|
Redigoval jsem krajinský časopis Neodvislost.
Dnes po té zkušenosti, kterou jsem měl s listem,
vím zcela určitě, že jakmile má nějaký časopis
název Neodvislost, znamená to, že se našlo
několik zámožnějších lidí, kteří pocítili
potřebu kdekomu vynadat, a že si založili
Neodvislost.
List ten sloužil tedy podobnému účelu. Práce
jsem mnoho neměl, neboť vydavatelstvo zahrnulo
mě články, které jsem jen upravoval k tisku. Byl
to zejména tamější lékárník, který mně vyplácel
služné, pak dva obchodníci s koloniálním zbožím
a jeden obchodník s dobytkem. Ti bili do radnice
s plnou vervou.
Nejvíce příspěvků přinášel obchodník s dobytkem.
Tento liboval si v projevech, které byly sice
kusé, náhle přetržené, ale tak jadrné, že jsem
byl nucen škrtat půl stránky. Přinesl kupříkladu
Dopis z města, jak to nazýval.
"Jest to proti radnici, zejména proti
starostoví," řekl, vytahuje z kapsy viržinko. To
byl jeho zvyk. Tím viržinkem mne jaksi.
podplácel.
Nápis článku zněl: "Znám tě, kulhavý ďáble!" "To
přece víte, že kulhá," pravíl, "starostovi se
taky říká šmaťha."
Bylo to tedy proti starostovi. Dál byl jmenován
plným jménem a stálo tam: "Kdo byl proti tomu,
aby nebyl prodán kus obecní městské louky panu
Jedličkoví? Proč prodali ten kus tomu
přivandrovalému Mejstříkovi? Říká se, že se vždy
dvě sv ... najdou, a tak si pan starosta s panem
Mejstříkem padli do náručí."
"To sv ... škrtnu, pane Jedličko."
"Co vás napadá, pane redaktor, sv., když jsou za
tím tečky, je právě efektní. To má švih a každý
hned ví, že sv. s tečkami znamená hroznou svini,
a budou se smát jak tomu Mejstříkoví, tak
starostovi. Dál uvídíte ještě zkratku pro a za
tím sedm teček, to ne.. znamená prase, nýbrž
proklatče, totiž proklatče starosto! Zkratka v s
třemi tečkami znamená vole, to hned uhodne každý
čtenář. To všechno nesmíte škrtat."
Marně jsem mu vykládal, že do listu nesmí přijít
ani sv., ani pr., ani v., ani ty ostatní vypsané
urážky, pan Jedlička neúprosně stál na tom, že
musí se tedy o tom poradit vydavatelstvo listu a
že večer se sejdeme u pana lékárníka.
Toho večera nastal krutý boj v bytě pana
lékárníka o to, zdali sv. s třemi tečkami a ty
ostatní zkratky jsou s to srazit radniční kliku.
Pravil jsem, že jako zodpovědný redaktor,
kdybych to otiskl, přijdu před porotu a že budu
zavřen.
Pan Skorkovský z vydavatelstva počal mluvit o
Barákoví a o Grégrovi, ti že také kvůli novinám
seděli v žaláři a že to je jen čest.
Pan lékárník sdílel můj náhled. Pravil, že je
pro ostrý způsob psaní, ale že článek pana
Jedličky je přece jen trochu ostrý a že třeba
seškrtat ty urážky.
"Jak tam nebude svině, proklatče a vole," zvolal
pan Jedlička, "tak článek ztrácí na své kráse."
Pan Skorkovský i pan Pavlousek byli při něm. Kdo
by z nezasvěcených nás poslouchal, ten by se
jistě podivíl, proč právě od lékárníků ozývají
se pořád slova "svině, proklatče, vole".
Jako anděl mluvil jsem o slušnosti tisku, pan
lékárník souhlasil se mnou, ale pan Jedlička s
ostatními pány stál neúprosně na sv. s třemi, na
pro se sedmi a na v. s třemi tečkami.
Debata byla bouřlivější a bouřlivější. Pan
Skorkovský mně vytkl, že jsem mu v předešlém
článku škrtl větu: "Kdo by tedy z počestných
občanů náhodou zabloudil do zasedací síně
radniční, nechť si rychle ucpe nos a utíká z
toho místa puchu a nemravnosti."
