|
„Třicátý první den měsíce prosince čili
staročesky prasince věnuje se k tomu, aby občané
bez rozdílu pohlaví užívali radosti života, jako
aby jedli přes míru, pili přes míru, milovali
přes míru, šplhali se v noci na lucerny,
zastavovali kočáry, hulákali, hádali se s
policajty, rvali se s policajty i laiky,
nadávali si, dělali půlnoční scény a ráno
posílali si se zadumanou tváří pro slanečky a
sodovou vodu.“
Tohle mně vždycky vykládal strýc farář a
dodával: „Milý jinochu! Den třicátého prvního
prosince je den ohavností spuštění. Na svátek
svatého Silvestra, na den památky muže svatého,
dokonalého, dějí se ty orgie! Svatý Silvestr
byl, jak ti zajisté dobře(?) známo, papežem.
Svatý Silvestr umřel léta Páně 335.“
„Před Kristem, strýčku, nebo po Kristu?“
Ani tato otázka strýce nedopálila a mne
nezbavila muk duševních poslouchat život
bohabojného stařečka. Dělal, jako by mne
neslyšel, a pokračoval: „Svatý Silvestr byl
rozený Říman z otce Ruffina. Ve svém mladém věku
byl v učení pod knězem Cyrinem, jehož také v
učení mravů následoval. V třicátém roce věku
svého od papeže Melchiadesa za diákona římské
církve byl zvolen, v kteréžto povinnosti všechny
ostatní duchovní přestřeloval a tak se dobře
choval, že po smrti dotčeného papeže Melchiadesa
za císaře Konstantina jednomyslně proti své
vůli(?) za papeže prohlášen byl. Císaři
Konstantinovi navrhovali kněží, aby očistil se z
malomocenství tím, by sobě dával připraviti
lázeň z krve malých děti, a tu svatí apoštolově
Petr a Pavel po jedné takové lázni se císaři
zjevili a přikázali, aby, chce-li býti očištěn
od malomocenství, lázně ukrutné z malých dítek
zanechal a od Silvestra papeže spasitelným
obmytím se obnoviti dal. Císař tak nelenil
učiniti a svatého Silvestra k sobě povolal,
kterýž císaři po vůli(?) učiniv, s ním do lázní
šel a tam křtem svatým očistil. Milý synovce,
svatý Silvestr mnohé a užitečné dekrety a
ustanovení v církvi boží nařídil: že má křižmo
mast od biskupa strojeno býti, že má kněz při
křtu vrch hlavy dítěte pomazati. Dále nakázal,
aby diákonové v kostele sukní(?) užívali a
manipulum pod levou rukou měli. Sobota a neděle
aby své jméno držely, aby tedy se sobotě
neříkalo neděle a neděli sobota. Aby se
potřebným pannám(?) slušné vychování poskytovalo
a výběr těch panen aby biskupům přenechán byl.
Vidíš! Tak žil svatý Silvestr, a ty mne pumpuješ
o deset korun, že prý je zítra Silvestra.“
Z mé strany následovalo vždy ujišťování, že
slavím památku svatého Silvestra v úzkém kroužku
cudných a hodných přátel, lidí, s kterými se
setkávám jednou za rok, a to na ten den, s
kterými pak v ušlechťující zábavě . . . Zkrátka:
Strýc mně dal deset korun a já šel pumpnout
druhého strýce, který byl vyšším státním
úředníkem. Tento strýc mně neříkal „milý hochu“
a „drahý jinochu“ jako strýc farář, tento dobrý
člověk mě tituloval „neřáde“, „zatracený kluku“
a podobně.
Řeč jeho byla jadrná: „Co, neřáde, Silvestra,
jakéhopak Silvestra. Načpak Silvestra, mladíku.
K čemu Silvestra, zatracenej kluku? Kdybys radši
studoval, kdybys hleděl pílí a učením domoci se
- nač ti to vykládat, čeho máš se domoci, to je
jako hrachem házet na zeď. Hleď se vzchopit,
hled se polepšit, a k tomu nepotřebuješ
Silvestra. Povím ti, co máš o Silvestra dělat.
Předně hled jít odpůldne do kostela. Tam se
vroucně pomodli. Pak si hleď doma zpytovat
svědomí, co jsi provedl za celý rok. Nato se
navečeř a po večeři přečti si pořádnou knihu. Na
Silvestra máš dělat bilanci svého života za rok
. . . Čti pořádné knihy . . .“
Od tohoto strýce vypůjčil jsem si pak tolik
pořádných knih, za které bych v antikvariátu
dostal deset korun.
V nejbližším antikvariátu dostal jsem za ně
dvanáct korun. Hnulo se tenkrát ve mně svědomí,
abych přebytečné dvě koruny poslal strýci
nazpět. Tenkrát jsem byl ještě sentimentální.
Zpívalo ve mně mládí, jak praví jeden náš
básník. Řada let uplynula od té doby, strýcové
se mne zřekli a já se zřekl strýců.
Když je člověk nenapravitelný ničema a horší než
ten pověstný lotr, který, považte si, před
policejním komisařstvím na Nový rok vykonal
malou tělesnou potřebu, jako by chtěl říct:
„Vidíte, jak ten rok pěkně počíná!“
Tenkrát když mne strýcové napomínali, abych na
Silvestra zpytoval své svědomí, mysleli to vážně
a jistě nepovážili, že za pět let teprve začnu o
Silvestra rozjímat, co člověk provedl za celý
rok.
A tu seznávám, že celý rok jsem vlastně nic
neprováděl, že se mnou bylo provozováno. Byl
jsem naprosto pasivní. Nejen finančně.
