|
Pánové Bořek, Tesař a Kinter sedávali v té
hospůdce každého dne večer u jednoho stolu od
sedmé do desáté hodiny. Seděli a vykládali o
svém domácím životě, který plynul klidně a
spokojeně, poněvadž všichni byli dobrými
manžely, vracejíce se vždy střízlivi a rozumni v
určitou hodinu domů.
Když nevykládali si o rodinách, vypravovali
různé historky z úřadu, kde sedávali v jedné
místnosti. Historky klidné, které nikoho nemohly
urazit, jako jak se převrhl kalamář panu
přednostovi na právě vyhotovenou listinu o
povýšení jednoho úředníka, což mělo za následek,
že z povýšení sešlo, jak kamna v úřadě kouřila a
saze z kamen usadily se na tabulku „Kouřiti v
místnosti jest zakázáno“ a podobně.
O politiku se nestarali a stala-li se v politice
nějaká důležitá událost, říkal pan Bořek: „Vida,
kdo by to řekl.“ Pan Tesař na to pravil: „Ba,
kdo by to byl řek,“ a pan Kinter poznamenal: „Je
to velmi zvláštní.“
Aby pak se do politiky nezabíhalo, pravil pan
Bořek: „A vaše paní, pane Tesaři, jest zdráva?“
„Děkuji,“ odpověděl pan Tesař, „všichni jsou
zdrávi. A což vaše dětičky, pane Kinter?“
Tak prožívali zde klidně v přátelském hovoru
každý den určité tři hodiny.
Jednou seděli, povídali si jako obyčejně,
kladouce opatrně popel svých doutníků na tácek,
když do hospůdky vstoupil vysoký, zavalitý muž s
dlouhým vousem a se zvláštním trpkým úsměvem ve
tváři. Posadil se k vedlejšímu stolu a bedlivě
naslouchal.
Pan Bořek právě tázal se: „A vaše paní, pane
Tesaři, jest zdráva?“ když neznámý náhle obrátil
se ke společnosti a řekl: „Věřili byste, pánové,
že jsem před lety s nebožtíkem švagrem v
největším letním vedru šel do Stromovky a ze
švagra lil se pot a ze mne ne!“
„Proč ne,“ pravil pan Tesař nemile dotčený, že
neznámý host chce se také zúčastnit nějakým
způsobem hovoru. Obrátil se pak k panu Bořkovi:
„Děkuji, choť je zdráva a což vaše dětičky, pane
Bořku?
„Vidíte, pánové,“ vpadl neznámý do hovoru,
„proto jsem se nepotil, poněvadž jsem studené
povahy.“
„Dětičky jsou zdrávy, pane Tesaři,“ odpověděl
pan Bořek, ale host nedal se rušit a řekl:
„Věříte, pánové, že jsou lidé studené a teplé
povahy? Já, jak říkám, náležím mezi lidi
chladnokrevné, studené povahy čili studené
přirozenosti. Vidíte, snad jsem vám již říkal,
jak jsem šel s nebožtíkem švagrem. V největším
horku je mně chladno.“
A to musím také říct, že mně pomůže v nemoci jen
teplo. Studená povaha dá se vyléčit teplem,
teplá studenem. A proto, pánové, račte dovolit,
já si přisednu, tak už sedím a proto tedy mně
pomůže vždy jen teplý obkladek. Jako jednou měl
jsem chřipku, zavolám doktora a doktor pravil,
abych se dal zabalit do studeného mokrého
prostěradla. Víme, abych se jako zapařil. Já
povídám: Pane doktore, víme, my nic nevíme. Když
vás poslechnu, tak mně dejte tady písemně, že na
své vlastní útraty mně vypravíte pohřeb a že se
postaráte o vdovu. Vždyť, ještě jsem řek, od
narození jsem studené povahy čili přirozenosti.
