|
Nebyl jsem ještě dlouho redaktorem jistého
krajinského listu na menším městě, když přišel
ke mně člen městské rady, která ročně
poskytovala listu podporu 500 K, pan Struška,
zámečník a obchodník.
„Nesu, pane redaktore,“ řekl sladce, „malou a
slušnou polemičku proti tomu lumpovi kováři
Kezlovi. Chlap píše v Našich ohlasech, že prý
neumím spravovat hospodářské stroje, že jsem
opilec, že kupuju učedníky od něho, aby mne něco
naučili a že ví dobře, ke komu to chodím do
předměstí Žabáku.“
Na Naše ohlasy to bylo ještě slabé, neboť
Ohlasy, list konkurenční, měly za redaktora
známého hostinského rváče Wackerta, který byl už
jednou vyšetřován pro zločin zabití. Nemohli mu
však nic dokázat. Naše ohlasy byly tedy obávané
kvůli redaktorovi. Nikdo neodvážil se ho
žalovat, poněvadž se bál o svůj život.
„Polemička je velmi slušná,“ pokračoval pan
Struška, „proto prosím, pane redaktore, byste ji
laskavě udělal trochu silnější. Napsal jsem to
ve vinárně, byl tam koželuh Semanský, který má
také pifku na toho lumpa Kezla, pak mistr
zednický Jurnikl. Ten si má s tou ohavou Kezlem
také něco vypořádat a tak jsme tu polemičku dali
dohromady. Ten věděl něco na něho, ten také a
tak jsem to napsal. Není to velké a slušné...
Četl: „Nechtěl jsem vůbec na vaši sprostotu
odpovídat, poněvadž mám zásadu, že se podobným
individuím, jako jste vy, vyhýbám na sto kroků,
ale přece vám, pane Kezle, povím jednu věc. Vy
říkáte, že neumím opravovat hospodářské stroje.
Tuto ničemnou lež může pronést jen tvor, který
má již na čele napsáno, že je bídný lhář. Nejsem
z těch, kteří se rozčilují nad každou
sprostotou, ale nemohu opomenout říci vám, vy
chytráku, že nevypiji třicet sklenic za den jako
vy, že nesedím u Popprů v kořalně jako vy, kde
pijete denně za dvacet krejcarů žitnou, že
nemusím, ubožáku, lákat vaše učedníky, poněvadž
vaši učedníci umějí stejně tolik co vy, totiž
nic. A pak to vaše tvrzení, že víte, vy prolhaný
člověče, kam chodím do předměstí Žabáku! Chodím
jistě jen procházkou kolem domů, do kterých vy
vcházíte ku všeobecnému pohoršení, kde zůstáváte
dlužen a odkud vás již kolikrát úplně zpitého
vystrčili, poněvadž jste chtěl podpálit nějakou
skříň. Vaše mravnost je na holičkách, pane
Kezle. Když jste přišel do našeho města, svítil
jste nohavicemi, lidé říkají, že vás sem
přivedli šupem, vy mravokárče. Pak přišel dotaz
na obec, zdali víme, že prý jste nebezpečný
veřejné mravnosti, vy chytráku. Tím prozatím
končím, moudrý muži a příště raději za to, co
dal jste v Našich ohlasech za to vaše bídné a
sprosté zasláno, kupte si mýdlo a umejte se
jednou pořádně za dvacet let, aby s vámi mohli
lidi aspoň z dálky mluvit.“
„Viďte,“ řekl důvěřivě pan Struška, „že to není
příliš silné. Nemám rád neslušné výpady. Co je
pravda, to je pravda. Jen to dejte vysázet jako
zasláno hodně tučně a udělejte to trochu
silnější. Ostatně sem přijde pan Semanský, ten
vám to doplní.“
Odešel a já zůstal sám s tím hrozným zaslánem.
Ale ne dlouho. Netrvalo to ani deset minut,
vstoupil do redakce koželuh pan Semanský.
Potřásl mně ruku, vytáhl z kapsy papír a řekl:
„Tedy už zde byl přítel Struška?“
„Ano!“
„Já jenom doplňuji, co přítel napsal. Ptal jsem
se ženy, co ví na Kezla a co se o něm povídá,
neboť víme, pane redaktore, já mám s ním také
něco vyřídit. Jednou jsme se pohádali u karet.
