|
Nedávno se stalo, že v několika našich bylo
útočeno na sociálně demokratického poslance
Josefa Kanouška, kde bylo s podivem
konstatováno, jak se mohl stát takový člověk
poslancem. Občan poslanec zasílá nám dopis, ve
kterém všechno vysvětluje. Otiskujeme jej beze
změny:
Ctěná redakce!
Bylo to před volbami, kdy jsem byl povolán do
výkonného výboru strany sociálně demokratické.
Já jsem totiž jednou doprovodil domů jednoho
sociálně demokratického předáka, který usnul v
jednom průjezdě s odznakem ve knoflíkové dírce a
byl opilý. Zapamatoval si to a na doklad
vděčnosti zavolal mne do sekretariátu, kde se
mne jeden soudruh optal: „Umíš číst a psát?“
„Číst trochu znám,“ odvětil jsem upřímně,
poněvadž ve straně se nesmí lhát, „horší je to
se psaním. Byly ovšem doby, kdy jsem znal, kde
se píše tvrdé a kde měkké i. Ty doby minuly,
poněvadž...“
„Nu,“ přerušil mne jeden ze soudruhů,
„neomlouvej se, známe to z vlastni zkušenosti.
Hlavní věcí je, jestli by sis troufal aspoň
trochu obnovit své znalosti v pravopisu.“
„To ano.“
„Dobře! Z nařízeni strany sociálně demokratické
do zítřka se naučíš: Býk, bylina... Lysý, líska,
ozývá, zívá a podobně. Kup si mluvnici.“
Druhého dne přišel jsem tedy do sekretariátu,
kde již sedělo vlče vůdců strany. Byla tam
tabule a u ni křída.
„Soudruhu Kanoušku,“ ozval se jeden, „napiš:
Myji se mýdlem.“
Napsal jsem to, ačkoliv to nebyla pravda: Myji
se mýdlem.
„Dobře! Napiš: Bylina bývá v bytech bita.“
Napsal jsem to.
„Dobře, soudruhu Kanoušku! To stačí. To úplně
stačí. Máš nějaké školní vzdělání?“
„Jak bych neměl. Trojtřídní obecnou školu.“
„Výborně. To stačí. To úplně stačí, soudruhu
Kanoušku. Jsi dobrý člověk.“
A vůdce jeden prohlásil povzneseným hlasem:
„Strana sociálně demokratická jmenuje soudruha
Kanouška kandidátem poslanectví v 57. volebním
okresu. Víš, tam nám schází vzdělaný člověk.“
„Soudruzi! Proboha!“
„Ale neděkuj a nestarej se o nic. Jeden z nás si
tě vezme s sebou na čtrnáct dní na volební
schůze a to bys musel mít pitomou palici, abys
se nenaučil tahat lidi za nos.“
Učil jsem se tedy pilně tahat lidi za nos a
seznal jsem, že každá řeč sociálně demokratická
musí obsahovati: 1/ Lež. 2/ Hromová volání. 3/
Nadávky. 4/ Zbožná přání. 5/ Nestydatosti. 6/
Marxe.
Prvním pěti podmínkám jsem dostál, ale ta šestá,
Marx, saprlot, to bylo na pováženou.
Chtít od kandidáta sociálně demokratického, aby
znal Marxovu teorii! To je ošemetná věc, ale
představoval jsem si to horší.
Většina totiž, nás soudruhů, ví o Marxovi jen
tolik, že nosil plnovous. Nu a vidíte, já to
věděl také a stačilo to úplně.
Mluvil jsem takhle: „Náš nebožtík vousáč, otec
Marx, ten si jen hladil vousy a smál se
kapitálu.“
A pak to šlo už napořád: „Co vám zde povídám,
soudruzi, to také řekl náš Marx, co vy myslíte,
to myslel také on. Nám chybí vzdělání, soudruzi.
Jsme někdy jako zvířata...“
Dál jsem nemohl hned pokračovat, poněvadž po
poslední větě ozval se takový hromový potlesk,
že schůzi bylo nutno přerušit na pět minut.
