Mezinárodní a česká situace

(Dopis z Prahy)
 

Velectěný příteli, občane redaktore Pelante!

Dopis tento píši Vám ve slavných dnech odhalení pomníku Palackého a za neobyčejného sběhu různých světodějných událostí. Račte dobře uvážit mezinárodní politickou situaci a bude-li dopis tento mešuges, vinna bude na tom jedině ona okolnost výše zmíněná, která z lidí i částečně duševně zdravých činí úplné pomatence.

V Albánii totiž se vzbouřilo turecké vojsko, obyvatelé ostrova Naxu a jiných malých pitomých ostrovů v moři tuším Středozemním prohlásili, že více nebudou platit daně Turecku, nýbrž Řecku. (Příslušníci Řecka platí totiž menší daně než příslušníci Turecka.) Zeppelinova vzducholoď Schwaben shořela úplně a po strašném výbuchu ve Wellersdorfu bude definitivně zakázáno vojenskými úřady kouřit při přesypávání střelného prachu a automobily budou dle nejnovějšího výnosu ministerstva vojenství vjíždět do pracháren vždy dva: jeden automobil pro náklad prachu a druhý, který pojede za ním, bude automobil záchranného sboru. Šoféři budou opatřeni padáky.

Ale toto není ještě vše. Poblíže všech rakouských pracháren poslední dobou zakupuje jistá americká firma pozemky. Věc jest dosud velmi tajemná a mluví se o neobyčejném vynálezu, o zvláštních strojích, jimiž bude využitkována výbušná síla, vycházející z rakouských pracháren; jeden takový výbuch, jehož síla bude ve zvláštních strojích akumulována, má prý stačit k osvětlování na vzdálenost 4000 anglických mil po dobu asi devíti měsíců, než se přijde zas na něco nového. Tím by bylo prozatím využitkování atmosférické elektřiny předčasným.

Ale dějí se horší věci:

Na Kubě se vzbouřili černoši. A v černošské republice Libérii se vzbouřili běloši, pak se tam ještě někde vzbouřili mulati, odkryto bylo chystané vzbouření Indiánů jihoamerických pod heslem „Amerika Indiánům“, což není nic jiného než Indiánské státní právo.

Bývalý president Roosevelt cpe se nyní denně melasou, aby dohonil v tloušťce svého protivníka presidenta Tafta, neboť kdo bude těžší, ten bude zvolen. Čína odmítla oficielně půjčku 30 miliónů (já nevím jestli krejcarů nebo taelů - já bych Číňanům, pokud se mne týče, ani haléř nepůjčil), černoši v útulné středoafrické vísce Bolipotu sežrali německého guvernéra i s botama a s řádem Viléma II. a dle Národní politiky chytli v Labi štiku vážící 80 kg; týž přítel Národní politiky píše, že na Ohři chytil malého cejna dlouhého 1 m 80 cm. Na závodech boxerských v Praze vyrazil český zápasník Hoyer jednomu australskému divochovi osm posledních zubů a byl představen místodržitelskému vicepresidentovi rytíři Vojáčkovi. (Pisateli těchto řádků vyrazil pan Hoyer rovněž dva zuby, nemýlím-li se, takzvané kančí.) Na Moravě narodila se jednomu kaplanovi trojčata, srostlá na způsob štoly.

Podivná znamení dala se ve Francii na nejsevernějším pobřeží Bretoňska ve vsi Mac Redec: možno to nazvati největším zázrakem, který se kdy udál. Tamější farář prohlásil ve středu, že zítra bude čtvrtek a skutečné, když se celá Francie probudila, byl čtvrtek. (Sibiřští Osťjakové měli ale teprve ve čtvrtek středu a to z toho důvodu, že nejsou křesťani, ale pořád ještě pohani.)

V Belgii po volbách je úplný klid, až na noční. V Antverpách a v Bruselu pijí totiž klerikálové ještě dodnes dlouho do noci na oslavu svého vítězství a pak, jak jsem již řekl, máme zde odhalení Palackého pomníku a když se už o tom musím zmiňovat, také všesokolský slet, na jeho oslavu jest na budově Národní politiky napsáno mezi jinými významnými hesly také „Ni zisk, ni slávu!“ Obecenstvo, které chodí kolem, mluví při té příležitosti něco o dvaatřiceti loupežnících, čemuž dobře nerozumím. Jak jsem se dozvěděl, toto heslo „Ni zisk, ni slávu!“ dá si na štít i Český deník v Plzni a bude mít v obou případech snad po dobu svého působení jedinou a poslední pravdu.

