Opat Fronto a velbloudi

 V druhém století po Kristu žil opat Fronto s mnohými společníky na jedné poušti v Orientu. Když ubozí mniši počali již snášet nouzi na poušti, tu zdálo se jednomu bohatému kupci ve městě, že zbožným mnichům na poušti došla potrava, a současně zjevil se mu anděl, který rozkázal, aby poslal neprodleně dostatečné zásoby potravin služebníkům Páně. Avšak tento muž nevěděl, kde se zbožní mniši nacházejí, nevěděl tedy také, komu by měl poslati potraviny. Tu mu jeden poctivý měšťan dal tu radu, aby své velbloudy, opatřené potravinami, vyvedl za městskou bránu a tam je pustil a volně nechal běžet, kam budou chtít. Pakli je ten rozkaz od Boha, velbloudi se sami od sebe vrátí, pakli ale celé zjevení bylo ďábelským klamem, je lépe snésti tuto ztrátu, nežli v případě, že rozkaz byl od Boha, trpěti ještě více. Bohatý kupec uposlechl této rady a vypravil hojně velbloudy potravinami, dal vyvést za bránu a tam je pustil. Velbloudi běželi rychle na poušť, a to přímo k nábožným mnichům, kteří zpívali své zbožné písně. Opat Fronto sepjal ruce k nebi a poručí mnichům, aby sundali potraviny se hřbetů velbloudích, by si zvířata odpočinula. Když pak se mniši najedli, velbloudi odešli zas k bohatému kupci do města, který chvalořečil Boha. A od té doby chodili velbloudi pravidelně k nábožným otcům.