|
Disponent uhelného odboru banky, založené po
převratu cizím kapitálem, pan Barina a ředitel
meteorologického ústavu profesor Vrbenský znali
se již přes dva roky.
Sedávali naproti sobě v Boudě, pravidelně od
čtyř hodin do šesti večer. Průběhem těch období,
kdy jakost piva, které pili v Boudě, se
polepšila, přirozeně byla jich známost
důvěrnější.
Pod vlivem alkoholu, napřed 8°, potom 10°, potom
12°, za ty dva roky přiblížili se více k sobě
než dvojčata krmená mlékem jedné kojné.
Nebylo to ovšem nejdůvěrnější přátelství, byla
to pouze důvěrná známost a jich rozhovory byly
takového rázu, ve kterém se projevovala
spokojenost s novými poměry v pivovarském
průmyslu.
Někdy se shodovali v tom, že štěstí republiky
závisí na pivě předválečné jakosti, jindy opět
byli téhož názoru, že čím silnější pivo, tím i
národ spokojenější. Mezi nimi nebylo nikdy po
celé ty dva roky žádného nedorozumění. Mezi nimi
nikdy nebylo řeči o domácích poměrech jednoho či
druhého.
Přesně v šest hodin se rozcházeli a každodenně,
když vyšli před restauraci v Boudě, podali si
ruce a loučili se slovy:
„Tak já si sednu, pane profesore, na.jedničku.“
„A já, pane disponente, sednu si na trojku.“
„Než se zas já dostanu jedničkou do Vršovic,
pane profesore.“
„A já, pane disponente, trojkou do Nuslí.“ A
když se druhý den přesně ve čtyři hodiny sešli
opět v Boudě, otázal se pan ředitel
meteorologického ústavu: „Dostal jste se, pane
disponente, šťastně domů do Vršovic?“
„Ještě to ušlo, pane profesore, něco se stalo v
elektrárně, tak jsem přijel do Vršovic asi za
dvě hodiny. A vy, pane profesore?“
„Já jsem šel raději pěšky, pane disponente.
Ještě předtím než zůstaly stát elektriky, tak do
nás vrazil nákladní automobil ministerstva
národní obrany s ekrazitem.“
Stalo se však nenadálou okolností, že jejich
důvěrná známost proměnila se ve vřelé
přátelství.
Podnět k tomu zavdaly novinářské útoky na správu
ústavu majícího za povinnost sledovat stoupání
vody v řekách Československé republiky a
zaměstnávajícího několik set úředníků.
Toho dne přišel totiž do Boudy nějaký pán, který
si sedl u vedlejšího stolu, kde měl své známé,
kterým bylo všechno jedno, zdali je to státní
meteorologický ústav či jiný ...
„Hydrologický nebo meteorologický ústav,“ řekl
tvrdě a neúprosně ten pán, kterého pobouřily
noviny a který předtím byl již ve dvou
vinárnách, „já vím, že vedle sedí pan ředitel
meteorologického ústavu. Na tom nezáleží.“
„Pane řediteli,“ obrátil se k vedlejšímu stolu
na profesora Vrbenského, „to jste si zas dali s
tou povodní. Prý není žádných obav. Sníh sejde
klidně, roztaje. Žádné zátopy a povodně. Led
klidně odejde.“
Rozčilený pán si odplivl a pokračoval: „Řekněte
mně, co dělal za blbosti meteorologický ústav?
Chtěl jsem u řeky v Modřanech stavět vilu, měl
jsem tam už cihly a dříví ...“
„Vy jste mně to odplavili,“ řekl strašným
hlasem, „Vltava je dnes o čtyry metry výš než
moje parcela. Jste vy mně to učenci, profesoři.
Takhle vás tam přivázat na vory, než ještě
Vltava stoupla, a pustit vás po řece.“
„Dávají zprávy do novin,“ pokračoval s
tvrdošíjnou umíněností, „že se není čeho
obávat.“
„A co je s Berounkou u Všenor?“ zařval nějaký
muž sedící naproti, „mám tam vilu u řeky a
pěstoval jsem tam králíky, belgické obry. Dostal
jsem za ně cenu na hospodářské výstavě.“
Přistoupil k profesorovi Vrbenskému: „Víte, co
jsou to belgičtí obři, pane profesore? . . .
Nemyslete si, že vás neznám. Nedávno jste
vypravoval, že vám v novinách špatně uveřejnili
zprávu o počasí. Napsal prý jste, že předevčírem
byl mráz v Českomoravské vysočině - 12° C a v
Smokovcích -17° C. A ten sazeč že si to spletl a
vysázel, že na Českomoravské vysočině bylo
předevčírem 17° C a ve Smokovcích 12° C.
Prorokování povětrnosti ... Pane profesore. To
dovede každý kluk z třetí třídy obecné školy.
Ten vám také může říct, že předevčírem foukal
vítr, nebo pršelo, nebo bylo proměnlivé počasí.“
Sedl si na své místo, které před profesorem
Vrbenským zaujal pán vyznamenaný na hospodářské
výstavě.
„Řekněte mně laskavě,“ pravil drsně k panu
profesorovi, „čím to vysvětlíte, že se mně
utopilo včera v rozvodněné Berounce, v mých
králičích kotcích, přistavěných k mé vile ve
Všenorech, osmnáct párů belgických obrů ... To
není jen tak prorokovat povětrnost ...“
V tom okamžiku však vstal disponent Barina.
Důvěrná známost s profesorem Vrbenským změnila
se v přátelství, v obětavost.