Sokolské slavnosti byly skutečně velkolepými, poněvadž nepřijel s Rusy do Prahy vůdce černosotněnců Puriškievič. Praha byla v záplavě slovanských barev, červené, modré, bílé, šedivé, hnědé a strakaté a dovedla náležitě využitkovat milých slovanských hostů a bratří. Ceny nápojů a jídel vyšroubovali jsme, milý příteli a redaktore, jak se to dalo. Mám jednoho strýce hostinským v Praze, ten první den příjezdu našich milých slovanských hostí prodával porci vepřové pečené za 1 K 40 h a povídá ke mně: „Milý hochu, já nemám teď čas číst noviny, běž se podívat, jaké je nadšení v ulicích.“

Vrátil jsem se se zprávou, že nadšení a zájem pro slet a hosty je obrovský.

Pak se chvilku zamyslil a povídá na číšníka: „Pane vrchní, napíšou na jídelní lístek vepřová pečeně dvě koruny.“

Ale to zde ještě nebyli ani Rusové, ani Francouzi. Když tedy Francouzi přijeli, Václavské náměstí celé od Muzea až dolů pestřilo se obrovskými davy, do restaurace mého strýce zalétlo nadšené volání slávy a křik „Vive la France“, a sice zrovna tak, jak se to píše.

Tu volá strýc na vrchního: „Škrtnou dvě koruny a napíšou tam tři!“ Ano, Francouzi byli v Praze! S nimi přijel i známý přítel českého národa Louis Leger, kterého zná celá pražská městská rada z velkolepých banketů jak v Paříži, tak i u nás v Praze, ale jinak ne. Louis Leger jest osobním přítelem magistrátního rady Stehlíka vulgo Emanuela z Čeňkova, národního socialisty.

Když přijel, objevila se v Českém slově tato vyhláška: „Známý přítel českého národa Louis Leger zavítá dnes večer o 8. hod. do restaurace U zlaté husy, aby, jak se vyjádřil, pobyl mezi bodrým českým lidem.“ Bylo tedy velice pěkné, že Louis Leger hledá tu bodrost českého lidu právě v hospodě a to akorát u Zlaté husy, ale kdo nepřišel, byl právě pan Leger. Zato však mnul si ruce nájemce Zlaté husy pan Jungr, kterému pan Leger udělal reklamu, neboť na sta lidí přišlo do jeho restaurace, aby o nich mohl pan Leger tvrdit, že jsou také bodří.

Ten bodrý český lid! Nejnevkusnější památky na slet a předměty kupoval si jen z toho důvodu, že na nich bylo napsáno sokolský, sokolská, sokolské. Zejména Němci nás těmi výrobky zaplavili. Prachsprostému braku přidali ještě pitomější reklamní plakátky. Tak kupříkladu přišel mně do ruky tento leták: „Česky člověče! Kdo si Sokolem budeš kouřit jen sokolského dýmku. Dýmka je pro její čistotnost a nezacpanost nejlepšímy. Kouř nevyhází. Radost sokolská.“

Podobně máme tu sokolské podvazky, sokolské šněrovačky a dokonce i jedna snaživá firma uvedla do obchodu sokolské podpalovače uhlí, místo kokolínu prodával se sokolín, měli jsme sokolské svíčky, pasty na zuby, párátka a jeden obchodník ovocem nazval celou svou zásobu třešní „třešně sokolky“. Jestli tím mínil boty neb Sokola ženského pohlaví, se neví.

Týž zjev opakoval se i na hračkách pro děti, panenky, panáčkové, všechno mělo kroj sokolský. Prodávali v sokolském úboru i toho panáčka, co roztahuje ruce a vyplazuje jazyk, kdekterý poslední hudební skladatel skládal sokolské hymny a prodával je po šestáku po hospodách.

Jistý Emil Wenzel vydal vlastním nákladem Sokolskou hymnu, nápěv dle ubrečené písně Nad Berounkou pod Tetínem, v jejíž textu jest tato sloka:

Svůj jazyk a svoje právo

nedáme si vyrvati,

(kdo nás o něj olupuje,

bůh jej musí ztrestati).

Tedy pánbůh má se také bít za myšlenku sokolskou. Myslím však, že to tak brzy neudělá, protože má zatím svoje Orly.

Za tohoto všeobecného chaosu, přes všechny tyto jinak stinné stránky vydařily se sokolské slavnosti neobyčejně. I buršáci dostali pár facek. Ale poslední den se to zkazilo. Na slavnosti odhalení pomníku Palackého mluvil totiž dr. Kramář. Kdyby většina těch, kteří ho poslouchali řekla dr. Kramářovi své mínění o něm jemu do očí, beze sporu řekly by o nich Národní listy, že jsou sprosťáci. Neboť dr. Kramář - ostatně nač bych to veřejně vykládal, občane redaktore, Vy jistě víte, jaký je ten oficielní vůdce české politiky.

