I
Velitel policejní strážnice Aleš nudil se od
deváté hodiny večerní, kdy přivedli posledního
opilého do separace, až do jedné hodiny v noci.
Vzpomínal, jak vydrží do šesti hodin do rána,
nežli ho vystřídají, sedět nad akty, nad
žurnálem, když právě dnes mizernou shodou
událostí mají na strážnici službu strážníci,
kteří neumí hrát filky.
Prozatím lehl si na postel, zapálil dýmku a
hovořil o politice. V takovém okamžiku byl
přísný. Stal se z něho rakouský Kato, tvrdý a
nepřístupný jakémukoliv kolísání, vyjadřoval s
proklínáním svou nedůvěru Itálii. Strážníci
ležící kolem na postelích poslouchali zbožně,
poněvadž nebyli definitivní.
„Rozhodně ať se nikdo nemýlí, že trojspolek
vydrží. Trident a Triest jednou způsobí obtíže.“
Vzdychl a hledal zápalky. Když mu je podali,
zapálil si a prohlásil, že v Miláně i v Turíně,
ba i v Římě při každé příležitosti zapalují
rakouský prapor. Jednou se jim to však
nevyplatí. Jsou ti lotři zralí na novou
Custozzu.
Rozčílení jeho stoupalo a mladý strážník Pavelka
zatím usnul a počal pískat nosem.
Velitel ho vzbudil a křičel, že zápletky jsou
přede dveřmi. Kdo je rakouský občan...
Do dveří vstoupil strážník Dekl, vracející se z
ulice, a hlásil raport.
Pan Aleš mrzutě vstal z postele a přejímal
raport: „Ich melde gehorsam, nix Neues. Pikantní
kalendář konfisziert. Sebral jsem sto dvacet
výtisků.“
Úřední výraz zmizel v tom okamžiku z tváře
Deklovy a usmívaje se vítězně poznamenal: „Velmi
velká prasectva, pane vachkomandante, moc krásné
věci. Obrázky takové sviňácké, až radost!“
Položil balík na stůl. V tom okamžiku přestal se
velitel policejní strážnice nudit. „Dají sem to
svinstvo!“
Policejní strážník rozbalil balík, podal jeden
exemplář konfiskovaného spisu veliteli, kolem
kterého se shromáždili všichni strážníci.
„Hergot,“ řekl jeden upřímně, dívaje se na
titulní obrázek, „to jsou stehna!“
„Vidíte,“ pravil velitel, „na to se má mládež
dívat. Mládež škole nedorostlá!“ Hlas jeho zněl
měkce: „Panečku, ta druhá, tady na obrázku, vem
čert její oči. Je úplně nahá!“
„A panečku,“ řekl policejní strážník Dekl, „dál
jsou teprv pěkné věci!“
„Tohle taky není zlý!“
„Nepovídají, člověče, vedle ten obrázek je hezčí
a živější! Předně má ta ženská plnější boky a
neleží také špatně na pohovce. Darebáci. Tohle
se osmělí kreslit!“
„Jen si přečtou, pane vachkomandante, tu
básničku pod tím, ta také není špatná.“
„Dobrá je, ale dvojsmyslná. Nestydatí lidé, že
to napíšou a dají do tisku! Děti jdou do školy a
hltají tu, hrome, jak se to jmenuje...“
„Pornografie, pane vachkomandante,“ doplnil
strážník Pavelka.
„Hrozné věci ale dobré,“ řekl strážník Mika,
„tyhle kalhoty jsou dobře podány.“
„Vtip také není zlý. Líbím se ti v kalhotech
víc, nebo bez kalhot, drahoušku?“
„Myslím, že bez kalhot, co myslíte?“ obrátil se
velitel strážnice k strážníkům vesele, „co si ti
sviňáci nevymysleli.“
„Dovoluji si upozornit na předposlední straně,
pane vachkomandante, na tu baletku v lázni.
Nejenže je úplně nahá, ale sluha podává jí
prostěradlo.“
„Dobré je to a povídám, bez milosti konfiskovat
takové věci. Myslím, že když se obejdou všechny
trafiky, že se najdou ještě jiné věci. Pan
komisař Peroutka bude mít zítra radost!“
II
„Poslušně hlásím, pane komisaři, včera podle
nařízení byly po trafikách konfiskovány
kalendáře oplzlého obsahu. Přináším jeden
exemplář. Zvláště dovolím si upozorniti na
předposlední obrázek: Baletka v lázni. Pak ta
ženská na pohovce. Titulní obrázek nejenže
obsahuje také přestupek proti mravopočestnosti,
ale myslím, že se to bude líbit panu vrchnímu
komisaři. Dovolím si přinésti nahoru také jeden
exemplář. Račte si laskavě dáti pozor na
nestydatosti, zatržené modrou tužkou. Jest to
jistě na pováženou. Pěkné oplzlosti naleznete
bez hledání všude, kde jsem strany založil.
Báječné svinstvo račte najít na stránce třicáté.
Výborné jsou Intimnosti z harému, nejenže text
obsahuje hrubé přestupky proti mravopočestnosti,
ale je provázen také velmi pěknými obrázky.
Holčičky mohamedánské leží na tygřích kůžích a
hlídá je chudák eunuch.“
„Člověče,“ řekl komisař Peroutka, prohlížeje
obsah, „tohle musíte ukázat také našemu radovi.
On se rád na takové věci dívá.“
III
Kalendáře měly úspěch. Dva si vzal vrchní
policejní komisař a tři pan rada. Koncipisté si
vzali po jednom. Ostatní rozebrali na policejním
ředitelství. Policejní strážníci slídili horlivě
po nemravném kalendáři.
A právě tím, že četba tato nedostala se do rukou
nepovolaných, byla mravnost veřejnosti
zachráněna. |
