|
Ze všech druhů loveckého sportu nebyl žádný
provázen pro svou nebezpečnost tolika
fantastickými případy jako lov velryb, kde
fantazii nezúčastněných mohlo se poskytnout
volné pole.
Je pravda, že lov na velryby není jakýmsi
podnikem, s kterým se můžeme obírati každodenně
a že bylo jistě k tomu třeba odvahy odebrati se
do ledových a nehostinných krajů a podniknouti
tam zápas s těmito obry z říše nynější zvířeny.
Za dřívějších časů lovec velryb mohl ještě
leccos vypravovat a popustil přečasto uzdu své
fantazii, nejsa v kruhu posluchačů nikým
kontrolován, jisto však je, že právě tito staří
lovci velryb naučili nás první poznávat krajiny
polární a že znalost arktických a antarktických
moří byla jich prostřednictvím značně rozšířena.
Lov velryb, který dříve, přestože vyžadoval
chuti po dobrodružstvích a napětí tělesných sil,
obsahoval v sobě i zakořeněné choutky
materiální, zájmy hmotné, jako lov ryb a lov
vůbec, vzal na se poslední dobou zcela novou,
tvářnost, stal se řemeslem. Byl-li dříve lov
velryb odkázán na nedostatečné pomůcky, dnes při
lovu velryb užívá se všech vymožeností moderní
techniky; lov velryb, který dříve byl považován
za umění v lovu, dnes následkem zdokonalení
moderní techniky stal se po dlouhém vývoji
řemeslným odvětvím.
Systematicky zabývali se nejdříve lovem velryb
Baskové a to ve století čtrnáctém a patnáctém,
přinejmenším byli prvními, kteří si zbudovali
zvláštní lodi k tomuto lovu, které vzhledem k
tomu, že byl lov na velryby provozován v mořích
severních, byly silně stavěny a opatřeny a na
přídě pobity železem.
Též starší doba lovu velryb předchází době
Basků. Byli to národové hlavně germánští,
námořní, kteří vypravovali se na lov velryb na
křižnících, z nichž utvořili menší loďstvo, a
byli na cestách po celé měsíce, ba i po léta.
Takový křižník měl s sebou množství menších
člunů, které byly lehce stavěny a na obou
stranách přiostřeny a mohly co nejrychleji dělat
jakékoliv pohyby. Každý z těchto člunů, jichž
bylo s jedním křižníkem až pět, byl obsazen
šesti muži s primitivními nástroji. Později se
na výpravách těch mnoho nezměnilo. Byla tu opět
veliká loď, zbudovaná pevně a množství malých
lodí, obsazených harpuníkem, kormidelníkem a
čtyřmi veslaři. Jako náčiní lovecké byly na
člunu čtyři harpuny, více kopí a pak jakýsi druh
hmoždíře, kterým se střílelo po velrybách a
který vyrazil s nábojem ostrý krátký nůž, lano a
hák. Nejdůležitějším náčiním loveckým byla však
harpuna, upevněná na konopném provazu, náležitě
silném, v délce 350 loktů. Harpun těch bylo více
a rychle za sebou vrhali je harpuníci ze člunu
do těla velryby. Když harpuna v těle velryby
„seděla“, tu člun byl co nejrychleji obrácen a
nyní nastal pravý zápas, útěk a potápění se
raněné velryby a její pronásledování mužstvem
člunu.
Zápas trval 10, 20, 30 minut, někdy i dvakrát
tak dlouho a skončil obyčejně tím, že uštvaná a
obyčejně víceronásobně raněná velryba byla
kopími a výstřelem z hmoždíře usmrcena.