Nepřiznal barvu. Tak jsem to všechno na něho
pěkně sepsal, to se také dobře hodí do toho
zaslána. Je to slušné, ale přísné. Pravda musí
ven jako olej na moře. Tedy tohle vím o tom
chlapovi.“
Četl toho celou stranu. Šel jednou k přijímání a
na cestě snědl prasečí lalůček s křenem. Zabil
ve sklepě učedníka a nemohli mu nic dokázat,
poněvadž ten učedník prý zemřel na neštovice.
Okradl slepého kolovrátkáře, hrábl mu do
krejcarů v čepici. Chodí do řeznického krámu,
když je nejvíc lidí, vezme maso a ještě říká:
„Tak mně dejte na tu zlatku nazpátek,“ ačkoliv
přišel bez krejcaru do krámu.
„A ještě něco?“
„Nepovažuje pana děkana. To by bylo asi tak
všechno, co na něho vím od lidí. Tím tedy to
zasláno doplňte. My jsme si v té vinárně řekli,
že ta polemička musí být přísná, ale slušná.
Ještě sem přijde pan Jurnikl, ten šel po městě
vyzvídat, jestli se nic neví proti tomu lumpovi,
že bude v radničním listě.“
Pan Jurnikl přinesl také některé doplňky k
zaslánu. Také tak slušné jako přecházející a
podobně přísné. „To jsem se vám naběhal po městě
po známých, co mají pifku na toho lotra, ale
nesu zato plno materiálu proti němu.“
Opravdu. Nad očekávání. Má čtyři nemanželské
děti v Podivíně, osm ve Křinci-Tělíně, pět v
Bavořích. Zběhl od vojska. Utrápil nebožku ženu.
Otrávil tchána polévkou z muchomůrek. Když beze
stopy zmizela před léty z předměstí Žabáku žena
truhláře Maličkého, nebyl ten celý den doma a
byl prý po návratu rozčílen. Přepadl v lese
babku, když sbírala roští. Jí s celou rodinou
psy. Pak to nejhorší nakonec. Nepozdravuje pana
starostu.
„Chlap musí vidět, že se o něm všechno ví,“
pravil na rozchodu p. Jurnikl, „ostatně můj
dobrý známý, hostinský Řezníček od Trojhranu,
vám přijde ten materiál doplnit.“
Odešel a nechal mne zaraženého. Za chvíli
objevil se pan Řezníček, usmívaje se již
zdaleka: „To je veselo, pane redaktore, celé
město je na nohou. Také to tomu lumpovi Kezlovi
přeji. Prý dávám špatnou míru, že tedy budou
chodit pro pivo ke Gráfnetrům naproti, víte, na
ty patoky. Mám to zde všechno proti němu
napsáno.“
Byly to přísné věci. Přísahal křivě. Zmizeli mu
tři učedníci po vyučení. Děti mučí a ženě pálí
ruce v plotně. Hraje falešně karty. Uráží
okresního hejtmana. „Můj soused, penzista Talma,
ten ví také něco na něho, jen se ještě optá ve
Vodní ulici, kde dřív bydlel ten darebák,“
loučil se se mnou pan Řezníček, „je tu co
nevidět.“
Díval jsem se zatím zničeně na náměstí, kde jsem
viděl před policejní strážnicí rušný život.
Čtyři městští strážníci vyšli odtamtud a
následováni houfem zvědavců odcházeli vážně do
vedlejší ulice.
Do dveří vrazil vtom kupec zezdola. „Jste živ?“
volal již ve dveřích, „sláva bohu, tak přece to
není pravda, co se povídá ve městě, že prý jste
chtěl dát nějakou nevinnou polemičku do novin
proti kováři Kezlovi, on prý se to dověděl a
podřezal vás v bytě a rozpáral vám břicho...“
Hluk před domem přerušil jeho slova. Oknem viděl
jsem, jak z jedné strany před dům naší redakce
nesli obecní zřízenci umrlčí truhlu, určenou pro
mne a z druhé strany vlekli na strážnici čtyři
obecní strážníci lotra Kezla... |
