|
Nazývají-li političtí protivníci dr. Soukupa
dervišem strany sociálně demokratické v Čechách,
mluví o občanu Němcovi jako o veleknězi z Práva
lidu.
Veleknězi v každé církvi vyznačovali se a
vyznačují oním objemným obalem tuku, jenž
způsobuje, že jejich břicho vystupuje z roviny,
která u většiny věřících jest beze všech pahorků
v okolí žaludku.
Zlatý řetěz, který houpá se na kulatém bříšku
redaktora Antonína Němce, zavdává opětně jeho
politickým protivníkům podnět k různým útokům,
zvláště když občan poslanec Němec kráčí v čele
demonstrantů proti drahotě a jeho velké břicho
se zlatým řetězem velebně se kývá vedle soudruha
proletáře, držícího v hubených rukou standartu s
nápisem „Umíráme hlady!“ A davy táhnou a
poslanec Němec jako arcibiskup sevillský o
velkých procesích proti hladu udílí kolkolem
požehnání, volaje: „Hanba čumilům!“
Všeho toho využitkují političtí nepřátelé ku
směšným nájezdům a srovnání občana Němce se
sevillským arcibiskupem jest naprosto nešťastné.
Kolegové občana Němce z redakce Práva lidu dobře
vědí a jistě budou vždy opravovat podobné zprávy
v ten smysl, že 1. arcibiskup sevillský nikdy
nevolal „Hanba čumilům“, jako to činí občan
Němec a 2. vytýkati někomu abnormalitu břicha,
tedy tělesnou vadu, je nelidské, surové,
nešlechetné, brutální, nedemokratické, ošklivé a
ukrutné.
A mají úplně pravdu, neboť občan Antonín Němec
získal si toto úctyhodné panděro v boji za
zlepšení osudu proletariátu, jemu vyrostlo v
dobách perzekuce českého dělníka, zmohutnělo mu
právě v zápase o lepší životní podmínky
soudruhů. Ono není normálním zjevem, naopak toto
ztučnění může míti pro něho neblahé následky,
poroste-li dále. A klepá-li si při svých
ohnivých recích občan Němec na toto své břicho,
volaje přitom: „Soudruzi, rosteme!“, jest se
obávati, že pozbudou-li při příštích volbách
sociální demokraté nějakých mandátů, splaskne
potom i břicho občana Němce.
Muž tento jest obětí své strany. Když lékaři mu
rozkáží, aby jel zhubeněti do Karlových Varů,
nemůže tak učiniti bez schválení sekretariátu,
poněvadž celý klub sociálně demokratických
poslanců spatřuje v jeho břiše proroka úspěchů a
rozmachu českoslovanské sociální demokracie. On
jest sluncem lepší budoucnosti. Toto břicho jest
Blaníkem českoslovanské sociální demokracie. Ono
elektrizuje davy při řeči občana Němce a vy
čekáte, že ta polokoule, vznášející se nad davy
a houpající se při každém gestu řečníkově,
praskne pojednou a že vyrazí z ní nové a nové
batalióny, jež zdrtí velkokapitál.
Nikoli, občane Němče, my ti nezávidíme! My víme,
co tě čeká. V tajném sezení sekretariátu strany
sociálně demokratické, k němuž jsi z
pochopitelných důvodů nebyl pozván, bylo
usneseno, jakmile strana sociálně demokratická v
Čechách bude upadati a bylo by podezření, že
snad toto tvé zářící slunce dostává vrásky, což
by na davy působilo velmi neblaze, že máš být
zaživa vycpán, aby bylo toto břicho zachováno v
původní velikosti. A budou tě voziti po
voličských schůzích a do fonografu zachytí jednu
z tvých voličských řečí, při nichž, ukazuje na
své břicho, volal jsi své známé heslo:
„Soudruzi, rosteme!“ A až nová hesla zastíní
slávu tvého břicha, tohoto fetiše starých
bojovníků, tu někde v muzeu budeš seděti na
starých ročnících Práva lidu v zatmelené
skleněné skříni s nápisem „Mumie občana Antonína
Němce, šéfredaktora Práva lidu, vycpaného
výkonným výborem strany sociálně demokratické na
počátku minulého století v Praze v Myslíkově
ulici“.
Ale v muzejním katalogu budou scházeti data o
tvé činnosti a vše, co o tobě političtí
nepřátelé tvrdili. A nikdo z pozdějšího
potomstva nebude již věděti, jak jsi se oháněl
Marxem, Liebknechtem a Lassallem, kteří se
museli naroditi, abys vážil svých 115 kg. A
nikoho nenapadne, že 5. května r. 1818 v Trieru,
kdy narodil se Karel Marx, založil tvou celou
kariéru a že veškerá tvá existence závisela na
tom šťastném porodu z 5. května r. 1818... |
