Nač vše se děti ptají

Jednou na cestě přes Blatenské jezero v Uhrách pozoroval jsem pětiletého hocha, který ptal se své matky na toto: „Kolik lidí by se mohlo utopiti v tomto jezeře? Bolí to, když se člověk utopí? Je ten kapitán, který nás veze, tatínkem všech těch, kteří ho poslouchají? Nenastydnou ryby, když jsou pořád ve vodě? Když maminka těch ryb nemůže najiti žádné červíčky ve vodě pro své dětičky, vyleze na břeh a vyhrabe jim žížaly ze země? Jsou zde taky velryby? Udusí se malinká rybička, když se na ni posadí velryba a sedí na ní tři dny?“ Déle jsem to nevydržel. Šel jsem si sednouti na druhý konec parníku, ale ubohá matka toho chlapečka musela tam zůstati.