28. říjen v řadě fejetonů pokouší se mne
zostudit před celou českou veřejností. Uznávám,
že vše, co píše o mně, zakládá se na pravdě.
Jsem nejen takový bídák a ničema, jak mne
popisuje 28. říjen, nýbrž i mnohem horší
zpustlík.
Pokusím se proto dát 28. říjnu podrobný materiál
k jeho výpadům, kterýž materiál budiž mou
upřímnou zpovědí před celou českou veřejností.
Tedy: Zpovídám se bohu všemohoucímu i vám, pane
poslanče Modráčku i Hudče, že jsem:
Již svým narozením způsobil velkou nepříjemnost
své matce, která nespala kolik dní a nocí.
Ve věku tří měsíců že jsem zakousl svou kojnou,
což mělo dohru před senátem trestního soudu v
Praze, kde moje matka za mé nepřítomnosti byla
odsouzena na tři měsíce pro nedbalý dozor nad
dítětem.
Byl jsem v té době již tak zvrhlý, že jsem se k
soudu vůbec nedostavil, abych promluvil jediné
slovo ve prospěch své ubohé matky.
Naopak, rostl jsem vesele dál a jevil jsem
zvířecí pudy. V šesti měsících snědl jsem svého
staršího bratra a ukradl jsem mu svaté obrázky z
rakvičky, které jsem schoval ke služce do
postele. Byla vyhnána pro krádež a odsouzena pro
okradení mrtvoly na deset let do těžkého žaláře,
kde zemřela násilnou smrtí při rvačce s druhými
trestanci na každodenní procházce. Její ženich
se oběsil a zanechal po sobě šest nemanželských
dítek, z nichž později několik sourozenců
vyniklo jako hoteloví mezinárodní zloději a
jeden se stal prelátem u premonstrátů a ten
poslední, nejstarší, píše do 28. října.
Když mně bylo rok, nebylo ani jedné kočky v
Praze, které byl bych nevypíchal oči nebo
neusekl ocas.
Když jsem šel se svou vychovatelkou na
procházku, vyhýbali se mně všichni psi již
zdaleka.
Vychovatelka však se mnou dlouho nechodila,
neboť když mně bylo osmnáct měsíců, odvedl jsem
ji do kasáren na Karlově náměstí, kde jsem ji za
dva balíčky tabáku dal vpospas vojákům.
Vychovatelka nepřežila té hanby, dala se přejet
u Veleslavína osobním vlakem, který se na té
překážce vyšinul z kolejí, přičemž zahynulo
osmnáct lidí a dvanáct bylo těžce raněno, mezi
zabitými byl obchodník s ptáky. Všechny klece
byly zničeny a z ptáků se zachránil řízením
božím jen modráček (Cyanecula suesica), ptáček
ze skupiny hudců, barvy navrchu šedohnědé, nad
ocáskem světlejší, na hrdle a hrudi má však peří
modré, uprostřed s polem bílým neb rzivorudým.
Bříško jest bílé. Domovem jest modráček v
Čechách, objevuje se, ač nikoliv hojně, na
vlhkých místech křovím porostlých. Živí se červy
a hmyzem, jež lapaje, pohybuje ocáskem. Jsa
ošetřován v kleci, krotne záhy a horlivě zpívá.
(Viz Ottův slovník naučný, sedmnáctý díl, str.
494, heslo Modráček - Modřín.)
Ve třech letech nebylo zvrhlejšího hocha v celé
Praze. V tomto útlém věku udržoval jsem milostný
poměr s manželkou jedné vysoce postavené
osobnosti, kteráž aféra byla by rozvířila celou
Prahu i venkov, kdyby se dostala do veřejnosti.
Ve věku čtyř let utekl jsem z domova, poněvadž
jsem rozbil své sestře Máně hlavu šicím strojem.
Při útěku zmocnil jsem se doma několika tisíců
zlatých, které jsem prohýřil v páté čtvrti se
zloději.
Když mně došly peníze, živil jsem se žebrotou a
kapesními krádežemi, vydávaje se za syna knížete
Thuna (tenkrát byl ještě hrabětem). Byl jsem
dopaden a dán do polepšovny v Libni, kterou jsem
podpálil. V ohni zahynuli všichni učitelé, které
jsem uzamkl zvenčí v pokojích.
Nastaly opět smutné doby. Hladov plížil jsem se
ve věku pěti let ulicemi Prahy a kradl housky u
pekařů a jablka u hokynářek. Situaci jsem si
však znamenitě polepšil, když jsem se vloupal do
chrámu u svatého Tomáše, odkud jsem ukradl zlatý
kalich. Kalich jsem prodal jednomu židovi v páté
čtvrti za zlatku a když jsem peníze prohýřil v
jistém domě v Umrlčí uličce, chodil jsem žida
vydírat, vyhrožuje mu udáním. Tahal jsem z něho
zlatku za zlatkou, až konečně se šel udat na
policii, aby to měl lacinější.
Byl jsem nucen zmizet z Prahy a odebral jsem se
do Polné a má-li být má zpověď upřímnou a
úplnou, prohlašuji veřejně: Tu holku v Polné
nezabil Hilsner, ale já! Udělal jsem to za tři
zlaté!
Jest úplně přirozené, že jsem byl potom v Polné
nemožným, i šel jsem pěšky do Vídně, kam jsem
dorazil ve věku šesti let a nemaje prostředků na
dráhu do Prahy, byl jsem nucen vyloupit banku na
Herrenstrasse, zardousiv předtím z opatrnosti
čtyři hlídače, jednoho po druhém.
Byl to opravdu jeden z mých ošklivých skutků,
které se dají těžko omluvit, ale, když si
pomyslíte, že jsem toužil po domově, abych
uviděl opět po dlouhé době své ustarané
rodiče...
Ale nač být sentimentálním. Do Prahy jsem potom
dojel šťastně, vylákav předtím jednu starší paní
na plošinu. Vytrhl jsem jí kabelku a sestrčil v
plné jízdě. Když se po ní sháněli, řekl jsem, že
ta paní na minulé stanici vystoupila a že
všechny pozdravuje.
Své rodiče jsem však naživu nezastal. Otec se
oběsil asi dva měsíce předtím z hoře nad mou
zvrhlostí a moje matička skočila z Karlova mostu
a když ji zachraňovali, převrhla loďku se
zachránci, kteří se také utopili.
Rostl jsem jako kůl v plotě, poněvadž jsem
otrávil celou rodinu svého ubohého strýce, abych
se mohl zmocnit jeho spořitelní knížky, ve které
jsem padělal cifry, abych dostal víc...
Vážená redakce 28. října!
Péro mně vypovídá službu. Chtěl bych psát ještě
víc a vyzpovídat se až do konce. Proud upřímných
slzí pokání kalí mně však zrak. Pláču, hořce
pláču nad svým mládím i nad svou minulostí a
upřímně se těším na pokračování v 28. říjnu.
Jest to i bude doplněk k mé zpovědi.
A aby bylo mé pokání před celým českým národem
úplnější, prosím, abyste mne přijali za člena
vaší strany pokrokových socialistů.
Slibuji, že dobrým chováním okážu se hoden vaší
důvěry.
Prosím, abyste mne sdělili, kdy a kde mám
zaplatit první příspěvek vaší straně.
Prozatím tedy nashledanou. |