Viděl jsem mnoho, a proto ze zkušenosti mohu
říci jen tolik, že řeči sociálně demokratických
řečníků možno rozdělit na několik velkých
skupin.
1/ Řeči, při kterých se červenají (začátečníci).
2/ Řeči, při kterých se nečervenají (mužové
delší dobu ve straně dlící).
3/ Řeči, při kterých se nečervená ani řečník,
ani soudruzi.
To jsou řeči volební. K jejich sestavení udělil
mně recept soudruh Soukup.
Recept: „Vzpomeň si na všechny možné nadávky,
které jsi kdy slyšel, někde četl na zdích,
někomu řekl, někam na zeď napsal a poznamenej si
je na papír. Ten nos pořád s sebou a máš-li
volný čas, všechny nadávky sestav si podle
abecedy. Tedy: Abruzák, ašant, blbec, cikán,
děvka, fakan, gauner, chachar, idiot, jakobín,
janičár, lump, mezek, nevěstka, opice, osel,
prase, revolver, syčák, šakal, tele, usmrkanec,
vůl, zrádce. A teď jakmile začneš mluvit o
protikandidátovi, vytáhneš papírek a spustíš
hodně rychle, co nejrychleji nadávku za nadávkou
podle abecedy a musí se jen hrnout: ,Soudruzi,
můj protikandidát je: Abruzák, ašant, blbec,
cikán, děvka, fakan, gauner, chachar, idiot,
jakobín, lump, mizera atd. atd. až do Z. Taková
musí býti řeč sociálně demokratického kandidáta,
jinak jsi ztracen a jinak naše lidi
nepřesvědčíš. Pak už hodíš do nich jen pár vět,
že se přičiníš jako poslanec, aby:
1/ Paklíček tabáku byl za dva krejcary.
2/ Kilo cukru za dvaadvacet.
3/ Žitná (ovšem jen na nakládání ovoce) litr za
20 h.
4/ Takže když počítáme kilo cukru za dvaadvacet,
nepřijde litr likéru dráž než za deset krejcarů.
5/ Ořechy na ořechovku bude vláda vydávat
organizovaným soudruhům zadarmo.
6/ Organizovaným soudruhům bude dovoleno
namlátit libovolně lidem jiného přesvědčení.
7/ Poněvadž takovým tlučením sílí se svaly,
obdrží organizace, které se nejvíc vyznamenaly,
státní podporu pro tělesnou výchovu lidu.
8/ Pivo bude dílem zdarma, dílem za nepatrnou
náhradu za chmel a slad.“
Tohoto receptu Soukupova využil jsem plnou měrou
a poněvadž jsem ho slyšel i viděl mluvit, užíval
jsem i jeho gest.
Jednou jsem se na schůzi svou vlastní řečí tak
rozohnil, že jsem rozmlátil stůl a když mně
přinesli nový, rozbil jsem ho taky. Pak jsem si
vytrhl hrst vlasů a hodil je do shromáždění s
dodatkem: „Jsem hotov položit za vás, soudruzi,
svůj vlastní život.“
Byl jsem tedy zvolen za poslance.
To je celý můj příběh, ctěná redakce a prosím,
abych byl příště ušetřen jakýchkoliv útoků z
vaší strany a mého jména nebylo snad zneužíváno
ku špatným vtipům. Pokud se týče zprávy, že
systematicky přicházím opilý do parlamentu, není
na tom ani zbla pravdy.
Pravdou sice je, že jsem několikráte více pil,
ale to se stalo jedině nepozorností sklepníka ve
sněmovní restauraci, který mně přinesl omylem
místo čtvrtky lehkého voslavského vína několik
lahví šoproňského.
Pokud se týče druhé perfidnosti, že prý se
nedovedu chovat ve slušné společnosti, poukazuji
na objednaný mnou spis O slušném chování. Spis
ten dojde mne tyto dny a doufám, že srovnáním
obsahu s vlastním chováním nenajdu mnoho
odchylek.
Znamenám se v úctě
Josef Kanoušek,
říšský poslanec strany sociálně demokratické |