Napadá mě moudrá věta: „Jednotlivec je částí
celku.“ Dobře. Celek by byl dle toho také
pasivní.
Měl jsem mizerný byt a zlého kvartýrského. A měl
celek také mizerný byt a špatného bytného?
V takovém případě šlo by to dál a dál. Úvahy o
jednotlivci a celku byly by velmi nechutné,
stejně jako úvahy o kvartýrských a bytech. Máte
kupříkladu ruské byty a ruského pana domácího.
Když je ruskému panu domácímu nájemník
nepohodlný, dá ho prostě buď pověsit, nebo
zastřelit a před popravou dá nájemníka mučit,
aby se dozvěděl, kdo ještě myslí o něm, že je
holomek. Za posledního roku dal ten domácí pán
popravit různým způsobem na 32 000 svých
nájemníků.
Letošní rok je vůbec bohatý na podobné události.
Domovníku ruského domácího pána panu Stolypinu
vyhodili do povětří vilu.
Na Rusi se vůbec letošního roku pořádalo mnoho
komedií a ohňostrojů.
Hrála se komedie o krátkém jednání pod jménem
„duma“; byly pořádány ohňostroje, které u nás se
nepořádají o svatém Janě na Vltavě. Místo raket
lítali do povětří jenerálové, náčelníci policie,
státní úředníci a hodnostáři. Říkalo se o nich,
že nemají ani hlavy, ani paty.
Ve Španělsku zatím vystoupili s teorií, že se
králové nesmí ženit. Skončilo to dosti šťastně.
Do světa se rozletěla zpráva: „Mladí snoubenci
měnili spodní prádlo...“
Pak se zase říkalo, že se ruský car ztratil po
povstání v Kronštadtu. Ukázalo se to být
vylhaným. Když námořníky popravili, vrátil se s
čistým svědomím. Nastala doba pogromů. Vojsko,
kozáci a policie bavili se tím, že uřezávali
hlavy židovskému obyvatelstvu. Car byl na svém
místě.
Jsou to divná silvestrovská rozjímání, zcela
jiná, než mně odporučovali moji dobří strýcové -
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Silvestr v Čechách. Dnes slaví Silvestra ve
znamení všeobecného tajného a přímého práva
hlasovacího. Páni poslanci loučí se s mandáty a
lidé, neposlanci, těší se na dvacet korun diety
a na slevu na drahách.
Profesor Zenger předpověděl zemětřesení a vláda
předpovídá slušnější parlament. Dne 28. a 29.
prosince zasedal zemský sněm. Předseda přál
šťastný a veselý nový rok. Taková přání bývají
velmi důležitá. Sněm Království českého!
Království české! Radikálové tento rok
vystoupili s důležitým požadavkem. Hrad
královský má patřit zase zemi. Bude-li patřit,
nevím, ale tolik je jisto, že dne 9. prosince t.
r. ponejprv v dějinách slyšel Hrad královský
„Pryč s tyrany a zrádci všemi . . .“
Lampiónový prosincový průvod katolíků a hold
občanu Skrbenskému. Proč si ho nenechali až na
Silvestra. Bylo by to přiléhavější, když svatý
Silvestr byl tak hodný člověk. A 9. prosince
bylo svaté Leokádie, památka panny a mučednice,
která trpěla léta Páně 302, jsouc od
krvežíznivých Daciových drabantů v Toletu z
vysoké městské věže po hlavě dolů vržena.
Na tuto zajímavou okolnost nevzpomněl si „Čech“,
jinak by byl přirovnal množství, které zpívalo
„Rudý prapor“ a „Tisíckrát pozdravujeme tebe, ó
milostpane ze Hříště“, k Daciovým drabantům.
Zato my známe podobné Daciovy drabanty. Význam
slova drabant (trapant) je ten, že mužové mající
moc, bohatství a slávu obklopovali se družinou
lidí, která je měla chránit či přispívat k jich
slávě, jako drabanti boha Jupitera. Ze slova
drabant vzniklo časem slovo dráb. A na základě
tohoto filologického výzkumu můžeme říci, že bůh
Jupiter byl obklopen družinou drábů stejně jako
průvod katolických spolků družinou drabantů. Jak
vidět, je podobné zařízení velmi staré - - - - -
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - - - - - - - -
Letošního roku jako jiná léta objevily se články
v novinách. Známky blížící se zimy. Při
jenerální prohlídce bylo zatčeno v policejním
obvodu pražském 176 lidí bez přístřeší. Co
udělali ti lidé? Mnoho! Neměli kde spát. Bylo by
to veselé, kdyby ti všichni, kteří byli zatčeni
v Praze za posledních deset let, že neměli kde
spát, objevili se v noci na Silvestra na ulici.
Jak by ještě víc oživly ulice a co boháčů, kteří
jezdí o Silvestra kočáry po Praze, by rázem z
opilosti vystřízlivělo . . . Silvestrovská
rozjímání . . .
Letos ponejprv v Praze ohlásí se půlnoc
silvestrovská ranou z děla. Je to mimořádné
vydání ministerstva vojenství. Věc nesmírně
důležitá a pokroková. Chuďasovi je sice jedno,
zdali přichází nový rok, plný další bídy, tiše
či za výstřelu z děla, ale doufejme, že bude
podán návrh, aby vzhledem k tomuto mimořádnému
vydání byly daně zvýšeny.
Půlnoční výstřel z děla! Kdo nebude opilý a bude
mít hodinky, natáhne si je, aby věděl, že
dvanáctá padla. Dvanáctá padla, kamarádi!
Šťastný nový rok! |