,,A to jste také neuveřejnil, že starosta má
novou služku, se kterou se v noci prochází po
zahradě."
"Vždyť jste, pane Pavlousku, sám řekl, že se vám
to zdálo ve spaní."
"Nu dobře, pane redaktore, ale copak to nemělo
název Sen poplatníka o jednom starostovi z
našeho města? Pamatujete se, že jsem vám řekl,
že je to výborná věc, že to má přijít pod čáru?
Víte, jak tam bylo, jak starosta se proměnil
najednou ve velblouda! A vy jste to dosud
neuveřejnil!"
Pan Jedlička zatím si promyslil, co naposled
řekne: "Když to tam nedáte," pravil vstávaje,
"pište si ty blbosti sám."
Tak jsem přišel o přispívatele. Stávkovali s ním
pan Pavlousek i pan Skorkovský.
Příští týden objevila se v redakci paní
Jedličková. Byla to starší dáma, která se šatila
s onou hroznou, neodpustitelnou, barbarskou
nevkusností maloměstských dam.
"Mám k vám, pane redaktore, prosbu," pravila,
vytahujíc z kapsy svazek papíru. "Zabývám se již
delší dobu pozorováním módy, a poněvadž ve vašem
listě nemáte žádnou módní rubriku, usmyslila
jsem si, že budu informovat zdejší dámy o nových
směrech v módě. Myslím, že se vám to bude
líbit."
Rozložila přede mnou papíry a já četl: "Letošní
podzimní promenáda na našem městě skýtá pohled
neobyčejně rozmanitý. Vedle dámy s neobvykle
širokým kloboukem kráčí jiná se soukennou
čapkou. První pajdá a druhá nedošlapuje. Obě
mají sešmaťhané podpatky, což jest velice
nevkusné, paní poštmistrová a paní lesní. Za
nimi jde jiný hastroš. Myslí, když si koupila
podzimní plášť z nazelenalého homespunu s
velkými kapsami, že už snědla všechnu moudrost.
A zatím se to převlíká jednou za uherský měsíc,
takže každá dáma, která ji pozoruje, může právem
zvolat: ,Milá paní Královcová, navrch huj,
vespod fuj!' Bylo by předčasno mluvit o podzimní
módě. Paní starostová nosí už desátý rok stejný
žaket, jenže letos si ho dala přešít, zač
zůstala dlužna švadleně v Kutné Hoře. Za ní jde
paní Krombholzová, která však dělá jen půl
promenády až k poště, kde se obrátí, když se
pochlubila, že má nové podzimní šaty z lodenu,
za které dala padesát zlatých. Jestli za ně dala
tolik, co za kachnu jedné selce na trhu, která
když na tu krádež přišla, jí otloukla kachnu o
namalovaný obličej, tak jí gratulujeme k laciné
podzimní módě. Pěkné šaty podzimní nosí manželka
prvního radního paní Borková, kterou nazývají
všude ,bláznivou'. Baží tak po dojmu
mladistvosti, že nosí krátké sukně. Nemusí nosit
sukni a ji zvedat, má volné ruce, kterými sahá
do pytlů s ořechy a s ovocem u kupce
Skorkovského a Pavlouska. Zdá se, že paní
Borková znamenitě dovede využitkovat nové módy v
rukávech, totiž s výdutkem kolem lokte. Nedávno
vysypala z lokte přes kilo švestek. Aspoň
nesušili doma hubu. Myslím, co veřejně
poplácával slečnu starostovic četnický
strážmistr u kašny večer, že bude tím odzvoněno
úzkým sukním. Neboť dále nelze již sukně
zužovat, poněvadž pak taková ubohá dívka nemůže
utéct, když za ní přijde její ženich pan
Znamenáček. Snad opět přijde doba krinolín, pod
které bude paní Kroupová schovávat pana kantora,
až se vrátí náhle její manžel z koroptví. Příště
přineseme něco o punčochách pana starosty."
"Tohle uveřejníte", pravila rozhodně paní
Jedličková a doložila sladce: "Nebo vám vyškrábu
oči!"
A tak jsem se z Neodvislosti dostal do ústavu
slepců na Hradčanech. |
