|
Profesor Višňák myslil vždy neobyčejně logicky.
Jednoho dne se mu přihodilo, že přemýšleje právě
o tom, co by dělal, kdyby nastalo zemětřesení,
vrazil do jedné dámy, která se právě promenovala
před kavárnou Unionkou s pánem.
„Vy nešiko!“ pravil k němu manžel té dámy.
Pan profesor Višňák se ani trochu nezarazil.
„Opakujte to ještě jednou,“ řekl, „možná že jsem
se přeslechl.“
„Pravím vám, že jste nešika.“
„Dobře,“ odpověděl pan profesor, „tvrdíte-li, že
jsem nešika, chcete říct, že jsem něco
nešikovného provedl. Nešikovnost jest vlastnost
opovrženíhodná. Kdo jest v opovržení, na toho se
dívají z kopce. Na koho se dívají z kopce, ten
jest dole. Pokládáte mne tedy za tvora nižšího
stupně kultury, vysmíváte se mé inteligenci.
Jsem uražen a důsledek toho žaloba, které bude
předcházet zjištění vašeho jména. Kde jest
strážník? Vy se mně smějete? Dobrá!“
Za velkého sběhu lidstva a psů, tramvají,
ručních vozíků a vozků dal zjistit jméno svého
odpůrce a spokojeně usedl večer za psací stůl,
napsav si logicky postup zítřejšího konání zcela
systematicky:
V sedm hodin opustím postel. V osm se nasnídám.
V devět si přečtu noviny. V deset vyjdu z domova
do kavárny. Ve čtvrt na jedenáct požádám o
schematismus advokátů. V jedenáct vyberu si
nejbližšího od kavárny. V jedenáct hodin deset
minut zaplatím. V jedenáct hodin jedenáct minut
pozdravím a odejdu k advokátovi. Mezi půl
dvanáctou až dvanáctou hodinou podám žalobu.
Cesta domů, oběd. Spokojenost.
Tak to všechno provedl do důsledků a za týden
octl se pan Kadlec, obchodník, na lavici
obžalovaných pro urážku na cti, spáchanou
výrokem „Vy nešiko“, kterou se cítil uražen pan
profesor Višňák.
Obhájce pana Kadlce nabízel smír. Profesor
Višňák důsledně odpíral. Měl s sebou výňatky z
různých spisů, ve kterých bylo slova „nešiko“
použito k uvedení oslovené osoby ve všeobecný
posměch.
„Pane soudce,“ pravil pan profesor, „stačí
prohlédnouti si jen dějiny války
francouzsko-německé. Po bitvě u Sedanu byl
nazván francouzský jenerál Mac-Mahon nešikou.
Důsledkem toho bylo postavení onoho jenerála
před vojenský soud. Byl odsouzen k smrti a
amnestován. Nemluvím však o amnestii, nýbrž jen
o trestu smrti zastřelením. Dle toho logicky: Vy
nešiko = já vás zastřelím. Pan Kadlec mně
vyhrožoval zastřelením. Rozšířil bych tedy rád
na něho žalobu pro nebezpečné vyhrožování. Leč k
věci. Na stránce 189 v románu Anna Karenina od
Tolstého líčen jest tento výjev. Sluha polije
polévkou šaty jedné dámě. A co odpoví ona dáma?
Vy nešiko! Vše se kolem směje. Sluha jest v
opovržení, dáma má šaty zkažené, pláče. Sluha
jest vyhozen a stane se z něho sešlé individuum.
Přikládám zde vysvědčení lékařské od dr.
Pokorného z Hradčan, že sešlým individuem nejsem
a že jsem tělesně i duševně zdráv. Leč k věci.
Ve Spartě nešiky topili a znamenalo slovo nešika
tolik jako kinokefelos - psohlavec, jak zřetelně
vidět s poznámek a vysvětlivek profesora Krále k
středoškolskému vydání, Iliady. Přikládám svou
fotografii a úsudek estéta Martena, který zní:
Představený mně panem dr. Pocorným pan profesor
Višňák jest zcela správně rostlý, vzhledu
inteligentního. Jest to směs barbarské rasy
germánské s ušlechtilým typem slovanským.
Leč k věci. Když mně bylo osm let, vyšel jsem si
v nových šatičkách ven před dům a u potoka na
lávce jsem sklouzl i zachytil se za šatičky o
hřebík. Když na můj pokřik přiběhli, řekla mně
matka: Ty malý nešiko! Ano: Ty malý nešiko. Byl
jsem tím uveden v posměch a děti se mně smály.“
Sotva pronesl tato slova, pan profesor Višňák
zbledl. Odmlčel se a pak pronesl pevným hlasem,
obraceje se k panu Kadlecovi: „Máte pravdu.
Byl-li jsem v osmi letech malým nešikou, tu v
osmačtyřiceti musím být logicky velkým nešikou.
Beru žalobu nazpátek a prosím vás za odpuštění.“
A spokojeně vyšel ze soudní síně a když přišel
domů, napsal si tuto formuli:
8 let = malý nešika 48 let = velký nešika. |
