bychom nezbujněli
a navzájem se nepobili.
A vrchnost drží ruce svoje
nad námi, a tak pěkně, hezky
se žije nám. Leč špatní lidé,
i když se nejlíp mají dneska,
jen dovedou dál kydat hanu
a ministerstvo považují. . .
ne, neřeknu to slovo ani.
Pak ovšem není přece divu,
že prázdná místa listy jeví,
jež cenzor škrtá v hněvu svatém,
že leckdys ani nezůstane
z celého článku nic než nápis.
A dobře tak, neb co tam psáno,
to kazí lidi dobré vůle.
Ta litera pak lotry dělá
z pořádných lidí za okamžik,
neb jen to přečtou a už nechtí
zaplatit ani nejnutnější daně.
A jaký život bez daní je?
Tu každý by hned zpyšněl, věru,
stal by se z něho fláma také,
bez daně žil by, a též v Boha
by přestal věřit, neboť jistě
pro radovánky čas by neměl
na Boha myslet, hojnost maje
těch peněz, které dneska dává
ne státu, by stát mohl klidně
zřít do budoucna, nemusel se
tu dlužit tam, tu dlužit tady.
Daně jsou tedy požehnáním,
a božím k tomu, věřte, lidé,
neb pracovat tu člověk musí,
by zaplatit moh svoje daně,
kdo pracuje však, nemá času
na radovánky, požitkářství,
jež ničí lidi v mladém věku
a nevěrce jež tvoří z lidí.
Jsou daně ctnosti, dobra září,
jsou nutným dobrem všude v světě
a podporují heslo krásné:
„ó modli se, ó pracuj, lide,“
jak latiníci říkali již dávno:
„plať také daně, modli se a pracuj!“
Nechť za zlé se mně nevykládá,
že podávám zde rad též řadu,
jak finance lze zlepšit říše,
neb vidím, že co na programu
se ve finančním ministerstvu
dnes nachází, je příliš slabé.
Co luxusních dnes lidé nosí
předmětů, ó prosím, uvažujte,
punčochy přece není třeba
snad nosit, onuce když stačí.
Tu na punčochy daň je třeba
hned uvalit, tak pomoct říši.
Dřív v pravěku se nenosily gatě,
a lidé byli také živi zdárně.
Nuž na gatě daň uvaliti třeba,
gatěmi bude pomoženo říši.
Tak pomalu lze pokračovat dále,
kdo košili dřív nosil kdysi?
Nuž, na košile uvalte nám daně,
košilí bude pomoženo říši.
Tak pomalu lze svléknout lidi,
z nahoty také uvaliti daně,
nechť za zlé se mně řeč má nepokládá,
naháči bude pomoženo říši.
Nechť za zlé se mně nevykládá,
že v řemeslo se pletu pánům,
jež ctím a jichž si vážím také
jako dobrý občan, což jest ctností . . . |