Nejlepší to řekl jeden takový starý člověk odněkud z Domažlicka, když uviděl slavnostního řečníka dr. Kramáře. Povídal: „Jo, to je ten, co se dělá hezkej tam nahoře!“ Slyšel ho jeden mladočech, začervenal se a řekl: „Ale vždyť není z nás každej takovej.“ Ostatně co dělá dr. Kramář, to je „politická prozíravost“.

Socha Palackého dívala se tedy na dr. Kramáře, když tam mluvil. Byla však učiněna bezpečnostní opatření, aby nikdo nepřišel k úrazu, poněvadž Palacký při řeči dr. Kramáře mohl s pomníku spadnouti nebo utéci. Prý byly již připraveny automobily na jeho stíhání, poněvadž Otci vlasti udělal sochař sedmimílové boty, které velký český politik s velkou pýchou ukazuje, zatímco utrápená vlast nahoře hrozí k zlíchovské špiritusce, aby tolik nesmrděla.

Jinak je pomník Palackého dílo umělecké; pod samotnou sochou je celá řada alegorických a též utrápených postav. Jedna ženská drží v ruce svitek papíru, který vypadá jako velká flaška a ta flaška má představovat dějepis. Hned vedle pomníku dosud nechala městská rada zapáchat veřejný záchodek, snad to má být symbol dnešní oficielní politiky mladočeské. Není proto divu, že si jeden anděl na pomníku drží nos. Pokud se týče různých názorů, tříbících se kolem Palackého pomníku, slyšel jsem, jak jeden mladík vykládal slečně, že ten pomník si Palacký vystavěl za svého života a ten most, který právě přešli, že proto se jmenuje mostem Palackého, že Palacký první po něm šel.

Máme však nyní v Praze ještě jeden pomník, přístupný zrakům dobrého českého lidu a to je pomník sv. Václava na trhu Koňském, kteréžto jméno bude nyní napříště užíváno místo pojmenování Václavské náměstí od té doby, co o slavnostech všesokolských národní sociálové po slavnostním uvítání Rusů zpívali před touto sochou se smeknutými klobouky Svatý Václave, vejvodo země české. Hřebec sv. Václava má podvázaný ocas, o čemž koluje po Praze několik velmi slušných anekdot, které se však blíží velezrádným přelíčením: mohou se totiž vypravovat toliko s vyloučením širší veřejnosti.

Socha není ještě úplně dohotovena, poněvadž scházejí na podstavci alegorické sochy oněch volů, které sv. Václav posílal každoročně do Němec. Prozatím zastupuji to někteří nadšenci, kteří pod sochou výdrží stát zbožně po celou hodinu.

Přes tento chaos se i část Prahy zajímala, redaktore Pelante, o Vaši polemiku s dr. Křížem. Usuzuji, že Vám dr. Kříž 134 korun nedá, už jen ze zásady. Neboť kdyby měli mladočeši za každého mrtvého, odcestovalého a všelijak zpartykovaného voliče platit 1 korunku, musil by prodat dr. Kramář své statky na Krymu a přestal by imponovat i vlastní partaji.

Musím upozornit, že při těch mrtvých voličích nejedná se o nějaký švindl, nýbrž že jsou to zjevy, spadající do věd okultních, spiritistických. Lze souditi z toho, že dr. Kříž, když psal své prvé zasláno, jednal ve stavu somnambulickém, v nějaké transi, poněvadž při normálním stavu by tak psát nemohl.

Znáte snad aféru Bouček - Versbach z Hadamaru? Ten Hadamar jednal v soudní síni pod vlivem svého právníka dr. Boudka a zde též dr. Kříž, objekt, jednal pod vlivem právníka dr. Kříže, ve stavu úplné nezodpovědnosti a nemůže být tudíž dr. Kříž vinen za to, že to psal a nemusí Vám platit korunky. Což je skvěle právnicky prokázáno a korunky nedostanete.

Jestli však na tom budete trvat, aby platil, prosím Vás, povolte mu to na měsíční splátky, aby se finančně nezakrvácel. Ono se Vám řekne 5004 K služného, ale to všechno spotřebuje na svou reprezentaci. Proto Vám také kvůli reprezentaci poslal těch 34 korun.

Píšu v zájmu dr. Kříže, neboť vím, co je to vsadit se a prohrát. Jednou jsem se vsadil, že bitva na Bílé hoře byla r. 1622 a ona byla o dva roky dříve. A to si můžete myslet, že mne ta korunka jaksepatří mrzela - jistě ne však tolik jako dr. Kříže ty korunkové mrtvoly.

S úctou Jaroslav Hašek, nyní Vinohrady, Havlíčkova 81, do 30. srpna. Po 30. srpnu: Bombaj, Šakuntalagasse 12 a.