I
Když byly tři hodiny odpoledne, věděli v redakci
Dne, že vítězství dr. Viléma Funka je jisté a
uvažovali o tom, zdali se má dát vytisknout
zvláštní vydání Dne, hlásící, že podařilo se
obrovskou většinou hlasů na Malé Straně
mladočechům zvítězit.
Redakční rada se usnesla, že se vydá zvláštní
vydání, i byl pověřen jeden redaktor, aby napsal
nadšený článek o výsledku volby.
Když bylo čtvrt na čtyři, tu v Národních listech
měli již vysázený článek do večerního vydání:
„Vítězství dr. Funka zabezpečeno!“
V půl čtvrté předložili pak v redakci
mladočeského týdeníku Národ slečně Süsové,
„Orleánské panně mladočechů“, korekturu jejího
vlastního článku do zvláštního vydání Národa,
hlásajícího dokonalé vítězství dr. Funka.
Psala ten článek se srdcem plným vznětu
politického. Panna orleánská promluvila zde
rázně. „Že dr. Funk při dnešní volbě zvítězil
tak krásnou většinou,“ psala, „sluší děkovati
oněm neohroženým bojovníkům, kteří nedbajíce
demagogie volili jednohlasně dr. Funka jako
nejlepšího znatele poměrů na Malé Straně,
nejopatrnějšího politika, dobrého národního
hospodáře a upřímného přítele obyvatelstva naší
krásné Malé Strany a Hradčan. Naproti tomuto
opatrnému politikovi stál dr. Šviha, který když
mu bylo oznámeno, že prohrál tak zdrcující
většinou hlasů, dal se do pláče. Takové jsou
konce politiky národně sociální, zatímco náš
hrdý a vítězný mladočeský prapor zavlál nad
královskými Hradčany. Od dob poslední korunovace
krále Ferdinanda Dobrotivého neviděla Malá
Strana takového nadšení, jako když se
rozhlásilo, že dr. Funk zvítězil. Mnoho dam
házelo kytice na vůz dr. Funka, z kterého byli
vypřáhnuti koně a kočár tažen jásajícími davy až
ku pomníku Radeckého, kde dr. Funk promluvil o
postupu mladočeské myšlenky. Objímali se staří,
mladí...“
Byl to jistě pěkný článek, krásný a silný jako
přesvědčení slečny Süsové, která, jak známo,
pochází z mladočeské rodiny. Vypravuje se, že
již před Kristem Pánem byli její předci
mladočechy. Byl to článek plný nadšení a
neomylné víry. Francouzská Panna orleánská, i
když pod ní Angličané podpálili hranici, také
věřila, že vlastně ona upaluje Angličany a ne
Angličané ji.
„Toto zvláštní vydání Národa,“ pravila v
tiskárně prorocky, „bude jednou historickým
dokumentem.“ Pak šla se přesvědčit, zdali už do
volební kanceláře mladočeské jsou dopraveny
růže, které budou házet mladočeské dámy za
odměnu jedné koruny do kočáru p. dr. Funka.
Člověk by nevěřil, co to dá práce, než se to
všechno oblékne, než se jim opatří šaty a pak co
to dá práce bdít nad nimi, aby snad se
neztratily s těmi šaty. To je stejně pozitivní
politika, jako dát se táhnout veřejnými posluhy
v kočáru. Pozitivní politika znamená kupovat
nadšení. Někoho tahají ve voze ze strachu před
ztrátou hlavy, jako římské césary, dr. Funka
netáhli však při doplňovacích volbách posluhové
ze strachu, že přijdou o hlavu, táhli ho za šest
korun Nerudovou ulicí, za dvanáct korun by ho
táhli do Břevnova, za padesát korun do Slaného.
To je i od nich pozitivní politika.
Ve čtyři hodiny přinesli do hlavní kanceláře
mladočeského volebního výboru pohlednice s
podobiznou dr. Funka a s nápisem: Říšský
poslanec dr. Funk zvolen za pátý volební okres
dne 24. června 1909.
Muž, který pohlednice donesl, šel pak také
odvolit. Volil přirozeně dr. Funka.
II
Ve hlavní mladočeské volební kanceláři panoval
zatím rušný život. Bylo zde shromáždiště
charakterů, kteří díky všeobecnému právu
hlasovacímu přišli se sem zadarmo napít. Dělalo
se to nenápadně. Na stůl přišlo tucet sklenic a
za chvilku byly prázdné. Pak přišlo čtyřicet,
které stihl tentýž osud, neboť pivo je proto,
aby se pilo, stejně jako hlasovací lístek
neodevzdává se konduktérům v tramvaji, nýbrž ve
volební místnosti zvláštní komisi.
A pak, proč by sociální demokrat nevydělal si
tři i čtyři koruny, když je přece na programu
sociálně demokratickém snaha po sociálním
blahobytu.
Byly to společné zájmy, které vedly odtud trochu
vrávoravým krokem do volební místnosti. Vzadu
byla garderoba. Půjčovali si tam navzájem kabáty
a vyměňovali klobouky, jako sociální demokraté
mění své přesvědčení.