Teď se celý zimou třesu a ještě studený mokrý
obklad. Kam jste dal rozum, pane doktore? A
vidíte, pánové. Doktor vzal si to k srdci,
poručil teplé obkladky a za čtrnáct dní už jsem
byl zas jako ryba.“
Pan Tesař podíval se zarmouceně na pana Kintra,
pan Kinter na pana Bořka, pan Bořek na pana
Tesaře a všichni řekli: „Hm, hm.“
„Ano, pánové,“ pokračoval muž studené povahy,
„má povaha je chladnokrevná a teplo vždy mně
pomohlo. Povím vám následující příklad. Když
jsem vojákoval, já byl u dragounů, jako rekrut
měl jsem měnit koně. Chci na koně vyskočit a
zapomněl jsem chytit potvoru za uzdu. A potvora
kůň, jak už jsem seděl, najednou vyhodí a já
přeletěl mu přes hlavu po hlavě dolů. Kdybych
byl nepad na drn, tak bych zde s vámi jistě
neseděl. Tak jsem se jen potlouk trochu na hlavě
a tady si narazil ruku. Ruka hned otekla jako
bačkora. Hlásím se tedy marod a plukovní doktor
poručil studené obklady. Do rána, poníženě
hlásím, jsem nebožtík, řekl jsem. Jak to? Mně
pomůže, poníženě hlásím, jen teplý obkladek,
odpověděl jsem. Donewetr, setsakramentskej osle,
osopil se na mne plukovní doktor, když máte
tolik fištrónu, tak zde nemusím být já. Studený
obklady a dost, nebo vás dám zavřít. Jakáž tedy
pomoc! Dám si studené obkladky a celou noc jsem
křičel bolestí. Ráno přijde doktor a ruka ještě
víc oteklá. Dostal strach. Já jsem povídal:
Poslušně hlásím, že jsem studené povahy čili
přirozenosti. Doktor se podíval na ruku a řekl:
Tak si dejte, osle, teplý obkladky, potřebujete
padat s koně. Třetího dne, pánové, ruka byla v
pořádku, jako že zde sedím. A doktor, když se
někdy někomu něco podobného stalo, každého se
ptal, zdali je studené povahy čili
přirozenosti.“
Ozvalo se opět „Hm, hm“, a pan Tesař, aby jen
něco řekl, poznamenal: „Máte ale lékařské
autority, které jedině odporučují studené
obkladky.“
„Zabíjí se tím pacienti,“ počal se rozohňovat
muž studené povahy, „ano, pánové, zavřít takové
autority.“
„Máte ale kupříkladu,“ řekl rozpačitě pan Bořek,
„Priessnitzův obklad.“
„Vy tomu věříte, pane?“ tázal se host; „pane,
studená povaha nedá se nijak vyléčit než
teplem.“
„Kneipp, pane,“ ozval se pan Kinter, „léčil
jedině studenou vodou, já tomu věřím.“
„Pak vám povím,“ křičel muž studené povahy,
bouchaje pěstí do stolu, „že Kneipp byl hlupák,
který balamutil lidi.“
„Neračte prosím tlouct pěstí do stolu,“ vmísil
se hostinský, který naslouchal dosud mlčky u
výčepu.
Muž studené povahy vykřikl: „Já jsem
chladnokrevný, ale to vystát nemohu, když lidi,
kteří nic nezkusili, do člověka rýpají.“
„Ale dovolte,“ hájil se pan Kinter, „já jen řek,
že věřím ve studené obkladky.“
„Pak jste hlupák, jako všichni ostatní,“
rozkřikl se host, „to vám řeknu, ze zkušenosti.“
Po těchto slovech host, hostinský, pan Bořek,
Tesař a pan Kinter vstali, pan Tesař řekl:
„Opakujte to ještě jednou.“ Pak nastal hluk, muž
studené povahy čili přirozenosti převrhl stůl,
aby se rázem dostal do středu společnosti,
nastala vřava, host mlátil rukou kolem sebe,
hostinský křičel „patról“ a vyběhl ven.
Pak byla situace následující.
Jeden strážník, druhý strážník.
Muž, studené povahy vyrazil pěstí zub panu
Kinterovi. Pana Tesaře škrtil pravou rukou a
levou jednoho strážníka. Zápasil se strážníky se
střídavým štěstím.
Pánové Bořek, Tesař, Kinter a hostinský zamkli
se ve výčepu.
Spousta lidu dívá se dveřmi.
Třetí strážník. Tři strážníci klečí na zoufale
se bránícím muži studené povahy čili
přirozenosti.
Obecní truhla a vyvlečení „chladnokrevného muže“
z lokálu na chodník.
Zápas na chodníku.
Hlasy z obecenstva: „Drží se dobře.“
Muž studené povahy utrpí porážku atletickým
chvatem za hlavu „tour de hauche en téte“.
Veřejný posluha pomáhá ho hodit do truhly.
Truhla se zamkne a odjíždí na komisařství...
Pánové Bořek, Tesař a Kinter od té doby,
kdykoliv nějaký neznámý muž přijde do jejich
hospůdky a dá se s nimi do hovoru, obratně se ho
napřed otáží, zdali není studené povahy čili
přirozenosti... |
