|
Rozhodnutím obecního zastupitelstva bylo divadlo
zadáno ve správu Spojeného družstva na dobu do
konce června 1914. Výboři toho družstva, stejně
jako členové, kteří zaplatili podíl 500 K, mohou
chodit do zákulisí, aby pozorovali, prohlíželi,
pochválili ženské síly, zkrátka pečují o rozkvět
divadla.
Výboři pak bdí přísným okem nad provedením hry a
propouštějí libovolně z personálu, pakli se jim
nezamlouvá. Že tak činí zajisté jen kvůli
rozkvětu divadla, a nikoliv snad jen z
chvilkového rozmaru, jest jisto.
Jich péče o řádné provedení her jest
bezpříkladná.
Když hrál na Vinohradech pohostinsky Slovinec
Naval, tu v jedné své úloze chtěl vyjádřit se
též česky, tedy efekt, který obecenstvo rádo
přijme.
Má mezi jiným vystoupit s rozžatou svítilnou, a
to tak, jak komická situace měla vystihnout, aby
svítilnu upustil. Tázal se, co má při tom říci,
a poradili mu, aby zvolal: „U čerta, to to
pálí!“ Dobře, zpívá slovinsky, drží svítilnu a
zvolá česky, upouštěje ji na zem: „U čerta, to
to pálí!“
Sotva to dořekl, jeden z pánů ze správního
výboru vyletěl a běžel do zákulisí, dal si
zavolat rekvizitáře a na toho se obořil:
„Člověče, co jste to vyved, proč jste svítilnu
neobalil, aby se pan Naval nespálil, taková
ostuda, to má náš host k lepšímu, že se obětuje
- jste okamžitě propuštěn.“
Vysvětlilo se to a rekvizitář byl propuštěn až
po výpovědní lhůtě a ne ihned.
Členům správního výboru neujde ničeho, a že
panuje v divadle přísná kázeň, to jest zásluhou
člena výboru policejního lékaře Fr. Pečírka.
Toť obdivuhodný talent. Jeden den prohlíží
prostitutky při vizitě a druhý den neúnavně
pustí se do zápasu s uměním.
Sedí ve výborovně a najednou zvolá na sluhu: „Ať
sem jde kapelník Zuna.“
„Vy jste,“ povídá k němu, „nastudoval s lidmi
operetu na pozítří, a víte co, bude ji dirigovat
Piskáček a dáme ho na plakáty.“
Tenkrát to trvalo půl hodiny, než mu Piskáček a
Zuna vymluvili tento jeho originelní nápad a
konečně přesvědčili, že to by bylo totéž, jako
kdyby někdo napsal román a druhý se naň
podepsal.
Ale jest chvalitebné od p. dr. Pečírky, že si
všímá umění, které jest osvěžující sprchou v
nudě všedního života. Pro umění mají pochopení
všichni členové správního výboru, jak svědčí
tento případ.
Dávána byla opereta, jejíž hudební část
vyznamenávala se malým obsazením orchestru, to
znamená, že orchestr není úplně obsazen, nýbrž
skladatel uchýlil se k vynechání jednotlivců z
orchestru prostě z toho důvodu, že nepotřeboval
„velký doprovod“.
První jednání odbylo se hladce, jen v lóži bylo
vidět jednoho člena správního výboru, jak se
zachmuřeně dívá do orchestru a v přestávce
rychle vybíhá z lóže. Za jevištěm vyhledal
kapelníka a spustil: „Pane kapelníku, tohle už
přestává všechno, vy asi tady dohrajete, proč
jste nehlásil, že scházejí lidi v orchestru? My
je platíme a oni nepřijdou a nechají nás na
holičkách a vy to kryjete. Nikomu ani slova
neřeknete, a přece je vidět, že jsou prázdné
pulty.“
„Dovolte, to je malé obsazení orchestrální.“ „A
to bych se podíval, abyste dělal, co chcete. My
vám platíme lidi, tak musí hrát všichni a vy je
nesmíte chránit.“
„Ale to malé obsazení si přeje autor, skladatel,
pane rado!“
Člen správního výboru se zarazil. „To nevadí,“
řekl po chvíli, „pro tentokrát vám to odpouštím,
ale příště chci, aby i při ,malém obsazení’ byli
všichni v orchestru, aby byly pulty plné. Hrát
nemusí, ale můžou dělat, že hrajou, musím je
vidět, že tam jsou, jinak bychom jim museli dát
výpověď.“
Všímají-li si tedy někteří pánové ze správního
výboru více umělecké stránky divadelní, jsou
jiní, kteří všímají si technické stránky.
V opeře Madame Butterfly setmělým večerem
poletují světlušky. Jest to velmi hezké a
jednoduché. Světelné body mihotavé pouští se na
gázovou stěnu v pozadí.
Po představení bylo vidět jednoho člena správní
rady, který za jevištěm pídil se po tom, kdo
dělal světlušky. Když byl poukázán na
elektrotechnický personál, pravil k němu: „Ale
pánové, to jste nemohli koupit víc těch
světlušek? Opera se dala poslouchat, ale těch
světlušek bylo málo, moc málo, pánové. To kazilo
celý dojem.“
Z toho všeho je vidět, jak pilně pracují členové
správního výboru, jak snaží se obecenstvu co
nejvíce vyhověti a jak drží ruku nad celou
režií, třebas by na první pohled se zdálo, že se
chtí blamovat.
A právě proto, že se pilně ze všech sil starají
o pořádek v divadle, těšíme se všichni, že po
roce 1914, až vyprší lhůta, Městské divadlo na
Královských Vinohradech bude i nadále uchováno v
rukou těch, kteří dobře chápou, co jest to
umění, jak v několika případech jsme načrtli.
A jsem přesvědčen, že i po roce 1914 povšimne si
některý z šestnácti členů správního výboru, když
bude malé obsazení v orchestru, že tam schází
několik členů, a opět jiný bude chtít kupovat
světlušky.
Jen jednu věc postrádám v tom celém velkém
řetězu neúnavných uměleckých snah členů
správního výboru, a to, že nikdo z nich
neprotestoval proti tomu, že hra spisovatele
Krejčího Půlnoc hraje se jen do čtvrt na
jedenáct.
Upozorňuji na to v naději, že v příští schůzi
správního výboru družstva aspoň jeden z členů
vystoupí s dotazem, proč konec Půlnoci není o
dvanácté hodině. |
