Mlýny boží melou pomalu, ale jistě

V Břevnově u Prahy je klášter benediktýnů, kteří pěstovali slovo boží a kromě toho měli u kláštera zařízený chov dobytka.

Za opata Martina opravili kapličku ve Hvězdě a zaopatřili pro své stáje plemenného býka, který měl za sebou aristokratickou minulost s rodokmenem, pocházeje přímo z panství knížete Colloredo-Mansfelda. Byl to exemplář pěkný,  ale byl zanedlouho po svém příchodu do kláštera zatažen do vleku klerikálního boje.

V obci Ruzyni za Libocí žil sedlák Vaníček. Chtěje zlepšit svůj chov skotu, napsal správě klášterního velkostatku, za jakých podmínek by mohl svou krávu přivésti ke klášternímu býku.

Opat Martin, který kromě breviáře staral se s opravdovou láskou o vzrůst klášterního jmění, ale přitom měl vždy na zřeteli zájmy církve katolické, nadiktoval správci klášterního velkostatku tuto odpověď sedlákovi Vaníčkoví:

„Správa klášterního velkostatku, uvažujíc o vaší žádosti za připuštění vaší krávy k plemennému klášternímu býku, oznamuje vám, že informovati se bude předem o vaší politické příslušnosti u duchovního správce vaší farnosti.“

Sedlák Vaniček byl ztracen. Duchovní správce napsal o něm, že je volnomyšlenkář, že nesmekl před procesím o Božím těle, že v obecním hostinci pohrdlivě mluvil o poutích na Svatou Horu a že se vyjádřil předloni před farou:

„Lurdy, to je zlodějna.“

Opat Martin nadiktoval potom tento dopis Vaníčkovi:

„Vzhledem k vašemu protináboženskému stanovisku správa klášterního velkostatku vidí se nucena žádost vaši co nejrozhodněji odmítnouti.“

„Mlýny boží melou pomalu, ale jistě,“ poznamenal k tomu důstojný opat Martin.

Když Vaníček obdržel odmítavý dopis opatův, zaškaredil se volnomyšlenkářsky a poslal do Jenče za svým švagrem.

Švagr Vaníčkův sloužil jakožto šafář na císařském velkostatku a slul všude po kraji zbožnou myslí, upřímným katolickým cítěním, jak ani jinak nemůže být u šafáře na císařských statcích. Při volbách volil se sociálními demokraty.

Tento tajný hříšník dal se přemluvit od švagra Vaníčka, aby odvedl k plemennému býku kláštera benediktýnů břevnovských Vaníčkovu krávu.

Na velkostatku klášterním byl přijat jakožto věrný syn církve katolické a kráva odvedena okamžitě ke klášternímu býku. Zaplativ určený poplatek, vrátil se šafář s krávou do Ruzyně k švagru Vaničkoví, který smál se potměšile a v kruhu svých známých a stejně smýšlejících vyprávěl, jak napálil ctihodné otce v klášteře benediktýnů.

Jen jeho žena se nesmála a tvrdila, že ho pánbůh musí potrestat, čemuž se volnomyšlenkář Vaniček potupně smál.

A vidíte! Krávě volnomyšlenkáře Vanička narodilo se tele se dvěma hlavami.

Tak došlo na slova ctihodného opata Martina, že mlýny boží melou pomalu, ale jistě.

Aby pak Vaniček stále měl na mysli prst a prozřetelnost boží, tele se dvěma hlavami zůstalo naživu a jeden podnikavý majetník rarit koupil je za deset tisíc korun, tedy za čtyřnásobnou cenu, jakou by byl dostal Vaniček za normální dospělé dobytče.

A ani potom se neznaboh Vaniček nepolepšil.