„Pánové,“ řekl vážně, „já se vám divím. Předně
si pamatujte, že zde sedí pan ředitel
meteorologického ústavu pan profesor Vrbenský,
který nemá nic společného s hydrologickým
státním ústavem. Pan profesor prorokuje počasí a
hydrologický ústav stav vod v řekách naší
republiky. Jak je vidět, je to prostá mýlka,
pánové. Pan profesor se vůbec nemíchá do toho,
jestli je povodeň nebo ne. Pan profesor Vrbenský
stará se jen o povětrnost. Jemu je to jedno,
jestli stoupá voda v řekách nebo klesá. To jsou
dva různé obory, prorokovat povětrnost nebo
prorokovat povodně. Pan profesor může vám přesně
říct, že ve Švédsku a Norsku včera podle
telegrafických zpráv byly silné větry, ale
nemůže vám říct, že zítra utopí se v Berounce 18
párů králíků toho pána, co má vilu ve Všenorech.
Pan profesor ...“
Disponent Barina podíval se důvěrně na svého
známého, hledaje v očích pana profesora odpověď:
„Děkuji za to, že jste se mne zastal. Teprve
dnes dovedu si vážit vašeho neohroženého
přátelství.“
Pan profesor Vrbenský díval se však zaraženě na
svůj tácek.
„Pan profesor Vrbenský,“ zdůrazňoval disponent
Barina, „nemá také co dělat s neštěstím toho
pána, který chtěl stavět vilu u Modřan a kdy na
základě dobrozdání hydrologického ústavu,
uveřejněného v novinách, rozvodněná Vltava mu
odplavila všechen materiál. Meteorologický ústav
a ten hydrologický ústav jsou nebe a dudy. Pan
profesor Vrbenský, můj starý dobrý známý, nebyl
by schopen takové podlosti. Zkoumání povětrnosti
a zkoumání stavu řek jsou dvě různá, abych tak
řekl, řemesla. Můj přítel pan profesor Vrbenský,
ředitel státního meteorologického ústavu, nikdy
neprorokuje, co bude. Naproti tomu chápu vaše
rozhořčení, pánové, když druhý ústav, který jste
si zaměnili s meteorologickým ústavem, vás nejen
zklamal, ale i podvedl. Když někdo oznámí v
novinách, že nebude žádného nebezpečí povodně,
aby byli všichni bez obavy, a hned nato druhý
den musí jet pan policejní ředitel Bienert do
Bráníka a do Hodkoviček, tu, pánové, není to
vina meteorologického ústavu. Tím je vinen druhý
ústav, vy jste si popletli jména.“
Disponent Barina podíval se na svého přítele
profesora Vrbenského, kterého obhajoval s
upřímnou láskou. Profesor Vrbenský měl hlavu v
dlaních.
„Kdo čte,“ pokračoval vášnivě disponent Barina,
„kdo čte noviny, ten si jistě všímá zpráv o
povětrnosti, vydávaných meteorologickým ústavem.
Vidí, že je to prosté zjišťování předcházejícího
stavu povětří. Můj přítel pan profesor Vrbenský
nikdy nedává zprávu do novin, jestli zítra bude
pršet, bude-li mlhavo. Jak již zde bylo před
chvílí řečeno, že předevčírem byl mráz, jak
správně podle telegrafických zpráv uveřejnil pan
profesor Vrbenský v denních listech v rubrice
„Zprávy o povětrnosti“. Pánové, můj přítel pan
profesor Vrbenský, ředitel meteorologického
ústavu, nemůže si nikdy vzít zodpovědnost za to,
co bude -“
„Ano,“ pokračoval obhájce profesora Vrbenského,
který mezitím dělal pohyby nohama jako na
plovárně v bazénu, „znám velice dobře pana
profesora Vrbenského. On ví prostě, jestli včera
nebo předevčírem bylo proměnlivo, ale nemůže
nikdy drze tvrdit, poněvadž je poctivý člověk,
že zítra bude pěkně, že zítra nebude pršet.
Podívejte se na něho, pánové. Mohl by tento pán,
s tak upřímnou, abych tak řekl dětskou tváří,
prorokovat do budoucnosti? On neví vůbec nic. On
je takové dobré hovado, které nemá co dělat s
povodněmi. Jestli byl včera vítr, to zítra
dozvíme se z jeho zpráv v novinách. On
neprorokuje. On se drží toho, co se stalo.
Naproti tomu hydrologický ústav . . . Pánové,
můj přítel pan ředitel meteorologického ústavu,
věřte mně, nemá ani ponětí, jestli budou zítra
jihozápadní větry, nebo proměnlivo a jižní vítr,
nebo východní. Včera byl severní vítr. Že ano,
pane profesore? Že nevíte o ničem? Kde jste,
pane profesore?“
*
„Je to slabý nervový záchvat,“ řekl přivolaný
lékař záchranné stanice, když vytáhli ředitele
meteorologické stanice profesora Vrbenského z
podlahy pod stolem, kam klesl při posledních
vývodech obhajovací řeči obětavého přítele
disponenta Bariny, který se tak krásně bil za
něho, aby uvedl na pravou míru rozdíl mezi
meteorologickým ústavem a hydrologickým.
*
„To se divím,“ říkal každodenně v Boudě
disponent Barina, nežli si zvykl po měsíci na
nepřítomnost pana profesora Vrbenského, „že pan
profesor Vrbenský k nám nechodí. Vždyť ho tady
vlastně nikdo neurazil...“ |