Dr. Funk jim říkal „ctění přátelé“.
Byla to tak krásná shoda! A jako v kostele voní
kadidlo, jehož vůně opájí věřící, tak zde vonělo
pivo a slivovice.
Přicházela na stůl i fašírovaná pečeně, která
svou vůní nutí volit mladočechy.
Mnozí sem přišli jako sociální demokrati. Vypili
jedno pivo, druhé, třetí, dostali hlasovací
lístek se jménem dr. Funka, vypili ještě
slivovici a šli volit.
Dr. Vilém Funk! To jméno bylo pro ně tolik, jako
pramen vody žíznivému.
Když už je všeobecné právo hlasovací, třeba z
něho pokud možno nejvíce vytlouci.
V nejhorším případě byly obecní truhly v
pohotovosti, neboť třeba podporovat voliče
obecního staršího. Bylo jich použito jen ve dvou
případech. Tito voličové nemohli dojít k volební
místnosti. Opilo je nadšení a pivo. Na
policejním komisařství našli u nich hlasovací
lístky se jménem dr. Funka, „Adlerovo očko“ na
kabátě.
Dojemný byl případ statečného občana z Nového
Světa na Hradčanech. Vypil ve volební mladočeské
kanceláři dvanáct sklenic a přece odvolil. Na
schodech však, když vyšel z volební místnosti,
svlékl si boty a usnul. Bylo to něco podobného
jako případ onoho athénského běžce, který běžel
do Athén ze Sparty a vyřídiv své poselství klesl
k zemi a skonal. Dějiny vykazují velice málo
podobných hrdinských skutků.
„Vítězství je jisté,“ pravil ve volební
kanceláři předseda mladočeského volebního
výboru, „pijte, přátelé, a po volbách dostanete
piva dvojnásob.“
III
V Malostranské besedě zatím připravovali kočár.
„Neutahujte tolik opratě, aby to šlo ihned
vypřáhnout.“ Po blamáži s veřejnými posluhy byli
zjednaní lidé, kteří nenosí čepice. Mladí i
staří. Konala se zde zkouška z dospělosti,
maturita z nauky o vypřahování koní z kočáru dr.
Funka, státní zkouška z volání slávy.
Ta se konala ve sklepě. Ústní maturita. „Sláva
našemu milému poslanci dr. Funkovi!“
„Sláva!“ Sláva!“
Ve zvláštní místnosti cvičili zatím hudebníci,
objednaní mladočeským volebním výborem, aby, až
bude ohlášeno ono velké a jisté vítězství dr.
Funka, šli za kočárem, taženým mladými i starými
a hráli. Aby hráli vítězný pochod. Většinou před
zkouškou museli odvolit dr. Funka a to proto, že
v Národu již stálo, „že rychle byla přítomnými
mladočeskými důvěrníky sehnána z řad uvědomělého
voličstva kapela, která provázela jásající
davy“.
I koňům z kočáru dalo se pivo. Je ovšem škoda,
že opravdová zvířata nevolí mladočechy. Pak by
všichni koňové z Prahy volili.
„Ach, jak to vypřahujete, vy jste nemotora.
Chytněte napřed za oj. Ale člověče, s větším
nadšením, jestli takhle budete strkat kočár, vy
tam vzadu, tak jsme vyhodili šest korun pro vás.
To má být nadšené vzepření. A křičet musíte
najednou. Víc ohně, hoši!“
A nebyli tam jen mladí mužové po šesti korunách.
Několik vousatých starších po osmi korunách
cvičilo se také, neboť ve Dnu už měli
přichystáno v sazbě: „A naráz staří mladí vrhli
se s nadšeným provoláváním slávy do kočáru a
vypřáhli koně. V tom okamžiku již nastal
nepopsatelný jásot. Dámy házely růže do kočáru,
lid zpíval Kde domov můj. Byl to nezapomenutelný
okamžik. Zvítězila pravda. A za těmi nadšenými
davy skřípali zuby na hlavu poražení
demagogové...“
Ve čtyři hodiny roznesla se zpráva, že nepřišli
dr. Funkovi na pomoc voliči z Vršovic. Scházeli
i mladočeši z Michle. Nepřišli volit dr. Funka
lidé, kteří spí v cihelnách v Dejvicích a ve
strahovských lomech, poněvadž tu noc policie
vybrala jejich lože. A nelze přece říci, že
porážku dr. Funka zavinila policie.
Vítězství dr. Funka bylo jisté. Mladočešství na
postupu. Zvláštní vydání Dne i Národa vysázeny.
A přece bylo 35 000 korun v pekle!
Dr. Funk už seděl v kočáru, jen prásknout do
koní, vyjet na ulici a lidé po šesti korunách a
osmi korunách vypřáhli by koně.
A všechno bylo nadarmo!
Dr. Šviha zvítězil, dr. Funkovi nevypřáhli koně
z kočáru.
Tak dopadly mladočeské volby.
Jen mladočeská Panna orleánská slečna Süsová
nezoufá. Píše do Národa velký článek „o mravním
vítězství“. |
