|
C. k. okresní hejtman Skřivánek chodil rozčileně
po pokoji. Právě propustil deputaci občanů,
žádajících, aby zakročil proti přemrštěným cenám
potravin. Propustil ji s ujištěním, že zakročí,
pokud jeho síly stačí.
Celkem bylo mu to něco nového, že se lidé mohou
bouřit nad zdražováním potravin.
Dostal drahotní přídavek, už asi třetí, a při
tolika jiných starostech čerta se staral o ceny
masa, másla, sádla, mléka, mouky, chleba, cukru,
brambor a jiných nezbytných potřeb k denní
výživě.
Nyní chodil rozčileně dlouhým pokojem a
přemýšlel o tom, že slíbil něco, co bude těžko
vyplnit.
Při obědě vyptával se, co stojí rýže do polévky,
co hovězí maso, co telecí a holoubě, a šťouchaje
do bramborů, tázal se manželky i na ceny těch.
Manželka zavolala kuchařku a ta podávala raport.
To stojí tolik, to tolik.
Okresní hejtman všecko si dobře zapisoval na
proužek papíru, pak po obědě ho bezmyšlenkovitě
zmačkal a hodil do truhlíku u kamen a šel do
kavárny na obvyklou partii karet.
Byla tam celá jeho společnost. Jeden vládní rada
a jeden s titulem komerčního, pak ředitel jedné
banky a vrchní správce policejního komisařství.
Posadili se za zelenou plentu a počali jako
obyčejně hrát ferbla. Správce policejního
komisařství prohodil, že když je ta všeobecná
drahota, aby hráli místo deset dvacet viso.
Okresní hejtman prohrál asi 120 korun a šel domů
v náladě dosti mizerné.
S tím „visem“ zasáhla drahota, tak usoudil,
ponejprv do jeho zájmu a jal se opět přemýšleti,
jak zakročí proti drahotě.
Nepřišlo mu nic na mysl, v zákoníku nic nenašel,
co by se mu hodilo, a večer opět dal si při
večeři zavolat kuchařku a tázal se, co stojí
biftek, co stojí kapr, zač jsou vejce, a psal si
to na kus papíru.
A než šel ležet, zazvonil a dal se optat
kuchařky, co stojí káva.
Poznamenal si odpověď na papír, který si dal na
noční stolek vedle postele.
Když ležel v posteli, přečetl si ty všechny
číslice a nezdálo se mu to nijak přemrštěné.
Vzdychl si, že jsou s tím starosti, zmačkal
papír, hodil do kouta a usnul.
Ráno byla neděle, jel s rodinou na celodenní
výlet do Roztok.
V Roztokách obědvali, a když platil, byl rád, že
si nemusí pamatovat ceny, poněvadž toto místo
již nepatří k jeho politickému okresu.
Pak seděli v lese a byl rád, že zde k němu
nemůže žádná deputace.
Teprve když přijeli do města večerním vlakem a
on uviděl kuchařku, když šel kolem kuchyně, tu
mu to nedalo, aby se neoptal: „Prosím vás, co
stojí kachna?“
A již byl v kuchyni, snad po druhé, co sem byl
přeložen, a dívaje se na různé poličky, na nichž
stály kořenky a podobně, ukazoval prstem na
jednu po druhé a tázal se: „Co stojí pepř, co
stojí hřebíček, co stojí šafrán?“ A jak mu
odpovídala, povšiml si teprv jejích plných
tvarů, boků a pravidelné tváře s pěknými velkými
rty a velkých očí, které dívaly se oddaně na
něho, zatím co povídala: „Pepř stojí,
milostpane, tolik a tolik, hřebíček tolik,
šafrán tolik.“
„Kolik je vám let?“ „Dvaadvacet, milostpane.“
Prohlédl si ji dobře od hlavy až k patě. „Copak
jsem byl slepý,“ pomyslil si, „že jsem takový
poklad neviděl?“ Jal se chodit po kuchyni a s
patrným rozechvěním ukázal prstem na pytlík
mouky a ptal se: „Co stojí mouka?“
A šel dál ku pootevřené špižírně, a vida tam
hrnec s povidly, tázal se: „Co stojí povidla?“
Pak se posadil, a celý se třesa úřední
horlivostí, řekl: Ukažte punčochy!“ Ukázala mu
svou nožku, malou, s oválovitým, pevným lýtkem.
„Co stojí punčochy?“ optal se nedbale.
Pak zas chodil rozčileně po kuchyni a vyrážel ze
sebe: „Co stojí jablka, začpak je kilogram
tohohle?“ Přitom nakláněl se nad ní, jak se
shýbala, aby vytáhla hrnec se zavařeninou, na
který ukazoval.
„Dobře, dobře,“ řekl po chvíli, slyše kroky
manželky a cítě její přítomnost za dveřmi,
přistoupil ke dveřím a pravil hlasitě: „A teď
mně povězte, co stojí kilogram hovězího masa.“
A odešel z kuchyně, prohodiv na chodbě k
manželce: „Prosím tě, zeptej se ještě, co stojí
telecí.“
*
Tu noc byla probuzena paní hejtmanova podezřelým
štracháním v předsíni, a když potichounku se
svíčkou otevřela dvéře do předsíně, spatřila
svého manžela, klepajícího na dvéře pokojíku pro
kuchařku.
A pan okresní hejtman, postřehnuv situaci,
zaklepal ještě jednou silně a zvolal: „Tak mně,
prosím, už konečně řekněte, co stojí kilogram
vepřového?“ |
