😥O staré bačkoře

O historii vzniku této povídky, její stručný děj a kde nakonec skončila, popisuje Karel Vika v knize Z mé staré zlaté Prahy (1946) v kapitole O staré bačkoře. Vikovo vyprávění začína a končí v Ottově nakladetelství, které také vydávalo časopisy Beseda Lidu a Světozor. V některém z nich měla být povídka  po roce 1907 zveřejněna, ale nakonec neskončila v redakci, ale v kapse zástupce nakladatele:

Jejím tenorem bylo, že stará bačkora poučovala mladou bačkoru, jak se má dívat na věci tohoto světa a hledět si hlavně zabezpečit své stáří. Stále se tam opakovalo naučení:

„A nedívej se pořád nahoru! Drž se při zemi. Nelítej příliš často na hlavu manželu své velitelky. Šváby taky netluč, chtějí být taky živi.”

Zástupce nakladatele strčil potom povídku do kapsy, že ji přečte pro legraci ve své společnosti. A to byl vlastně konec té povídky. Nepamatuji se, že by byla otištěna, a asi skutečně nebyla. Ale nesetkal jsem se s ní ani na redakčním stole. Nepřišla mi už vůbec do ruky, jako mnoho jiných povídek, které si zástupce vzal pro zajímavost do kapsy a odnesl je do nenávratna.

Pro úplnost je nutné doplnit, že Karel Vika byl šéfredaktorem Besedy lidu v letech 1908 -1915.

Nenajde se nakonec povídka někde v pozůstalosti toho zástupce nakladatele, o kterém Vika píše, že s Haškem se znali ještě z do studií na Českoslovanské akademii a že se jmenoval Jaroslav? Není někde založena v archivu Ottova nakladatelství?