I
Českomoravská krabatina zachovává jistou a
určitou důslednost.
Mezi švestkami a adventem vyskytují se průjmy a
knedlíky ze syrových brambor, takzvaní bosáci.
Po průjmech a bosácích přijdou misionáři v
nejkrásnějším období čerstvého kyselého zelí.
Jest to týž produkt předadventní sezóny jako
krouhané zelí, toliko s tím rozdílem, že se
misionáři nenakládají do sudů a nešlape se po
nich bosýma nohama.
Na Českomoravskou krabatinu dostavují se
současně se zahájením prasečích hodů.
Není též nemístné poznamenati, že ku svým
návštěvám velice správně vyvolují si tu
nejpříhodnější dobu, kdy věřící v ráj i peklo
mají své husy dostatečně vykrmeny.
Jest to skutečná idyla misionářská, kdy se sluha
boží může na farách pořádně naprat. Takový
misionář připomíná tak krásně středověk, že by v
zájmu našeho muzea bylo záhodno provésti
prostřednictvím Národního shromáždění návrh
zákona, aby byli neprodleně všichni misionáři,
potloukající se po republice, schytáni, vycpáni,
preparováni a postaveni do vitríny našeho muzea
vedle jiných historických památek.
Mohlo by též ovšem dojiti k zdokonalení návrhu z
čistě hospodářských důvodů, neboť počítáme-li,
že vycpání jezevce stojí dnes 1500 Kč, přišlo by
vycpání jednoho misionáře nejméně na 15 000 Kč.
Z tohoto důvodu navrhoval bych nakládat je do
lihu jako do nejpřirozenějšího prostředí.
Všichni misionáři, s kterými jsem se totiž
setkal na Českomoravské krabatině, měli červené
nosy.
II
V letech třicátých minulého století objevil se v
čínské provincii Su-Čau francouzský misionář z
řádu jezovitú.
Muž ten byl velmi horlivý a neúnavný v
rozšiřování víry, a když se na delší dobu usadil
v městečku Ma-Dze, podařilo se mu mezi čínským
obyvatelstvem založiti oddanou křesťanskou obec,
ku které přistoupilo i několik mandarínů a též i
místní kat se svými čtyřmi pomocníky.
A misionář mluvil ku své obci tak přesvědčivě,
že tato den ode dne více se zdokonalovala v
křesťanské víře.
Jednoho dne misionář kázal pokřtěným Číňanům o
tom, jak je krásné a vznešené podstoupiti pro
svou víru mučednickou smrt a jaká odměna čeká
toho, kdo podstoupil muka pro svou víru. Ta
největší odměna, neboť ten vstupuje v řady
světců.
Potom misionář, vylíčiv ještě rajský požitek
mučedníků v nebi, odešel a shromáždění zůstalo
pohromadě samo.
„Milí přátelé,“ řekl k nim vrchní mandarín, „my
všichni zajisté milujeme našeho veledůstojného
otce, třebas by měl tvář takovou, jako mají bílí
ďáblové ze Západu. Tuto svou lásku a vděčnost k
němu musíme mu osvědčiti nějakým darem.“
Tu počali jeden po druhém navrhovat různé dary.
Jeden několik párů jedlých psů chow-chow, druhý
dvě mongolské tanečnice, třetí vědro rýžové
kořalky saki atd.
Tu konečně vstal opět nejstarší mandarín a
laskavým hlasem promluvil:
„To vše nemá trvalé ceny. Neřekl-liž nám náš
veledůstojný otec, že největší a nejkrásnější
odměnou bohulibého života jest stati se světcem?
A neřekl-liž nám též, že toho svatí dosáhli vždy
mučednickou smrtí? Pojďme, přátelé, useknout
hlavu našemu veledůstojnému otci, udělejme z
něho mučedníka a darujme mu království nebeské.“
Návrh ten byl přijat s jásotem, i vedli zuřivě
se bránícího misionáře za město, utěšujíce ho:
„Hned budem na místě, veledůstojný otče. Než
napočítáš šestkrát dvě stě, budeš svatým.“
Poslední myšlénkou nešťastného misionáře, než mu
usekli hlavu, bylo: „Proč jsem nedržel hubu o té
slávě mučedníků?“
Potom se stávalo, že se misionáři vyhýbali
křesťanům z Ma-Dze na sto honů.
Křesťané z Ma-Dze ještě dnes s radostí ukazují
cestovatelům hrob nešťastného misionáře, pyšníce
se nad tím, že mají svého světce vlastní výroby,
žádný padělek.
III
Při příležitosti zájezdu misionářů na
Českomoravskou vysočinu nelze se též nezmíniti o
tom, jak upravují misionáře domorodci na Nové
Guineji a na Polynésii.
Když misionář skončí své kázání, jest přivázán
za ruce a za nohy ke čtyřem kůlům zaraženým do
země, opatrně rozpárán, čistě vykuchán, a hlava
se mu uřízne, vyvaří zvlášť, z lebky potom
vyrobí se pohár, z kterého pije pokřtěný
náčelník za slavnostní příležitosti.
Nato vykuchaného misionáře prošpikují tučnými
řízky želvího masa a dovnitř do něho dá se
nádivka z jednoho druhu prosa, promíchaného s
lístky velmi aromatické rostliny katutáury. Nato
misionáře zašijou a pomalu ho udí nad ohněm z
větví keře pao, jehož pryskyřnatý kouř dodává
misionáři velejemné příchuti.
Dokázáno bylo dále, že obyvatelé zmíněných
ostrovů opovrhují vnitřnostmi misionářů, kdežto
naopak na ostrovech Hebridských střeva misionářů
jsou považována za nejlepší pochoutku a
dostávají se jen mužům nejzasloužilejším o svůj
kmen.
Poukázáno bylo k tomu, že dle věrohodných zpráv
tyto procedury s misionáři provádějí se až
potom, když dotyčný ukončí svá kázání.
Naproti tomu, dle článku uveřejněného v Časopise
českého duchovenstva z roku 1837, stěžuje si
biskup lorrainský, že na Novém Zélandě bylo
snědeno pět vyslaných jím misionářů, aniž by se
byli dostali k slovu.
V temže časopise jest patrně i pro ostrovany
druhých souostroví a zemí podán recept, jak
vypékati misionáře. Týká se to osudu jednoho z
výše zmíněných chráněnců biskupa lorrainského.
Když byl vyvrhnut jako husa, obalen byl hlínou,
patrně kamnářskou, byl zastrčen v tomto obalu do
velikého náspu z rozžhaveného popele. Vypálená
hlína byla jakýmsi přirozeným pekáčem, ve kterém
se misionář znamenitě pekl, zachovávaje
šťavnatost svého masa.
IV
Opusťme nyní ony pohádkové ostrovy Tichého
oceánu a podívejme se k divokým Čukčům, daleko
na severu, jichž nehostinný domov oblévají
ledové vlny Beringový úžiny.
V této zasněné krajině zmizeli dva misionáři a
vysvětlilo se později, že když dokonali své
misionářské dílo a pokřtili jednu rodinu Čukčů,
byli rozřezáni na kousky, které byly zastrkány
do pasti na polární lišky, jichž kožešinami
vedou Čukčové výměnný obchod.
Při 40° mrazu vydrželi za vnadidlo přes celou
zimu ...
Jakou krásnou smrt měl proti nim nedávno jeden
misionář v našem kraji, který při své návštěvě
podávil se u večeře na faře biskupem z husy. |