Při jízdě tak dlouho trvající nebylo lze ovšem
myslet na to, aby kořist byla snad odvlečena do
nějakého přístavu, nýbrž bylo nutno zužitkovat z
velryby hned na místě vše, co bylo cenné. Za tím
účelem byla velryba odvlečena k velké lodi a
silný řetěz jí uvázán u kořene ohonu. Za řetěz
ten s velkou námahou vytažena podél přídy do
výše tak, že její hlava dolů skloněná plula ve
vodě. Pracně pak byla velryba po částech
zbavována tuku, který byl z ní řezán v pruzích,
které pak dopravovány na palubu, kde vyvářeny na
rybí tuk. Pak byla též vyřezána kostice a po
osmihodinové práci mrtvola velryby jako
beztvárná hmota přenechána napospas mořským
vlnám.
Během posledních desetiletí vzal však, jak již
jsme řekli, lov velryb na sebe zcela novou
tvářnost. Dnes nikdo nevysílá velké křižníky do
vod, nýbrž na místech, kde velryby navštěvují
jako zvířata pospolitá společně místa, kde
nacházejí potravu, tam založí se velrybářské
farmy, faktorie, jako činí Pacifická velrybářská
společnost britské Kolumbie na západním pobřeží
kolumbijském anebo Tyee Company na pobřeží
Aljašky.
Každá z těchto velrybářských faktorií sestává z
továrenské budovy a vedlejších stavení, má v
přístavu k dispozici několik malých parolodí,
které podnikají příležitostné vyjížďky na lov
třebas dvakrát i víckrát za den. Na přídě paluby
stojí zvláštní druh děla. Náboj sestává z těžké
harpuny, opatřené zvláštním zahnutým bodcem,
kterým je zastižená velryba připoutána k lodi.
Harpuna opatřena je na konci zvláštním
přístrojem, který uvede ve výbuch výbušnou
látku, nacházející se na jejím konci, kterou se
velryba rychle usmrtí. Někdy se ovšem stane, že
výbuch selže a tu nezbývá nic jiného, než po
starém způsobu pronásledovat raněné zvíře a
třebas i ručně zasadit velrybě smrtelnou ránu
kopím, jako španělský torero usmrcuje dýkou
rozzuřeného býka.
Všechny druhy velryb, velryby obřímí i
plejtváci, dále kytovci, ti všichni po stech a
stech padají ročně za oběť hromadnému vraždění.
Na celém pobřeží pacifickém provozuje se pak
urputný boj a lov na velrybu sírobřichou, zvanou
Američany sulphurbottom, která je považována za
největší ze všech velryb. Po celém pobřeží
pacifickém jest také nejvíce rozšířena a
nejvydatnější. Při velikosti 29 metrů dosahuje
váhy 147 000 kg. Jest důvtipná a opatrná. Kůže
její jest svrchu hladká, na spodní straně drsná,
barva kůže na vrchu černá až světle hnědá, na
břiše živě žlutá, barvy síry.
Velryby, které byly mužstvem parníků společnosti
usmrceny, jsou řetězem připjaty k parníku a
dopravovány zvláštním způsobem k velrybářským
stanicím. Aby totiž jejich doprava byla co
nejrychlejší, čerpá se pomocí vzdušných pump do
velryb vzduch, aby velryby se nafoukly a
pohodlně plavaly na povrchu. Vzduch přivádí se
do těla velryb rourou, na konci špičatou, která
se libovolně zasadí dovnitř těla. Když velryby
vynoří se, následkem bohatého vzdušného obsahu,
tak jako nafouknutý měch z vody, uzavře se
otvor, kudy vzduch se čerpal, zvláštním
přístrojem.
Pak dopraví se na velrybářskou stanici, kde
podle možnosti vše jest zpracováno mechanickou
cestou. Pomocí jeřábu jest velryba vytažena z
přístavu a parním pohonem dopravována na místo
zpracování. Její zbavení vrstev tuku provádí se
také stroji, které vrstvy tuku odlupují tak
pěkně, jako sloupne se kůra z citrónu. Nic není
zde ztraceno. I z masa a kostí vyváří se rybí
tuk. Z masa pak zbaveného tuku a uměle
usušeného, jakož i z mletých kostí vyrábí se
hned na místě vydatné umělé hnojivo. Dokonce i
voda, ve které byl tuk vyvářen, se zužitkuje.
Slouží ku přípravě rybího klí. |
